„Dříve jsem háčkovala, vyšívala, šila, ale to mě pak přestalo bavit. Děti vyrostly, tak už to nebylo aktuální, prakticky všechno se už dalo běžně koupit," vzpomíná seniorka. Bez ručních prací však být nechtěla, pořád ji lákalo rukama něco dělat. Rozhodla se proto po zhlédnutí ukázky drátkování, že se to naučí také. Do tajů řemesla ji zasvětil jeden mistr drátenický. Jejím prvním výtvorem bylo drátkované vajíčko.

„Na moje poměry se mi docela povedlo, alespoň jsem si to tehdy myslela, ale mistr mi jej moc nepochválil," připomíná Jarmila Vajďáková. Aby nedělala pořád stejnou věc, časem se vrhla také na zvonečky, různé keramické hrnky či sklenice, nebo také různé jiné výrobky pro děti. Do toho všeho se pustila ještě do pletení věcí z pedigu.

„Obojí mě moc baví, ale při tom drátkování si můžete vzít výrobek do ruky, drátkovat a odložit, když máte třeba jinou práci, chcete si uvařit," říká. Ovšem když se věnuje pedigu, je prý zhola nemožné si od práce na nějaký čas odskočit. „Když máte namočeno – je to totiž přírodní proutí – tak musíte pracovat, dokud je materiál tvárný, namočený, jinak se láme," vysvětluje seniorka.

Z pedigu dělá nyní nejčastěji obaly na dózy na kapesníky či třeba košíčky na drátkovaná vajíčka. Ale právě drátkování jí vyhovuje více, jak totiž říká, může si od něj odskočit třeba udělat oběd. „Nevydržím ovšem u toho dlouho sedět, vždycky si ráda na chvíli odběhnu," přiznává. Začátky prý byly sice těžké, ale jak se to člověk naučí, je to rázem jednoduché. „Když člověk umí dělat rukama, není to žádný problém," ujišťuje Jarmila Vajďáková.

K drátkování používá nejčastěji měděný drátek, má ale i černý žíhaný. S oblibou drátkuje také karafky na slivovici. „Je to takový pěkný dárek, když někomu chcete dát pálenku. Nepodarujete jej alespoň jen obyčejnou sklenkou, ale ozdobnou," usmívá se seniorka.

Pro zmíněnou ruční práci nadchla i své dva vnuky. Staršího už to prý sice moc nebaví, ovšem ten mladší s chutí rád něco vyrobí. „Drátkuje teďka mamince skleničky na koření," dodává seniorka.