VYBRAT REGION
Zavřít mapu

David Valůšek: Baví mě objevovat nové věci

Zlín – Důvody vedoucí k návštěvě Státního okresního archivu ve Zlíně-Klečůvce jsou podle jeho ředitele Davida Valůška nejčastěji tři.

10.11.2010 1
SDÍLEJ:

David Valůšek, ředitel Státního okresního archívu ve Zlíně – Klečůvce.Foto: DENÍK / Matej Slávik

„Lidé se buď zajímají o historii Zlínska, sestavují si rodokmen, nebo přicházejí z popudu praktického. Například když ztratí své maturitní vysvědčení a potřebují jej pro zaměstnavatele nebo pro vyměření důchodu. My jim vystavíme potvrzení o absolvování studia,“ podotkl Valůšek. V rozhovoru pro Deník také prozradil, kdy poprvé navštívil archiv a proč podle něj přežijí tištěné knihy.

Může si u vás člověk vyhledat svůj rodokmen?

U nás nemáme církevní matriky, které jsou hlavním zdrojem informací pro sestavení rodokmenu. Ovšem máme spoustu jiných dokumentů, které zájemcům mohou pomoci. Například dokumenty z činnosti obcí nebo římskokatolických farních úřadů. Prvním krokem však je zjistit co nejvíce informací v rodině.

Máte nějaký dokument, na který jste obzvlášť pyšný?

Je jich samozřejmě více, ale patří k nim například zakládací listina firmy Baťa z roku 1894. Není sice nijak pohledově atraktivní, ale pro Zlín má velký význam.

A váš nejoblíbenější dokument?

Pro mě je nejcennější nejstarší listina, kterou tady máme. Pochází z roku 1356 a jde o zakládací listinu města Valašské Klobouky. Je to malý pergamen s přivěšenou pečetí, na které je moravská orlice. Ta byla znakem moravského markraběte, který touto listinou město založil.

Kdy jste poprvé navštívil archiv?

Bylo to asi ve třetím ročníku na gymnáziu. Dělal jsem studentskou práci o působení husitů na východní Moravě. Bádal jsem ve vsetínském archivu, kde jsem vlastně poznal své budoucí kolegy.

Co jste vypátral?

K původním archiváliím jsem se nedostal, protože k tomuto období jich v okresních archivech mnoho není. A taky jsem ještě nebyl schopen číst stará písma. Takže mě pracovníci zásobovali spíše literaturou, ze které jsem čerpal.

A čím se zabýváte momentálně?

Věnuji se více tématům, ale dlouhodobě připravuji dějiny obce Jasenná. Před lety jsem pro obec zpracoval knihu o dějinách místních škol. Dlouhou dobu zde totiž vedle sebe působily škola katolická i evangelická. A naposledy jsem se věnoval příchodu Valachů na východní Moravu. Zda opravdu přišli z Rumunska, nebo ne.

A přišli?

Ukazuje se, že ne. Prameny, ze kterých čerpají zastánci migrační teorie, jsou příliš kusé a nejednoznačné.

Jaké je vaše oblíbené historické období?

Teď momentálně je to konec 18. století. Z tohoto období v současné době zkoumám problematiku tajných evangelíků na východní Moravě. Souvisí s tím například vyhlašování falešného tolerančního patentu v roce 1777.

Můžete to přiblížit?

Jedním z výsledků třicetileté války bylo povolení jen římskokatolického náboženství v habsburské monarchii. V některých oblastech si evangelíci přesto své odlišné vyznání uchovávali. Z toho důvodu přichází na východní Moravu světští misionáři, aby upevňovali katolickou víru. Ti začali vyhlašovat falešný toleranční patent, který měl údajně povolovat evangelíkům jejich vyznání. Chtěli tak zjistit, kolik protestantů je mezi poddanými.

Jak to dopadlo?

Mělo to delší průběh, ale nakonec se k evangelické víře přihlásily mnohdy celé vesnice. I přes zákaz evangelického náboženství tato situace kupodivu represemi neskončila. Císařská komise vyslaná na východní Moravu doporučila panovnici, aby situaci řešila osvětou. Zvýšením počtu kostelů, farářů a katolických škol.

A z jakých konkrétních dokumentů čerpáte?

Analyzoval jsem výslechy zadržených tajných evangelíků. Z nich se dovídáme, že situace vůbec nebyla černobílá. Například jeden protestant při výslechu říká, že je dobrý zpěvák a vždy, když se šlo na katolickou pouť do Štípy, chodil v čele průvodu jako předzpěvák.

Vy tak pěkně povídáte, nechtěl byste být učitelem historie?

Je pravda, že na vysoké škole jsem si dělal pedagogické minimum. Ve čtvrtém ročníku jsem dokonce absolvoval praxi na vsetínském gymnáziu. Byla to zajímavá zkušenost, ale asi bych se tomu nemohl věnovat dlouhodobě.

Nemáte silné nervy?

To ne, ale spíše mě nikdy nelákalo popisovat již popsané. Práce archiváře je různorodá a pestrá. Objevuji například příběhy lidských osudů, které by si ani romanopisec nevymyslel. Baví mě objevovat nové věci a zabývat se tématy, která ještě nikdo nestudoval.

A jaký příběh vás třeba zaujal?

Například případ z padesátých let dvacátého století v obci Jasenná. Pár mladíků napsalo na silnici protikomunistická hesla. Nakonec sice dostali jen podmínku, ale dochoval se záznam projevu celkem vlivného funkcionáře, který na popud této záležitosti do obce přijel. Člověka úplně mrazí, když slyší tu dikci a jak případ popisuje.

Co přesně říká?

Že byli ti hoši určitě napojení na zahraniční rozvědky a že šlo o základ nějaké sabotáže proti republice. V té chvíli člověku dojde, jak mohl celý případ dopadnout, jaké mohli mít kvůli takové klukovině postihy.

Většinu času se probíráte texty, máte ve volném čase chuť číst?

Čtení je moje velká záliba, mám takovou lehkou obsesi, že když kamkoli jdu, tak mám u sebe vždy něco ke čtení. Ne že bych pořád četl, ale spíš mám obavu, že budu mít deset minut čas a nic ke čtení. Pak ale jednou knížku zapomenu a samozřejmě někde čekám třicet minut.

A jaký je váš oblíbený autor?

Pokud jde o beletrii, tak jsem si s chutí přečetl trilogii Milénium od Stiega Larssona nebo vynikající román Zeptej se táty bohužel nedávno zesnulého Jana Balabána. Inspirativní knihou pro historika působícího ve Zlíně je také poslední román zdejšího rodáka Antonína Bajaji Na krásné modré Dřevnici. V poslední době mě velmi zaujala kniha Zlodějka knih od Markuse Zusaka.

O čem je?

Vypravěčem příběhu je smrtka, která popisuje osudy německé dívky za druhé světové války. Je to velmi zajímavě napsané.

Myslíte si, že klasická kniha někdy zanikne?

Myslím, že ne. Číst knihu a číst monitor je rozdíl. Když dělám například korektury, nejsem schopný je číst z monitoru. Na druhou stranu jde také o vztah k předmětu, jakým kniha je. Nějakou knihu si třeba půjčím, ale pak ji stejně chci vlastnit. Když budou všechny knihy ve čtečce, tohle kouzlo se vytrácí.

Co říkáte na kauzu ohledně změny pravopisu pro první třídy?

Já bych se novému, jednoduššímu písmu vůbec nebránil. Zkusme se podívat na to, jak jsme se všichni odchýlili od písma, které jsme se v první třídě naučili. Sice tam nějaký základ zůstal, ale stejně jsme si písmo všichni přizpůsobili individuálně. Například rukopisy ze čtrnáctého století. Tehdejší písaři uměli nejrůznější písma, měli nejlepší školy. Ale poznámky, které si psali pro sebe, se stejně téměř nedají přečíst.

Je pravda, že byla dříve budova dnešní Krajské knihovny Františka Bartoše školou?

Ano, je. Napsal jsem o této stavbě knihu, která se jmenuje Od školy ke knihovně.

A objevil jste nějaké pikantní informace?

Jedna by tady byla, týká se vzniku republiky ve Zlíně. Protože škola nesla jméno císaře Františka Josefa, stála před školou jeho busta. Když byla Československá republika vyhlášena, tak v noci někdo bustu z podstavce vytrhl a oběsil na stromě na náměstí.

Klára Elšíková

10.11.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Autogramiáda jezdců Barum Czech Rally Zlín 2017 v obchodním centu Zlaté jablko ve Zlíně.
19

Obchodní centrum hostilo autogramiádu k Barumce

Hokejisté Aukro Berani Zlín proti Pardubicím
1 16

Bratři Bukartsové naskočili s Honejskem. Mohlo by to fungovat, myslí si Hamrlík

AKTUALIZOVÁNO

Opilý, polonahý výtržník vyhrožoval mačetou na benzínce v Napajedlech

Scénu jako z hororového filmu zažili v pondělí odpoledne zákazníci marketu čerpací stanice v Napajedlích na Zlínsku. Vyřizovat účty si s mačetou v ruce přišel polonahý, čtyřicetiletý muž.

V Tlumačově hořela střecha obecní budovy. Její rekonstrukce se komplikuje

Celkem sedm jednotek profesionálních a dobrovolných hasičů ze Zlínska a Kroměříže, zasahovalo v úterý odpoledne při požáru střechy obecní budovy v Tlumačově na Zlínsku.

Když se prase otočí, klec se uzavře. Hejtman nevylučuje ani trávení divočáků

Odchytových klecí se žrádlem, které mají přilákat divočáky, bude na Zlínsku kvůli africkému moru prasat zatím osm. Jedna přijde na 42 tisíc korun, na dalších osm tisíc pak fotopast, která bude umístěna poblíž.

Auto srazilo na přechodu dvě mladé dívky

Dvě dívky z Otrokovic ve věku patnáct a šestnáct let srazil na přechodu pro chodce třicetiletý řidič mazdy v pondělí odpoledne na ulici K Pasekám ve Zlíně.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení