VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jak si žily mladé baťovské ženy

Zlín - Před schůzkou s Gabrielou Končitíkovou jsem neměla tušení, co mohu očekávat. O studentce doktorského programu zlínské univerzity jsem věděla pouze to, že její jméno je uvedeno na obálce knihy „Baťovský Zlín Mladé ženy".

8.2.2014 4
SDÍLEJ:

Jak si žily mladé baťovské ženyFoto: DENÍK/repro

Překvapilo mne, že mě s úsměvem přivítala mladá sympatická slečna. Nabídla mi šálek bylinkového čaje i tykání a rozpovídala se o svém vztahu k baťovské historii.

Kde se vzal nápad napsat knihu o baťovských mladých ženách?

Baťovi mladí muži jsou poměrně známé téma. Každý týden se potkávám s bývalými studenty Baťovy školy práce. Jsou to úžasní lidé, kteří mne nepřestávají inspirovat. Prvně jsem se potkávala převážně s muži. Znala jsem i jejich manželky, vždy dokonale upravené dámy. Nenapadlo mne, že tyto dámy jsou absolventkami Baťovy školy práce pro mladé ženy.

O nich se zpravidla moc neví.

Víte, mnoho lidí si dodnes chybně myslí, že tato škola z žen vychovávala hospodyňky. A ono to tak vůbec nebylo. Když mi to dnes někdo řekne, že to byly jen hospodyně, tak s nadsázkou reaguji, že takovou hospodyní bych byla velmi ráda. Začala jsem se zajímat o to, proč vůbec byla Baťova škola práce pro mladé ženy založena, jak fungovala, co bylo jejím účelem, na jakých stála principech a jaké nároky byly na absolventky kladeny. Rozsah, který jsem postupně objevovala, byl neskutečný. To, co se tehdy ta děvčata učila, dnes mnohým z nás chybí.

Co to bylo?

Nejednalo se pouze o klasické předměty. Vyučovalo se například dobrému chování a vkusu, také tomu, aby ženy nepomlouvaly, držely své slovo, nepodléhaly módním trendům apod. Cílem bylo vychovat mladou ženu, která si bude vědoma svých kvalit a bude je umět perfektně využít. Základem každé výuky samozřejmě bylo hospodaření a kalkulace, tak jako všude ve firmě Baťa v té době. Součástí výchovy tehdy bylo bezpodmínečně ubytování na tzv. baťovských internátech a práce v továrně.

Věřím, že studium pro mladé ženy muselo být velmi náročné. Po několika rozhovorech s absolventkami jsem byla tímto vzdělávacím systémem nadšena. Vychovával totiž opravdové dámy. Myslím, že kdyby zakladatelé Baťovy školy práce dnes potkali své absolventky, byli by spokojeni, že se jejich záměr podařil.

Velmi jsem tedy ocenila nabídku fakulty managementu a ekonomiky vydat knihu o této pozoruhodné škole. Přála bych si, aby lidé věděli, že mladé ženy zkrátka nebyly žádné obyčejné hospodyňky.

Zmínila jsi, že se potkáváš s pamětníky. V knize je taky hodně jejich výpovědí, které celému vyprávění dodávají na autenticitě. Jak na tebe při seznámení zapůsobili?

Na toto téma je pro mne na jednu stranu těžké hovořit a na stranu druhou bych dokázala mluvit hodiny. Cítím vůči všem pamětníkům velkou úctu a pokoru. V současnosti mohu říci, že mým nejlepším přátelům je od pětaosmdesáti let výše. Jsou pro mne jako druhá rodina. Potkávám se s nimi několikrát do měsíce a jejich osobní příběhy bych mohla poslouchat stále dokola. Neustále říkám, že tito lidé, kteří prošli baťovským vzděláním, jsou odlišní od jiných pamětníků. Dnes je jim všem více než pětaosmdesát let, ale nechybí jim elán, nadšení, chuť do života. Vždyť oni mají více životního elánu než většina mých vrstevníků. Nikdy jsem je neslyšela si na nic stěžovat. Jejich zájem o aktuální dění ve světě, moderní technologie, módu či další témata společenského života je fascinující. Pro mne jsou příkladem a vzorem, jak bych chtěla prožít svůj život.

Tomáš Baťa by byl asi rád, že jeho dílo trvá dodnes. Vnímáš to stejně?

Z absolventů své školy by měl určitě radost. Jak by se stavěl k fungování dnešní společnosti, můžeme jen těžko odhadovat. Jeho názor na krizi, kdy se sám vyjadřuje o tom, že se jedná spíše o morální než finanční krizi, je jistě známý. V každém ohledu já sama zastávám názor, že mnoho prvků ze Systému řízení Baťa může být řešením pro většinu problémů, se kterými se současně naše, nejen podnikatelská, ale celá společnost potýká. V rámci svého působení na fakultě se právě věnuji výzkumu, který se snaží dokázat uplatnitelnost Systému řízení Baťa v současnosti. Také si myslím, že jasným důkazem fungování tohoto systému jsou pamětníci doby, kteří tento systém zažili a účastnili se ho. Byla jsem poctěna, když jsem se nejprve mohla stát členkou Klubu absolventů Baťovy školy práce a posléze i členkou výboru tohoto klubu. Pravidelná setkávání s absolventy Baťovy školy práce mi vlévají chuť do života.

Baťovská hesla *Zlý není šťasten *Silní milují život *Važ si své práce! *Svět patří smělým *Síla roste odporem *Nehaň ukaž lepší *I nejlepší jde zlepšit *Úsměv budí důvěru *Den má 84 000 vteřin *Předcházej příkladem! *Úspěch začíná odvahou *Zdravý je bohatý vždycky

Jak se podle tebe pamětníci zpětně dívají na období, kdy byli u Bati zaměstnaní jako mladí muži či ženy?

Muži na tu dobu vzpomínají většinou s nadšením. Ženy mnohdy přiznávají, že to bylo někdy hodně těžké. Samozřejmě na to ale velice rády vzpomínají, zejména na chvíle volna, kdy chodily na procházky, do divadla, do lázní. Všichni se ale shodují v tom, že nikdo, kdo prošel Baťovou školou až do konce, nemohl litovat. Pobyt u Baťů, jak sami říkávají, jim nastartoval život a dal jim bezpočet praktických zkušeností. Něco podobného by nikde jinde v té době nezískali.

A co znamenalo konkrétně pro mladé ženy navštěvovat Baťovu školu práce? Jaké měly povinnosti a jak vypadal jejich klasický pracovní den a víkend?

O idylickém životě se asi příliš hovořit nedá. Den začínal před šestou ranní, následovala rozcvička, pečlivý úklid pokoje, který byl denně hodnocen vychovatelkami. Po společné snídani odcházely do továrny. Rozložení času pro práci, studium a volný čas se během let měnilo. Zpočátku to však bylo tak, že od sedmi hodin do dvanácti pracovaly v továrně, pak následovala dvouhodinová pauza na oběd. Stravovaly se v mladoženské jídelně, která byla v Obchodním domě, tedy v současném obchodním domě Prior. Od dvou do pěti hodin odpoledne pracovaly dále v továrně. Pak následovala večeře, odchod na internáty a od sedmi hodin večer výuka, která většinou trvala dvě hodiny. Čas večerky se také měnil, podle doby výuky, ale nikdy nebyl později než v deset hodin. Režim to byl opravdu přísný. Soboty a neděle byly určeny ke kulturnímu vyžití a sportu. Tehdejší mladí muži i mladé ženy hodně sportovali.

Veškerý program měly tedy opravdu přesně „nalinkovaný". Nedovedu si představit, že by takový režim mohl fungovat v dnešní době.

To sice ano, byl to takový polovojenský režim, ale na druhou stranu z nich právě tento režim vychoval pracovité lidi, kteří si váží toho, co mají a umí s tím hospodařit. Vůbec hospodaření s penězi byl velice důležitý aspekt, který si museli mladí muži i ženy osvojit. Práce v továrně byla sice náročná a občas ubíjející, ale zato byla více než dobře ohodnocena.

Kolik to přibližně bylo?

Zaměstnanci u firmy Baťa vydělávali třikrát až čtyřikrát víc než všichni ostatní. Jak říká paní Jabůrková, má přítelkyně a absolventka Baťovy školy práce: „Zlín byl pro mě Amerika v Čechách." Jednoduše řečeno, mladí lidé chtěli být součástí života ve Zlíně. Výchova, kterou procházeli, byla nutná, aby se naučili hospodařit s tím, co vydělávali a mohli fungovat v moderním městě.

Jak se tedy museli chovat?

V knížce se dočtete, že mladé ženy měly sešity, kam si musely zapisovat veškeré příjmy a výdaje, jednalo se o tzv. Ročenku mladé ženy. Musely vědět, za co utratily každičký haléř. Každou položku kontrolovaly vychovatelky a radily jim, kde by třeba mohly více ušetřit, případně co si mají koupit. Tohle jim samozřejmě zůstalo až do dneška. Lidé tehdy věděli, co si dovolit mohou a co ne, na co si musí ještě našetřit.

Tedy v porovnání s dnešní dobou…

Kdyby takovou výchovou procházeli mladí lidé dnes, nebyly by zapotřebí žádné půjčky. Neumíme v dnešní době s penězi správně hospodařit.

Mohla bys charakterizovat mladou ženu, která zdárně prošla Baťovou školou práce?

Baťovské mladé ženy samozřejmě plnily roli hospodyňky, to znamená, že musely umět skvěle a hospodárně vařit, postarat se o domácnost, o manžela, šít, prát, žehlit, zahradničit, pečovat o děti a vychovávat je. Ale navíc byly všeobecně vzdělané. Měly široký přehled, mluvily plynně dvěma až třemi jazyky, dokázaly se bavit o politické situaci, byly znalé v umění, v hudbě, v literatuře, zpívaly, malovaly, hrály na hudební nástroje. Byly všestranné. Mladé ženy byly tehdy brány jako opravdová elita. Hodně z nich se stávalo ženami významných politiků a vysoce postavených mužů. Když si chtěl nějaký významný muž vzít ženu dobrých mravů, ženu skvěle vychovanou, pilnou a pracovitou, přijel si pro ni do Zlína.

Zvládla bys být baťovskou mladou ženou?

Samozřejmě mě to nejednou napadlo a snažila jsem si sama sebe představit v té době. Jestli bych to zvládla? To nevím. Ten režim byl opravdu velmi náročný. Na druhou stranu nabízel jedinečnou šanci, jak změnit svůj život. Jak říkají pamětníci, na Valašsku tehdy nebyla práce, spousta lidí žila v chudých poměrech nahoře v kopcích, třeli bídu s nouzí. Ti mladí lidé měli na výběr. Buďto pracovat na poli, nebo jít k Baťovi, kde si mohli slušně vydělat. Jak už bylo zmíněno, pro mnohé to tehdy byla Amerika v Čechách.

Jak se vlastně díváš na éru Tomáše Bati?

Pro mne Tomáš Baťa a jeho podnikatelská filozofie představují obrovskou inspiraci. Jeho systém řízení a odměn ve firmě je ojedinělý. Samozřejmě v rámci možností a doby. I když Tomáš Baťa vždy říkal, že se nemění doba ani lidé, pouze příležitosti. A já tomu věřím. On sám neustále ze všech stran slyšel, že něco nejde. Odmítl se tomu však podřídit a šel si svou vlastní cestou. Neustále hlásal, že nemožné neexistuje a že všechno jde. A já se tím snažím řídit.

KLÁRA ELGARTOVÁ

Autorka je studentkou olomoucké žurnalistiky

Článek z dobového tisku

Chvála přirozeného chování

Psaly jsme už o tomto tématu několikrát, ale je dobře po čase vždy se k němu vrátit a trochu oživit pozapomenutá předsevzetí.

Nic nedělá ženy tak krásné, jako přirozené chování a naopak nic je tak nehyzdí, jako falešné napodobování někoho nebo něčeho.

Co je na člověku nejcennějšího, jest jeho vlastní osobnost, jeho individualita, ke které se vypracovává a to ne vždycky lehce a zadarmo. Proč ji teda ubíjet nějakými přemrštěnostmi, věšet na ni balast okoukaných cizích zvyků? Líbí se nám strašák v zelí? Smějeme se mu. A přemrštěná žena, kdyby chodila od hlavy k patě v hedvábí a ruce plné prstenů, zůstane vždycky směšnou, chová-li se výstředně. Naproti tomu mladé, přirozené stvoření má každý rád. Mládí je samo sebou velký dar a šestnáct let je vždycky krásných, i když si samy myslíte, že by bylo lepší mít černé vlasy místo světlých nebo modré oči vyměnit za hnědé. To je stará věc, jako sám svět, že se člověku vždycky líbí něco jiného, než to, co má, ale s tím se už musí každý smířit a hledět na sobě vyzvednout právě ony klady, které ve skutečnosti má. Není člověka na světě, který by neměl nějaký klad, nějakou světlou stránku, a ta ho dělá krásným.

Mládí sluší úsměv, patří mu stejně jako veselí a bezstarostnost, s kterou snadno překonává útrapy, jež dělají starším lidem těžkou hlavu, ale je omyl, myslí-li si mladé ženy, že za každou cenu a vždycky musí ukazovat své zdravé zuby, smát se a chechtat. Vážnost je v jistých okamžicích velmi působivá.

Druhý zlozvyk, s nímž se velmi často setkáváme u mladých dívek, je kroucení tělem, rameny nebo hlavou, jsou-li náhle někým osloveny. Oč působivější je, odpoví-li mladá dívka klidně, přirozeně. Nemyslete si, že výstředním chováním získáte sympatie nebo na sebe upozorníte. Nanejvýš vyvoláte nepříjemný dojem. A to přece žádná žena, ať je jí šestnáct nebo šedesát, nikdy a za žádných okolností nechce.

Nejlepším lékem proti tomu je přirozené, klidné chování.

Ranní cvičení Nebude již dlouho trvati, a hřiště za dívčími internáty, na němž si nyní hrají mladí muži, oživne též hlukem a smíchem mladých žen, kterým nastane nová povinnost. Budou to ranní cvičení, která začnou pravděpodobně hned po prvním máji. Bylo by zapotřebí, abychom již nyní trénovaly se na vstávání pak se nám asi ze začátku nebude chtít. Byly jsme zvyklé, že jsme si vždy ještě několik minut „přiležely". Budeme musiti vyskočiti hned po prvním zahoukání, abychom byly v čas připraveny a nezdržovaly. Zajisté si ale brzo uvykneme a budeme se na ranní cvičení těšívati vždyť víme, jak bývalo loni.


Autor: Redakce

8.2.2014 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:
Oprava a náhradní provoz zastávky MHD na ulici Štefánikova ve Zlíně.
1 8

Zastávka Školní zůstane další týdny v provizorních podmínkách

V areálu kovošrotu v Tlumačově hořela vyřazená cisterna
5

V areálu kovošrotu v Tlumačově hořela vyřazená cisterna

První úspěch je na světě. Berani vyhráli Zubr cup v Přerově

První dílčí úspěch sezony je na světě. Extraligoví hokejisté Aukro Berani Zlín ovládli Zubr cup. K vítězství na přerovském turnaji jim stačila i porážka 3:4 v prodloužení proti domácímu týmu. Na druhém místě skončili domácí Zubři, třetí místo obsadilo Znojmo a čtvrtá byla pražská Slavia.

Papoušek je zase doma díky Facebooku

Stačí nechat na zahradě pootevřenou branku nebo doma dvířka u klece a domácí mazlíček je během chvilky pryč. Majitelé po svých ztracených zvířecích společnících pátrají různě, využívají jak služeb městské policie, tak stále častěji i sociálních sítí. Ty se v mnoha případech stávají užitečným nástrojem, zvířata se díky takzvanému sdílení příspěvků často najdou.

Když Chytil inspiruje. Dluhoš se Sedlákem skončili pod vrcholem

Cesta Filipa Chytila inspiruje. A motivuje zároveň. Před rokem slavil triumf na Memoriálu Ivana Hlinky. Následně uchvátil extraligu i New York Rangers, který na sedmnáctiletý talent ukázal v červnovém draftu NHL. A rovnou s ním podepsal nováčkovský kontrakt.

Kam za zážitky nejen o víkendu? Inspirujte se na novém webu Tipy Deníku

Chcete mít přehled o kulturních, sportovních a dalších akcích ve všech regionech? Pak navštivte naši stránku www.tipydeniku.cz, kde najdete fůru inspirace co podniknout nejen o víkendu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení