VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cestující do New Yorku neobsloužila, let se nekonal

Zlín - Narodila se ve Zlíně, bydlela a vystudovala zde. V osmnácti letech, kdy dívky sní o práci modelky, televizní moderátorky, miss či fitness instruktorky, ona chtěla pracovat v oblacích. Letuška. Povolání, které si Jana Kratochvíl-Hamid vysnila, za nímž tvrdě šla.

14.9.2010
SDÍLEJ:

Letuška Jana Kratochvil-Hamid, rodačka ze Zlína, měla letět 11.9. 2001 do New Yorku. její let byl zrušen.Foto: Archív letušky

Rodačka ze Zlína Jana Kratochvíl-Hamid, v osudný den měla v pracovním plánu jako letuška let do centra útoku teroristů

A cíle dosáhla. Pracovala pro jednu z českých leteckých společností necelé dva roky, následně zatoužila poznat svět, zažít něco jiného. Získala práci, jako řada dalších dívek z Česka u letecké společnosti Emirates. Jako většina z nás si myslela, že datum jejího narození nebo svatby bude navždy těmi nejvýznamnějšími v jejím životě. Daty, která si bude každoročně připomínat. Než přišlo 11. Září 2001. Měla být v centru dění, ale náhoda chtěla, že nebyla. Ten den jí ale změnil život. Dnes třiatřicetiletá Jana Kratochvíl-Hamid od té doby žije jinak. Už se nevznáší kilometry nad hlavami jiných, dnes pracuje jako průvodkyně cestovní kanceláře v Dubaji. Devět let poté, má na 11. Září stále živé vzpomínky…

Když před vámi někdo zmíní ono datum – 11. Září 2001, na co si vzpomenete nebo co se vám první vybaví?

Ten den, ten osudný den jsem měla letět na lince do New Yorku. Byl to večerní let, v New Yorku jsme měli být de facto 12. Září ráno. Dopoledne mi volali ze společnosti, že let se odkládá. Bez nějakého bližšího vysvětlění. Spala jsem dlouho, čekala mne práce přes celou následující noc. Po telefonátu jsem zapnula televizi a viděla ty záběry, jak letadla narážejí do Světového obchodního centra. Nevěřila jsem vlastním očím.

Vzpomenete si, co se vám v ten okamžik prohnalo hlavou?

Ne. To bych lhala. Asi jsem byla strašně v šoku. Pak na můj pokoj zabušila kolegyně, taky letuška a měla slzy v očích. Zbytek dne jsme proseděly u televize a sledovaly aktuální zpravodajství.

Když jste viděla záběry, jak se dopravní letadlo zařezává do mrakodrapu a bylo zjevné, že nikdo v letadle nemohl přežít, nepřepadl vás strach? Či pocit, že vlastně děláte stejnou práci, která se letuškám na palubě United Airlines a American Airlines stala osudnou?

Zalekla jsem se. Samozřejmě jsem si tu hrůzu uvědomila. Ale už když jsem začala usilovat o práci letušky, tak mne rodina i kamarádi varovali. Prý je to riskantní práce. Podle nich jsem byla hazardér. Tvrdili, že nikdy nevím jestli to letadlo přistane a kde. Dnes vím, že každé povolání je svým způsobem sázka do loterie. Můžete klidně pracovat v supermarketu jako pokladní. Jednoho dne tam vtrhne šílenec, který všechny postřílí, ale nikdo vám neřekne, že práce pokladní je životu nebezpečná nebo riskantní. A stejný případ si myslím, bylo 11. Září. Obrovská tragedie, ale absolutně nepředvídatelná a neočekávaná.

Do New Yorku jste tedy osudný den neletěla. Amerika uzavřela vzdušný prostor. Jak jste se cítila, když jste se tam vrátila?

Bylo to pár dní poté. Tuším čtyři nebo pět dní, kdy znovu mohla letadla do Ameriky létat. Pohled ze vzduchu na „město, které nikdy nespí“ byl dramaticky jiný, než čtrnáct dní před tím, kdy jsem odsud naposledy odlétala. Dominantu města vystřídala pohledem ze vzduchu jakási doutnající jáma. Bylo to zdrcující a nepříjemné. Člověk začne uvažovat trochu jinak, když tu hrůzu vidí na vlastní oči. To co považujeme za běžné a myslíme si, že tady bude navždy, se najednou během pár desítek minut ztratí. O lidech nemluvě. Nikdo si nemůže být jist ničím.

Když jste po tragedii 11. Září přistávala v New Yorku a měli jste pohled na Manhattan ze vzduchu, ptali se vás cestující?

Neptali. Bylo nezvyklé ticho. Lidé pohlíželi z okének. Sledovala jsem, že pár mělo i slzy v očích. Ale dotazy nebyly. Nakonec, jak já bych a na co asi bych byla schopna odpovědět?

Takže ani poté se vás cestující třeba neptali na bezpečnost?

Ptali a někteří se ptají dodnes. Ale jsou to vyjímky. Ptají se, jestli je pilotní kabina dobře zabezpečena proti vpádu cizích lidí. Jak je zajištěna bezpečnost letu. A další.

A odpovědi?

Bezpečnost se krátce po 11. Září velmi změnila, zpřísnila. Přístup do kokpitu je velmi omezen. Cestující na letištích jsou přísněji kontrolováni. Přijde mi to, tak jako u všech tragedií, že se musí stát něco strašného, kde umřou stovky nebo tisíce lidí, aby se pak změnila pravidla. Ale vždy říkám, a je to tak, že létání je velmi bezpečný způsob dopravy. Když havaruje letadlo plné cestujících, sice se o tom mluví víc než o nehodě, kde zahyne jeden člověk na dálnici, ale vemte si, kolik na celém světě denně startuje letadel… je to bezpečné.

Přestěhovala jste se a provdala do Emirátů. Co na to vaše rodina a jak vůbec reagovala na to, že žijete v zemi, která je obklopena těmi, odkud se „rekrutuje zlo“? Tedy teroristé, Al-Kajda atd.?

Nikdy to tak nevnímali. Rodiče sice po 11. Září chtěli, abych přestala létat, ale já ne. Skončila jsem asi 2,5 roku poté. A to jen proto, že jsem chtěla změnu. A muslimové? No, nemůžete je házet do jednoho pytle, pokud to takto řeknu. Stejně jako lidé jiných náboženských vyznání. To byste pak nemohli žít nikde na zemi, pokud byste měli strach.

Dnes je to 9 let od 11. Září 2001. Sledujete zprávy? Viděla jste filmy, dokumenty a publikace vydané nebo natočené o onom tragickém dni?

Ano. Viděla jsem snad všechno. Četla snad všechno. A nejen knihy a filmy v ČR. Ale nikoli, že by mě to bavilo. Jen chci odpovědi na otázky.

Našla jste je?

Zatím ne, ale nejsem jistě jediná. Z 11. Září se stal jakýsi mýtus, který podle mne lidé budou stále zkoumat. Dohadovat se. Vím, že roste skupina lidí, kteří tvrdí, že to vše bylo připravené a zkonstruované vládou. Nevím. Snad se pravda jednou ukáže. Vše, co se o 11. Září píše a točí sleduji hlavně z pohledu svého původního povolání letušky. Proto jsem se zájmem několikrát shlédla dokument mapující let číslo 11, který do Obchodního centra narazil jako první. A také film Let 93. Oba ukazují, jak profesionálně se letušky obou (a nepochybuji i dalších dvou osudných letů) zachovaly. Nikdy nezapomenu poslední slova letušky Emmy Sweenyové z letu 11, která před nárazem do mrakodrapu celou dobu komunikovala s pozemní kontrolou. Říkala: „Letíme nízko, letíme příliš nízko… vidím budovy, spousty budov…“ a pak linka ohluchla. Tuto větu nikdy nezapomenu.

Jsou z vašeho pohledu a vaší zkušenosti letušky připraveny na takové situace?

Jsou. Možná nejsou žádní akční hrdinové a zkušení profíci jako z nějaké zásahové jednotky, ale na většinu mimořádných situací je každá letuška předem připravena a školena. A i když nikdy nikdo nepředvídal událost, jaká se na palubách několika letů odehrála onoho osudného dne, letušky to zvládly myslím velmi dobře. Zachovaly chladnou hlavu, uklidňovaly cestující a při tom samy nevěděly co se děje. Do poslední vteřiny se pro mne chovaly jako hrdinky. Proto to beru jako doklad toho, že není pravda, co se o letuškách a stevardech vykládá, že jsou to jen krásné blondýnky a modelové, kteří umí akorát přinést panáka whiskey a debilně se usmívat.

Setkala jste se s tímto názorem?

Každá z letušek to nejednou slyšela. A je to smutné.

Dnes pracujete jako průvodkyně cestovní kanceláře ve Spojených Arabských Emirátech. Co vás sneslo z oblak na „zem“?

Pokud to řeknu tak na tvrdo. „Životnost“ letušky není příliš dlouhá. Navíc ač se to nezdá, je velmi náročná. Rodinu, manžela, pravidelný režim atd. si při této práci můžete dovolit jen velmi těžko. Proto se většinou uzavírají pracovní smlouvy jen na dobu určitou. Ale jsou i takové letušky, které u povolání vydrží řadu let. Já jsem teď spokojena, že stojím zase nohama pevně na zemi.

Vrátíte se někdy na Moravu? Do Zlína?

Je to již řadu let, co jsem se odstěhovala. A přesto, že jsem prolétala a procestovala skoro celý svět, na Moravu a Zlín konkrétně nedám dopustit. A nemůžete srovnávat. Zlín je Zlín. Dubaj je Dubaj. New York je New York. Každé místo na této zemi má své kouzlo. A já věřím, že se do Zlína velmi brzy vrátím. Rodiče zde sice již nemám, ale řadu silných vzpomínek. A těším se, až to město zase uvidím. Je klidné a klid mu přeji. Jo… a hlavně, je hodně zelené. To mi tady v hromadě pouštního písku chybí.

Na závěr. Bojíte se, jako obyčejný člověk, že by se události 11. Září mohly opakovat?

Nejsem odborník, ale myslím, že to co se stalo v Londýně a Madridu několik měsíců poté je dostatečnou odpovědí. A pokud mohu citovat – v jedné z knih o 11. Září jsem zaregistrovala větu jednoho z odborníků na terorismus, který řekl: „Lidé se na tyto situace musejí připravit. Není otázkou jestli se budou opakovat, ale kdy!“.

Staňte se našimi fanoušky na Facebooku!
Zde vás budeme v průběhu dne informovat o nejdůležitějších a nejzajímavějších událostech z regionu a hlavně vám nabídneme různé soutěže.

Autor: Tomáš Hyánek

14.9.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Záchrana psa pomocí klobásky

Zlínští krajští hasiči mají novou "tajnou zbraň". Pomohla jim při záchraně psa

K favoritům letošního 47. ročníku Barum Czech rally Zlín bude stejně jako loni patřit Kajetan Kajetanowicz z Polska, který coby úřadující evropský šampion a současný lídr poveze na svém voze opět číslo jedna.

V úterý vyražte na velkou autogramiádu pilotů Barumky

Při srážce aut se zranila chodkyně

V Luhačovicích bourala dvě osobní vozidla, zranila se při tom chodkyně. Nehoda se stala v pondělí 21. srpna kolem 11. hodiny dopoledne v Masarykově ulici v centru města.

Zlín posílil bratr Rihards Bukarts. Na zkoušce uspěli Freibergs i Illo

Sourozenci jsou zase spolu. Rihards Bukarts, o šest let mladší bratr Robertse Bukartse se stal novou posilou extraligových hokejistů Aukro Berani Zlín.

Jak reklamovat koupený dům či byt

Koupili jste si vysněný byt nebo dům a máte pocit, že je dokonalý? Prvotní nadšení z dobré koupě mohou však zanedlouho vystřídat starosti s vadami, které se projeví až po čase. Víte, jaká práva v takovém případě máte? A jak nejlépe postupovat, abyste o ně nepřišli?

Starý chodník byl už celý zničený, konečně ho opravují

Zhruba 40 let starý chodník opravují nyní v Otrokovicích, a to v části Trávníky, ve směru od Kauflandu. Podle mluvčí otrokovické radnice Romany Stehlíkové byl už v havarijním stavu, na povrchu se v asfaltu tvořily bubliny.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení