Většinou u hřbitovů nebyla nouze o parkovací místa a to dokonce ani u Lesního hřbitova ve Zlíně.

„Máme frmol vlastně už od minulého týdne a nejvíce lidé chodí od uplynulého státního svátku. Zřejmě si udělali volno," myslela si pracovnice hřbitova, která prodávala občerstvení a drobnosti nezbytné pro výzdobu hrobů.

Atmosféru na Lesním hřbitově si však pochvalovali i samotní návštěvníci pietního místa.

„Dnes je to tady moc hezké. I když sotva stačíme uklidit listí z hrobu, už jej máme zpátky naváté na něm," usmívala se Jitka Kubíčková ze Zlína, kterou v sobotu zapálit svíčku a položit věnec doprovodil její syn.

Kousek od nich zapaloval svíčku i dvaaosmdesátiletý Viktor Doležal ze Zlína.

„Mám tady rodiče, rodinu, ale i kamarády a kamaráda fotbalistu," vzpomínal se svíčkou v ruce senior.

Prozradil, že sem chodí s manželkou často a o hrob se vzorně starají. Mezi lidmi v neustálém proudu přicházejících byly i dvě kamarádky. V rukou nesly nádherné věnce.

„Ty jsem dělala já, ani mi to netrvá dlouho, navíc materiál mi roste na zahradě," pochlubila se jedna z nich Růžena Schneiderová.

„V obchodech jsou takové hrozně drahé a takhle z nich máme větší radost," vysvětlila její kamarádka Vlasta Pažourková.

Na Lesním hřbitově dnes nechyběli ani manželé Veverkovi ze Zlína.

„Chodíme sem pravidelně, navíc, lidé by neměli zapomínat," připomenula Libuše Veverková.

Ani ve Vizovicích však lidé na své blízké nezapomínali. V celém kraji se u hrobů scházely celé rodiny, povídaly si, vzpomínaly. U jednoho z nich ve Vizovicích se sešla téměř celá rodina Pšenčíkova.

„Dnes se nás tady sejde dvaadvacet, hlásila paní Pšenčíková. Na hřbitov do Vizovice se příbuzní této rodiny sjeli ze Zlína, Vizovic, Slavičína nebo Podkopné Lhoty.

Průběžně po celý rok, chodí vzpomínat na své blízké i předky Karel Hořák z Kostelce. V sobotu jej i manželkou doprovodil na kostelecký hřbitov jejich syn Libor. Jejich rodinný hrob má na pamětní desce zaznamenáno několik zápisů o úmrtí jejich předků. Ten nejstarší je datován v roce 1868.

Procházka se vzpomínkou. Tak trávili sobotní odpoledne i manželé Skibinští z Bystřice pod Hostýnem.

„Dnes je krásné počasí a vy máte dobré světlo na focení," usmála se mladá maminka.

V Holešově patřily parkoviště u hřbitova k těm plnějším, přesto nevznikaly na nich žádné komplikace. Řidiči zkrátka počkali, až se na nich nějaké místo uvolní. Návštěvníky hřbitova v Holešově hned u vchodu upoutaly záplavy květin.

Holešovský hřbitov byl plný lidí, kteří přišli položit květy a zapálit svíčku svým blízkým. Stejně jako sestřenice Jiřina Kopová a Jarmila Klůjová.

„U ní mám vždy zastání, můžu tady přespat. Víte, já již nyní bydlím v Berouně, ale pocházím odtud," prozradila Jiřina Kopová.

Až z Hvozdné sem přijela i mladá maminka Jarmila Nečasová s dětmi. „Dnes je tady moc hezky," pochvalovala si atmosféru na holešovském hřbitově.

Také hřbitov v Zahnašovicích nezel prázdnotou. Pečlivě udržovaný prostor svítil stovkami svíček, stejně jako v nedalekých Míškovicích. I zde se scházeli rodinní příslušníci hned několika generací, aby mohli „rozsvítit" svíčku za ty, kteří již nemohou být s nimi.

„Vyšlo nám počasí a už jsme byly všude, kde jsme potřebovaly," prozradily samé ženy z rodiny Vyhlídalovy, Čežkovy a Šelingerovy.

Z Halenkovic do Otrokovic – Kvítkovic přijel položit kytice a zavzpomínat na kamaráda Josef Močička společně s Antonínem Ulmanem a Janou Škodlíkovou. „Hledám tady hrob kamaráda, aby věděl, že jsme na něj nezapomněli," vysvětlil Josef Močička.

„O své rodiče jsem se starala a nyní jim nezapomínám nosit květiny," přiblížila u místního kolumbária Helena Šinárová z Otrokovic.

„Chodíme sem každý týden s kamarádkou," svěřila, než se vydala zpět domů.