Tato možnost trvá do konce srpna u železniční dopravy. V případě autobusové až do konce září. Zájem veřejnosti však není příliš velký.

„Prozatím došlo jen několik návrhů, zhruba pět," sdělila jednatelka společnosti KOVED Věra Fuksová.

Důvodem může být malá informovanost veřejnosti o této možnosti. Některé obce a města totiž shromažďují připomínky svých občanů, aby je pak mohly koordinátorovi předat hromadně.

„U železniční dopravy jsme zatím neobdrželi žádný návrh od občanů, co se týká autobusů, tak máme problémy zejména se spoji směrem do místní části Nevšová," přiznal například místostarosta Slavičína Pavel Pinďák.

„Není to průjezdná část obce, proto tam zajíždí minimální počet autobusů," vysvětlil. Obec tedy zašle návrh, aby do Nevšové zajížděly některé další spoje.

To, zda se cestující očekávané úpravy dočkají, však není vůbec jisté. Jednatelka KOVED ale ubezpečila, že každý podnět je pečlivě prostudován a v případě, že je oprávněný a nezvyšuje zásadně nároky na prostředky z rozpočtu Zlínského kraje, je také zrealizován.

„Ze zkušenosti mohu konstatovat, že zhruba polovina návrhů a připomínek je nakonec zakomponována do jízdních řádů," doplnila Věra Fuksová.

To, že lidé podávají poměrně malý počet připomínek k jízdním řádům, ale může mít také další důvod. „Dá se říci, že občané již na podávání podnětů k jízdním řádům rezignovali," nechal se slyšet starosta Návojné František Machara.

„Výše jízdného je tak vysoká, že kdo má možnost, tak raději využije vlastní automobil a při jízdě dvou či více osob je na tom lépe," dodal.

Podle starosty si už také řada lidí stěžovala na vysokou četnost změn v jízdních řádech. Specifikem jízdních řádů železniční dopravy je, že mohou být měněny pouze dvakrát ročně. U autobusové dopravy pak čtyřikrát za rok. Počátek platnosti jízdních řádů na železnici a u autobusů tak není vždy shodný a tím může vznikat období určitého nesouladu mezi vlakovými a autobusovými spoji.

Věra Fuksová argumentuje tím, že v přestupních místech vytvářejí přípojové vazby tak, aby se dal přestup mezi oběma druhy dopravy stihnout.

„Pokud je to potřebné a také možné s ohledem na další spoje, je u autobusu stanovena čekací doba," vysvětlila Fuksová. Nejčastěji je to pět minut, ve večerních hodinách je v některých případech deset nebo i dvacet minut. Naopak během dne je v případě nezbytnosti stanovena čekací doba kratší.

„Čekání vlakových přípojů je však podřízeno kapacitním možnostem železniční trati," dodala.

ROMAN BUČEK