Plné ruce práce tak mají uklízečky, dělníci a pomalu bez nároku na pořádný odpočinek jedou v zápřahu školníci.
Třiapadesátiletý Lubomír Šindler z Otrokovic vstává každé ráno časně, aby byl na šestou hodinu v otrokovické Základní škole T. G. Masaryka. Letní prázdniny jdou mimo něj. Vstup do školy musí po ránu odkódovat, otevřít, o půl hodiny později přicházejí uklízečky. Jejich práce je nevděčná, ve škole totiž přes léto opravují zastaralé rozvody, celá se maluje, staré šatní skříňky mění za nové. Všude se tak neustále víří prach, úklid nebere konce.
„Klasické kovové kóje jsou už minulostí, romantika sezení v šatnách je pryč. Teď už děcka budou leda tak lítat mezi skříňkami," směje se Lubomír Šindler. Přes léto má daleko více práce než za celý školní rok. Třeba o delší čtrnáctidenní dovolené si může nechat jen zdát.
„Všichni školníci by si potřebovali odpočinout, ale přes prázdniny to prostě nejde. Máme opravdu nejvíc práce," stýská si Lubomír Šindler. Na rozdíl od mnohých jiných má však velkou výhodu: jeho předchůdce bydlí ve škole, a tak jej může podle potřeby zaskočit. A klidně si odskočit na pár dní dovolené.
„V tom mám ohromnou výhodu. Kdyby tady nebyl, byla by situace pro mě mnohem horší," podotýká Lubomír Šindler, jehož pracovní doba končí podle potřeby. Někdy jde domů dříve, jindy zase v sedmnáct či osmnáct hodin.
Na starosti má veškerou údržbu, ve střehu musí být i o víkendech.
„Není to jednotvárná práce, je hodně o zodpovědnosti. Když například klekne elektřina, musím sehnat elektrikáře, sám ji opravit nemůžu. Není to v mé kompetenci, já smím akorát vyměnit zářivku či žárovku," vysvětluje.
Práci školníka v otrokovické Základní škole T. G. Masaryka zastává třetím rokem. Předtím dělal třicet let v koželužnách.
„Léto každoročně využíváme k údržbě, která se přes rok nestihla. Navíc je to doba velkého stěhování. Učitelé se různě točí po kabinetech, stejně tak i třídy," dodává.