Den čtrnáctý: Stůl jak pro krále. Holubce i vodka

Finišujeme. Na 8 hodin máme být na kardiologickém oddělení. Přijde místní novinář, aby se podíval, co všechno se nám podařilo během uplynulých čtrnácti dní zvládnout. Obdivuje hotovou jednotku intenzivní péče, kuchyň, toalety i tři vymalované pokoje pro doktory. Nějaké dodělávky nás dnes ještě čekají, ale práci máme vesměs za sebou.

Na návštěvu z novin nás primář včera upozornil. S tím, že máme přijít slušně oblečení. Tak jsme si na trika namalovali kravaty.

Čeká nás poslední společný oběd. Kuchařky začínají svolávat k jídlu. Nachystali tabuli jako pro krále. Stůl v provizorní kuchyni se prohýbá. Podává se polévka a holubce, což je rýže balená v salátovém listu a vařená v rajské omáčce. Výborné. Dále ochutnáváme rajčata pokapané majonézou a česnekem, olivy, sušenky, bonbony, meloun. Doktoři, kteří nám oficiálně za provedenou práci děkují, nám nalévají ukrajinskou vodku a šampaňské. Zpíváme jim místní lidovku Červona ruta a Beskyde, Beskyde. Vzájemně se někteří z nás znají pouhých čtrnáct dní, ale jsme dojatí. Naše mise končí.

Když odjíždíme v 7 večer do Podvinogradova, hřeje nás pocit uspokojení. Pomohli jsme dobré věci. V modlitebně je ale pusto. Zůstalo nás tam jenom pět. Parta, co jede zpátky do Česka autem v neděli nad ránem. Zbývají nám nějaké hřivny, tak je půjdeme zítra utratit.