VIDEO: Kotě na mě mňoukalo a pak chtělo foťák

V sobotu má službu v útulku i Danuše Šmigurová. Zrovna vyplňuje dokumenty k adopci pejska. Jmenuje se Fido a je to štěně statečné Fany, která rodila v zimě při kilometr dlouhém pochodu do útulku v doprovodu muže bez domova.

Fido se Fany narodil po cestě a v útulku pak k němu na svět přišly ještě čtyři psí slečny. Malý pejsek je poslední ze štěňátek, která dnes opouštějí svou psí maminku.

„Moc jsem se na něj těšil," prozradil jeho nový pán Ladislav Uherek. A je to vidět, vždyť má pro něj nachystány pamlsky a přepravní bednu, ve které má malý pejsek i hračky.

Protože jsem se „přimotala k předání", stačím se ještě se štěnětem pomazlit a popřát mu v jeho novém domově hodně štěstí. Ale to už se vydávám za ostatními „borci", kteří se snaží ve svých kotcích přilákat mou pozornost. Mezi nimi je i pes Špagetka.

Hned chápu, proč má takové jméno. Dokáže totiž prostrčit mříží kotce celou hlavu. „Je jen otázka času, kdy proleze celý," směje se jedna z ošetřovatelek.

Ale i Špagetka má dnes štěstí, protože je pravidelné venčení útulkových psů a právě se jej ujímá Iva Hubáčková, jedna z návštěvnic, která sem při této příležitosti přišla. Špagetka z ní má takovou radost, že dokonale při svém křepčení zamotá celé vodítko.

„Pojďte, ukážu vám naše poslední přírůstky," ujímá se mne pracovnice útulku Martina Kyselová. Poslední pejsci -„nováčci" jsou právě zde – v karanténě.

Je mezi nimi i Sandra, štěně, ze kterého možná jednou bude černý labrador. Do útulku ji přivezli strážníci z odchytové služby a já můžu za ní do kotce. Najednou se na mne přižene smršť energie a radosti.

Sandra skáče po mně, hned mám její tlapky štěstí na svém oblečení i na brašně. Olizuje mi tvář, uši, nos i foťák. Hned bych si ji vzala domů, kdybych mohla, ale jeden „gaučák" Chester, kterého vlastním, mi opravdu stačí.

Vlastně kdybych mohla, odvedla bych si těch pejsků víc. Prostě jsem pejskař - srdcař. Mám ráda i kočky, a tak se nemůžu nejít podívat i na ně. Na rozdíl od pejsků všechny sedí důstojně na místě a pózují před objektivem.

Je tu i osmiměsíční kotě Evička. V tuto chvíli ještě netuší, že právě ji dnes čeká nový domov v Loukách u rodiny Procházkových.

Ale to už se snaží upoutat mou pozornost malé černé kotě. Ze začátku mňouká, ale když jdu blíž, snaží se mi tlapkou zlikvidovat fotoaparát. Prostě si to nebojácné kotě chce to mé focení za všechny se mnou vyřídit. Vzdávám se, a proto utíkám ven.

I přes tento malý novinářský incident se však cítím dobře. Tady v útulku na Vršavě je to tak vždy. Vždyť pejsci, kočky i drobná zvířata zde dostávají novou šanci na hezčí život. Třeba jako fenka jorkšíra, která se jmenuje Jaruška.

Chodí za ní již tři týdny manželé Navrátilovi ze Zlína. Jaruška má ještě u sebe štěňátka, ale až půjdou do světa, tak si Jarušku Navrátilovi vezmou k sobě domů. Jsou to stálí návštěvníci útulku.

„Je to tady úžasné, ta děvčata se tady o ta zvířata opravdu vzorně starají," pochválila všechny zdejší pracovníky paní Eva Navrátilová.

Dávám jí za pravdu. Pejsci i kočky mají i díky dárcům pelíšky s dekami, plné misky, čerstvou vodu a čisto kolem sebe. Ale hlavně lásku, péči a pozornost.