„Všechno jsou to moje děti," říká o svých doposud vydaných knihách Jožka Husek, který ve Zlíně žije už přes šedesát let. Za ty roky se stal jeho neodmyslitelnou ikonou.

Na rozdíl od svých kolegů spisovatelů totiž nečeká v teple svého domova, až mu někdo jiný rozprodá jeho knihy. Nabízí je sám. Coby pult i prodejní židle mu slouží schody vedoucí do zlínské hlavní pošty přímo na náměstí.

„Jsem myslím jediný autor v republice, který si také sám prodává své knížky. Některé už byly nabízeny i v knihkupectví, ale když jsem poznal, že lidé do nich nechodí, rozhodl jsem se knihy prodávat sám," rozvyprávěl se Deníku o své nezvyklé činnosti Husek a odložil stranou jednu z rozečtených knih.

Na schodech před zlínskou poštou prodává kromě vlastních knih i díla jiných autorů z nakladatelství Lípa Vizovice.

„Když neprodám knihu před Vánocemi, tak ji neprodám vůbec, protože lidé nečtou. Literatura je už prostě na ústupu. Dříve knihy kupovaly většinou ženy, v poslední době zase více muži," srovnává senior.

Rodák z Prušánek na Hodonínsku napsal svou první básničku ve třinácti letech. Od té doby nepsal. K literární tvorbě se vrátil až v sedmdesáti.

„Vydal jsem už osmnáct knih a všechny jsou rozebrané. Jednou se na mě jedna paní obrátila s dotazem, kterou svou knihu bych jí doporučil. Tak jsem se jí zeptal, kolik má dětí, a ona, že tři. Položil jsem jí proto podobnou otázku: Které z nich máte nejraději? Když se mě na to vždycky někdo zeptá, tak už odpovídám, že všechny," usmívá se Husek.

Svůj vysoký věk si nepřipouští a plánuje vydání ještě dalších dvou knih.

„Jednu už mám v knihovně a chystáme se ji vytisknout," prozrazuje spisovatel, kterého ale lidé zakrátko už před zlínskou poštou na nějaký čas neuvidí.

„V zimě neprodávám, v zimě totiž zimuji," směje se senior.

Jedna z jeho knih nese název Teiko. Stejně jako na ty další je na ni autor právem hrdý.

„Keiko je japonské dívčí jméno. Knihu jsem pojmenoval po jedné holčičce, která po bombardování Hirošimy zemřela. Aby její jméno žilo dál, vypůjčil jsem si jej pro příběh japonské houslové virtuosky. Ta skutečná tady koncertovala a natolik mě uchvátila, že jsem o ní napsal román. Tehdy jsem ještě nevěděl, že se tady provdala za Čecha. V mém románu to byla jen velká láska," přibližuje na závěr jednu ze svých knih spisovatel.