„Na začátku devadesátých let bylo populární japonské aikido, začal jsem se ho učit a později jsem i sám trénoval ostatní, hlavně děti. V roce 1997 jsem ale viděl, že dělat to naplno jen ve volných chvílích po práci není dost dobře možné,“ vzpomínal Orth na okamžik, kdy padlo definitivní rozhodnutí.
Ze začátku se věnoval pouze výuce aikida a následně kenda a iaida, před pěti lety však také začal prodávat potřeby pro široké spektrum bojových umění z celého světa. „Cvičení si vydělá tak akorát na sebe, na náklady spojené s údržbou tělocvičny, dodávkami energie a podobně. To, co mě živí, je ale jedině obchod,“ zdůraznil.

Motivací pro vznik prodejny ovšem nebyl výdělek. Shánět kimona, cvičné dřevěné meče či hole rozhodně nebylo nijak jednoduché, obchody s touto speciální výstrojí by se tehdy v České republice daly spočítat pouze na prstech jedné ruky.
„Chtěl jsem nakupovat jen pro členy oddílu a známé, všechno však bylo zbytečně drahé. Nakonec mi jeden dodavatel poradil, že když si otevřu vlastní prodej, dostanu zboží za velkoobchodní ceny,“ popisoval vznik své současné živnosti.

Ani po několika tvrdých letech v obchodní branži se však pro Patrika Ortha peníze prioritou nestaly. „Nebudu vydělávat na klukovi, který viděl v televizi Posledního samuraje, a teď chce meč. Je hodně lidí, kteří si myslí, že stačí koupit vybavení, a je z nich karatista nebo šermíř. Když ale vidím, jak si pořizují věc, která jim k ničemu nebude, zrazuji je od toho,“ pokrčil rameny.

Sám ovšem ví, že to není zrovna nejlepší přístup pro majitele prodejny. „Kdybych řekl, že bych nechtěl vydělávat jmění, nebyla by to pravda. Cennější je však pro mě důvěra zákazníků, nikdy bych jim nic nenutil jen kvůli zisku. Třeba se mi to jednou vrátí, ale teď mám jakžtakž z čeho žít, a to mi stačí,“ neztrácí optimismus třicetiletý Patrik Orth ze Zlína.