Den třináctý: Díry přikryté pouze hadry

Sestřičky dárek nadšeně přijímají a dovolí nám za to podívat se na malé pacienty. Pouze přes sklo se díváme na miminka v postýlkách. Nemají nikoho, jsou to sirotci. Pochovat si můžeme v dalším pokoji Vanessku, Dolores a Veroniku.

Jsou to prý děti od Cikánek, které jsou v nemocnici hospitalizované. Podle barvy pleti mi to tak ale moc nepřipadá. Malí drobečci jsou nadšení, když je bereme do rukou. Jeden z nich Luďka Machalíčka přímo hypnotizuje. Další se usmívá, přestože je cítit, že asi právě vykonal do plenek potřebu.

Křik se rozezní v okamžiku, kdy ukládáme děti zpátky do postýlek. Vendy Mičkové to nedá a bere si Veroniku znovu do rukou. Tím ale jekot přeruší jenom na chvilku.

Kdybychom nemuseli jít zpátky pracovat, dokážeme strávit na oddělení asi i několik hodin. Ale dětí je nám trochu líto.

Větší soucit se však alespoň mě zmocňuje večer při návštěvě chudé cikánské čtvrti. Dostáváme se k ní po rozbité polňačce vzdálené od vesnice několik kilometrů a asi kilometrovou pěšinkou přes kukuřičné pole. Cestou už potkáváme dvě tamní ženy. V jedné z nich poznáváme s Pavlou Novákovou žebračku, kterou jsme před několika dny obdarovaly v centru Vinogradova.

Jmenuje se Ida. „Vezete něco?“ ptá se nás. „Vezeme,“ ujišťujeme ji s úsměvem.

Rodinám jsme přivezli chleba, mouku, cukr i nějaké svíčky. Pouze v jediném domku je totiž elektřina. Nejluxusnější obydlí má náčelník čtvrti Saša. Vlastní dokonce sele.

A jak vypadají ostatní chatrče? Tmavé kóje plné nepořádku.

V některých jsou dokonce díry v zemi přikryté hadry a po nich běhají krysy. Koupelna je venku u studny a vaří se na ohništi.
Cikáni jsou jak vosy. Když vidí v rukou foťák, pořád se chtějí snímat. Nevím, koho fotit dřív a to chci z návštěvy také něco mít.
Když se vracíme zpět, je už pěkná tma. Několik Romů pomáhá vedoucímu naší brigády Františku Tomancovi roztlačit z kukuřičného pole auto na polňačku. Artur jde bosky.

Mezitím začíná bouřka, ale Saša nám musí ještě ukázat místo, kde si chtěli Cikáni postavit novou vesnici. Podobně jako z obce, i z lokality nedaleko polní cesty je tamní šéf obce, něco jako náš starosta, vyhnal.

Romové jsou kontroverzní menšinou. Po návštěvě této čtvrti jsem se však znovu ujistila v tom, jak se máme dobře.