Celý Zlín KUCká

Při vší snaze zachovat si alespoň střídmý odstup a nadávky si vyřvat do polštáře, napadla mne jednoduchá myšlenka ve středu večer, sledujíce všechen ten přehnaný humbuk kolem Kongresového centra (mj. těším se, až tam vůbec nějaký kongres bude), která teď lidem jako já usnadní odpovědi na otázky návštěvníků našeho krajského města. Zde tedy uvádím příklady a berte je, prosím, s jistou mírou tolerance k právu na vlastní názor:

Otázka: „Ty jo, ta jedna kolej, bláto místo nástupišť a stará roubenka, to je hlavní nádraží?“
Odpověď: „Na co nádraží? Máme KUC! Hlupáku.“
Otázka: „Když jsem šla přes park, tak ty pěkné socialistické asfaltové chodníky připomínaly bazén, šla jsem raději trávou. To město nemá na normální chodník? V parku?!
Odpověď: „Máme KUC! Trubko!“
Otázka: „Včera večer jsem si na těch rozdrbaných schodech u zámku málem zlomila nohu, vždyť tam ani není světlo a ze schodů se uvolňují mramorové desky.“
Odpověď: „Nohy máš dvě, tak si nestěžuj! My máme KUC!“
Otázka: „Hele, hodinu mi trvalo, než jsem v centru našel místo k parkování. Pak jsem zaplatil za 3 hodiny stání tolik co za slušný oběd, to je vtip? To tu nemáte pořádná parkoviště?“
Odpověď: „Ne, na co? My máme KUC!“
Otázka: „Co to je na Jižních svazích za ruinu? A co se to stalo s Družbou?“
Odpověď: „Ne! To není KUC! Ale už ho máme!“
Otázka: „Co je to za obludy uprostřed města? Už tam z Hollywoodu točili nějaký horor? By ušetřili za drahé kulisy. Co třeba pokračování Vetřelce?“
Odpověď: „To je Svit! To není KUC! Ale už ho máme!“
Otázka: „Proč lidé v těch baťovských domcích je mají tak stejné? Kdybych tam bydlela, tak bych měla problém najít ten svůj domek. To si je nemůžou moderně upravit?“
Odpověď: „Ne, protože nejsou KUC! Ale my už ho máme.“