VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dnešní mládež je „rozežraná“. Ničeho si neváží, ani oděvů, říká učitelka

Fryšták - /ROZHOVOR/ Pěkným slovem spravím s dětmi všechno. Tím se už desítky let řídí ve školství dnes už třiaosmdesátiletá Sylva Knedlová z Fryštáku, která učí děti na tamní základní škole. Hlavně český jazyk a tělocvik. Ale podle potřeby vlastně vše, čím ji ředitel pověří coby zástup za chybějícího kantora.

8.3.2017
SDÍLEJ:

Sylva KnedlováFoto: DENÍK/Jan Karásek

„Teď zrovna šprechtím se staršími dětmi němčinu," zasmála se zasloužilá učitelka, když si našla několik minut na rozhovor s Deníkem.

Kdysi učila také na středních školách či na holešovské policejní akademii.

Oděna v teplákové soupravě a tričku se znakem města Fryšták se rozvyprávěla o svých zážitcích s dětmi.

Čtěte také: Vymyslela brožuru pro komunikaci s neslyšícími. Je o ni zájem i v zahraničí

Jak se vyvíjí mládež? Je moc rozdílná v porovnání s tou před desítkami let?

Učím už od roku 1953. Musím říct, že děti byly dříve velice skromné, nebyly namyšlené, i co se týče oblečení a jídla. Všeho si vážily, jelikož mnoho toho neměly. Po válce chodily do školy oblečeny v teplákových soupravách. Pamatuji si, že například vedle jednoho chlapce nechtěl tehdy nikdo sedět.

Proč?

Protože takříkajíc smrděl. Učili jsme tehdy i v sobotu, tak jsem mu říkala, že si tepláky musí třeba odpoledne vyprat. On se ale zeptal, v čem by pak šel spát a v čem bude chodit. Měl jen tu jednu teplákovou soupravu. Dneska děti mají tolik věcí, že mnoho z nich zapomínají ve škole. Jsou toho stohy. Maminky ani nevědí, že dětem nějaké oblečení schází. Když jsou třídní schůzky a všichni učitelé utíkají do svých tříd, já mám na chodbě na třech až čtyřech lavicích plno zapomenutých svršků od dětí. A volám pak na rodiče, zda tu nemají něco, co chybí jejich potomkům.

Čtěte také: Ve Zlíně vyrostou dva komplexní přepravní uzly. Jeden i v Přílukách

Hlásí se ke ztracenému oblečení?

Ano, třeba jedna maminka přijde a odnáší si pak domů tři plné tašky svršků. Protože je to moje bývalá žačka, ptám se jí, zda jí to doma nechybí. Mnozí rodiče jdou ráno do práce a ani nevědí, v čem jde do školy jejich dítě a v čem se vrací.

Čtěte také: Učitelka srdcem i duší: Školy dnes přijímají čtverkaře. Pro mrzký peníz

Co je největší problém dnešní mládeže?

Z mého pohledu jídlo. Na plýtvání vůči němu jsem hodně háklivá. Kdysi dávno byly děti šťastné, když nosily na svačinu chleba s povidly. Dneska jim kuchařky dělají ve školních jídelnách pomyšlení, připravují jim samé dobré věci. Ale školáci okoušou z chlebíčku jen to dobré shora a zbytek pečiva nechají ležet třeba na parapetu. Máme tu také takzvaný projekt Ovoce do škol. Když malé děti dostanou ovoce, hází jím po sobě ve třídě, prý je nezralé. Z okna vyhazují pomeranč, protože je kyselý, jablko, protože je zase sladké. Snažím se jim vysvětlit, ať to vezmou domů třeba rodičům nebo dají kamarádovi. Já jsem válečný člověk, vážím si každého drobečku.

Říká se, že dnešní mládež je stále drzejší, agresivnější. Jak si získáváte respekt?

Já si stěžovat nemůžu. Pěkným slovem spravím s dětmi všechno. Je pravda, že já a náš pan školník jsme dva „čerti", kterých se děti bojí. Já tu autoritu mám asi v sobě, a tak mě také děcka berou. Když jdu na jakoukoliv hodinu, na kterou mě ředitel pošle, mám vždycky něco připravené. Ať je to angličtina, němčina, matematika či tělocvik. Děti si nebudou dělat, co chtějí. Jakmile všechno zvládneme, pak je vedu třeba k úctě ke starším, k citu. Toho moc v dnešní době nemají. Navíc jim říkám, že to budou jednou oni, kdo povedou třeba toto město. Přeberou po nás tu štafetu… Také je hodně zajímá, jak tato škola dříve vypadala…

Čtěte také: Zastávky stojí, ale město je zprovoznit nechce. Proč?

Jak fryštácká škola dřív vypadala?

Do této školy jsem přišla v roce 1954, předtím jsem učila ve Slušovicích a Neubuzi. Fryštácká škola už měla nějaký rok za sebou, ale měla ještě dřevěné záchodky čili latríny na dvoře. Dlážky tu byly z prošlapaných fošen. Když byl klid a psali jsme písemku, tak vylézaly myši. Já jako slečinka z města jsem vypískla a žák z první třídy chytil myšku, roztrhl ji a vyhodil z okna, což mně činilo strašně zle.

Ještě se zeptám, opravdu jste nikdy neměla sto chutí nějaké dítě „proplesknout?"

Nikdy. Když mi bylo šestnáct, mého spolužáka zfackoval učitel, ale těžce. Až se počůral. Hned po něm jsem šla k tabuli já. Kantor byl ještě tak rozlícený, že jsem také jednu chytla, ale pak jsem přidřepla a odešla provokativně ze třídy.
Jsem stoprocentně přesvědčená, že bez pohlavku se dá učit. Jakmile nastane nějaká napjatá chvíle, vzpomenu si na toho učitele, napočítám do desíti a jdu dál… 

Dřívější rozhovor s paní učitelkou: Ocenění skončí sice v šuplíku, ale potěšilo mě

Autor: Jarmila Kuncová

8.3.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Dělníci v Otrokovicích opravují chodník v části Trávníky, který je ve směru příjezdu od Kauflandu. Stávající dlažbu kompletně odstraňují.
5

Starý chodník byl už celý zničený, konečně ho opravují

Balóny nad Olomoucí.
46

FOTO, VIDEO: Balonová show ozdobila nebe nad Olomoucí. Podívejte se

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Co dělat, aby vás nebolela záda? Funguje Vojtova metoda i pro dospělé? A jak si třeba krátce zacvičit během pracovní doby? Nejen na to se můžete ptát vedoucí fyzioterapeutky Kroměřížské nemocnice Pavly Zemanové. Odpovídat vám bude středu 23. srpna v čase od 10 do 11 hodin.

AKTUALIZUJEME

Déšť krajské dožínky nepokazil, v průvodu se sešlo osm stovek lidí

Osm stovek krojovaných účastníků průvodu, dožínkové věnce pro hlavního hospodáře v kraji a samozřejmě bohatý doprovodný program: i letošní oslava sklizně se v Kroměříži o uplynulém víkendu vydařila.

Zoo se raduje z dalších mláďat

Chovatelé ve zlínské zoo mají další důvod k radosti. Početná šedesátičlenná kolonie plameňáků růžových se rozrostla o čtyři mláďata. Malí plameňáci se vylíhli na začátku července a díky skvělé péči rodičů zdárně prospívají. Stejně úspěšně se daří i dvěma malým samečkům u lemurů kata.

Pamětník Jiskry Otrokovice v první lize. Byl to malý zázrak, vzpomíná Gajdůšek

Už jsou v zapomnění. Většina z nich ani nežije. Byli to přitom oni, kdo před 53 lety do Otrokovic přinesli slávu. Na malém stadionku se na škváře kopala první liga. V sezoně 1964/1965 jezdily do míst současného moderního sportovního areálu na Baťově hvězdy tehdejší doby Tomáš Pospíchal, Andrej Kvašňák, Josef Masopust nebo Ivo Viktor.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení