Slibovaly jsme si od toho nejen ochutnávku vín, které firma Znovín nabízí milovníkům lahodného nápoje, ale obohacení a rozšíření vědomostí o víně. To, co jsme se dozvěděly a vyposlechly od odborníků, předčilo naše očekávání. Podotýkáme, že čtenář znalec, který bude následující řádky číst, si asi řekne: „Čemu se diví? Vždyť to je naprosto normální mluva o víně…“, ale laik se možná pobaví tak jako my.
O každém ze vzorečků, které nám byly nabídnuty k hodnocení, jsme se dozvěděly vskutku hodně. Občas jsme se na sebe podívaly s otázkou v očích, zda se skutečně hovoří o tomto lahodném moku.
Tak víte například, že víno je nekonfliktní? No my to nevěděly… Informace, že vína dovedou oslovit svou „tělnatostí“, nás skoro šokovala! Že existují vína „mohutná, plná, nadupaná, štíhlá, kulatá, kompaktní, komplexní, nadějná či šokující“, už jsme pomalu začaly brát jako fakt.
Když nám ale bylo řečeno, že „nejhorší je Sauvignon, který musíte hledat“, doslova jsme se vyděsily. No jen si to představte - zatočíte sklenicí a nic tam není! Sauvignon jeden záludný!
No a co teprve informace, že „pod špatným uzávěrem se víno nevyvíjí, stagnuje a umírá“, to je přece hrůza! Že existují odrůdy, které se nechají „přetvářet“, budiž, tomu bychom i věřily, Ale že se víno chová jako „čubka“, to už byla trochu silná slova. Vysvětlení se nám dostalo následující: víno-čubka zlobí na vinici i ve sklepě. A kdybyste náhodou nevěděli, tak nejvíc zlobí Veltlínské červené rané neboli Večerka.
O Rulandě se mezi vinaři říká, že je „smraďoch“. A my už jsme se vlastně ani nedivily.
Poté jsme k výbornému Sauvignonu (tento byl na nás hodný a ve sklenici se neztratil…) dostaly malinkou zelenou čokoládku s poučením: kousek jí v ústech rozcumlat, poté přelít douškem vína a polknout. Skutečná lahůdka! Informace, že Vlašák je pašák, že má zakomponovanou kyselinku a patří mezi „trojchlapské“ (což znamená, že jeden pije a dva ho držíja), nás pobavila a rozesmála.
Na úplný závěr si dovolíme se s vámi podělit o recept na „gastronomický orgasmus“, který nám prozradil náš průvodce po sklípcích. Na pánvičku dáme hroudu bílého domácího sádla, nasekanou cibulku a tu smažíme do růžova. Až má tu správnou barvu (dáme pokyn manželce – ta vedle peče domácí chléb), přidáme pár lžic medu a necháme zkaramelizovat. Na takto připravený základ vložíme kachní játra (opět dáme pokyn manželce – jaký, to necháváme na vás) a chvilku restujeme. Pro dochucení přidáme „hrstečku libovolného koření“ tu toho, pak tamtoho i onoho (vše podle chuti strávníků) a je hotovo! A pozor! Žádné servírování na talíře. Pánev dáme doprostřed stolu (opět dáme pokyn manželce, tentokrát aby přispěchala s teplým chlebem) a je to tu! Ta největší rozkoš přichází nakonec, když se stolující předbíhají v „máčání kusů chleba ve zbylém sosíku na dně pánvičky“. Nemusíme snad připomínat, že vše zapíjíme „krásným“ vínem. Dobrou chuť!
Hana Konečná, Silvie Pospíšilová