VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lyžař Josef Šperka: Kohútku jsem vyhandloval za flašku rumu

Zlín - /ROZHOVOR/ Mnohým z dnešních lyžařů už jeho jméno asi moc neřekne, ve své době ale býval hvězdou bílých svahů. Letos pětaosmdesátiletý Josef Šperka stál nejen u zrodu zlínského lyžařského areálu, ale jeho svého času revoluční systém vleku se zvratkou dokázal dobýt celou republiku.

12.4.2012 2
SDÍLEJ:

Lyžařský guru Josef ŠperkaFoto: DENÍK/Jan Karásek

Dnes je už rodák z Bratislavy v důchodu, stále je ale velmi aktivní a vymýšlení nejrůznějších zlepšováků se věnuje pořád. Jak by také ne? Na svém kontě má desítky patentů a autorských osvědčení, ať už za stroje na výrobu bot, nebo za kloubové slalomové tyče. V obsáhlém rozhovoru pro Deník hovořil Josef Šperka nejen o nich.

Kdy a kde jste se poprvé postavil na lyže?

Bylo to v Bratislavě, když jsem končil obecnou školu. Jedna z učitelek, která ke mně pociťovala přízeň, asi proto že jsem byl chudobný, mi na rozloučenou darovala finské lyže. Byly přes 2 metry dlouhé a jí byly velké. Mně ale byly v těch deseti nebo dvanácti letech ještě větší. Na kopci na okraji Bratislavy jsem je pak poprvé vyzkoušel. Lyžoval jsem mezi sáňkaři v komisňácích a uměl jsem se jen spustit z kopce a dole obloukem zastavit.

A kdy jste se skutečně naučil pořádně jezdit?

To bylo až po roce 1939, kdy jsme se přestěhovali do Zlína. Lyžovat se za Němců nesmělo, a tak jsme lyžovali tajně. Nejčastěji na kopci nad Lípou. Tam jsem se seznámil se členy turistického klubu, kteří tam lyžovali také. Jezdívali jsme i u Kudlovské přehrady. Tam se mi podařilo zlomit lyži, ale nakonec se mi ji podařilo opravit plechem z konzervy.

Bylo lyžování takříkajíc láska na první pohled?

Dlouho jsem se nemohl rozhodnout pro jeden sport. Dělal jsem brankáře ve fotbale, chodíval jsem na volejbal, házenou a hokej, dokonce jsem i boxoval. Box mě ale rychle přešel na vojně, kde jsem se prořekl, že ho dělám a hned jsem musel na cimře zápasit s nějakým boxerským mistrem. Pořádně mi tehdy natloukl, že jsem s boxem nechtěl mít už nikdy nic společného.

Po válce jste zrovna neměl na růžích ustláno. Proč?

Po volbách v roce 1946 jsem se dostal do potyčky s několika komunisty. Plivali na první republiku, že tehdy jako chudí nemohli studovat. Přitom to byla lež. Já jsem pocházel z velmi chudých poměrů a normálně jsem před válkou docházel na reálku. Pořádně jsme se tehdy porafali.

Po únoru 1948 jsem nastoupil na vojnu. Na bráně kasáren visel seznam sedmi lidí, kteří měli být nepřáteli dělnické třídy a mé jméno bylo mezi nimi. V zaměstnání jsem potom i dvakrát do roka procházel prověrkami. V práci se mi s kolegy ale dařilo a navíc jsem pracoval v tělovýchově, tak jsem se mohl nakonec nějak protlouct.

Dlouhá léta jste pracoval jako konstruktér ve Svitu a navrhl řadu zlepšováků, které máte i patentovány. Kterých si s odstupem času ceníte nejvíc?

Mám desítky patentů a autorských osvědčení. Ale nejvíce si cením lisovacího agregátu na podpatky. Byl to můj první velký stroj, který dosáhl světového věhlasu. Zúčastnil se i světové výstavy v Moskvě, kde získal vyznamenání. Dokonce jsem se tam také seznámil s dcerou Lubomíra Štrougala.

Vymýšlení nových věcí se věnujete dodnes. Na čem aktuálně pracujete?

Už dlouhá léta pracuji na kloubových patnících, které by mohly lemovat naše silnice. Funguje to trošku podobně jako slalomové tyče, které jsem také navrhl. Štve mě, když vidím patníky poházené okolo cesty, ať už kvůli tomu, že je někdo vysadí, nebo třeba po projetí sněhové frézy. Nemám ale několik desítek tisíc na certifikát, který po mně požadují, aby se mohly začít montovat. Přitom materiál stojí jen nějakých osmdesát korun a silničáři mi potvrdili, že je to dobrý nápad. Stále ale věřím, že nakonec zvítězí zdravý rozum a ohýbací patníky kolem silnic nakonec budou.

Zpět k lyžování. Stál jste u zrodu gottwaldovského lyžařského oddílu. Jak na tu dobu vzpomínáte?

Po návratu z vojny v roce 1950 jsem se uvolil, že budu turisticko-lyžařskému oddílu spravovat boudu na Bystřičce, což jsem dělal skoro pět let. V roce 1954 se pak lyžařský oddíl osamostatnil. Měli jsme pronajatou chatu na Kohútce. O tu jsem se musel po práci starat. Místo na sjezdovku jsem vyhandloval za flašku rumu. Tehdy ale bylo lyžování pořádná dřina. Sjel se kopec, lyže se hodily na rameno a pěkně po svých nahoru.

To je asi také jeden z důvodů, že jste se vrhl na stavění vleků. Kolik jich máte na kontě celkem?

Kluci ze Spartaku, spřáteleného lyžařského oddílu, tehdy začali tahat lidi nahoru pomocí stavebního vrátku. To mě inspirovalo a začal jsem dělat na vlastních vlecích. Nejdřív byl vlek s velkým vrátkem a tachometrem na Kohútce. Pak jsem si zlomil krční obratel a při válení v posteli jsem vymyslel nekonečné lano se zvratkovým systémem sedaček. Natáhli jsme je na stromy a fungovalo to hned napoprvé. Nakonec to převzala skoro celá republika a tento typ vleků najdete od Šumavy přes Krkonoše a Jeseníky až po Beskydy. Samozřejmě dnes už jsou ale populárnější lanovky.

Je v okolí nějaký kopec, na kterém byste si dokázal představit další sjezdovku?

No jéje, těch je. Dnes je to už ale zbytečné. Lidé se radši seberou a jedou lyžovat do Rakouska. Ale já jim to schvaluji. My jsme ale neměli kam vyjet, tak jsme si všechno museli zařídit doma.

Vaše jméno nese zlínský lyžařský areál, za jehož vybudováním v 70. letech stojíte. Jak se díváte na jeho další plánované rozšiřování?

Dnes se to spoustě lidí zdá jako zbytečnost. To si ale ve své době mysleli také o zlínském Baťově mrakodrapu nebo Eiffelově věži v Paříži. Až to bude hotové, najednou se tím bude každý chlubit. Je správné, že stále existují lidé, kteří mají smělou vizi a dokážou si za ní jít, byť se to nemusí hned každému líbit a může to působit třeba i megalomansky.

Předpokládám, že lyžařské svahy navštěvujete dodnes, že?

Sice už nejsem nejmladší, ale když mám jistotu, že je pista hladká, bez větších hrbolů, tak si ji rád sjedu.

Autor: Viktor Chrást

12.4.2012 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vedoucí fyzioterapeutka Kroměřížské nemocnice Pavla Zemanová

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Autogramiáda jezdců Barum Czech Rally Zlín 2017 v obchodním centu Zlaté jablko ve Zlíně.
19

Obchodní centrum hostilo autogramiádu k Barumce

Bratři Bukartsové naskočili s Honejskem. Mohlo by to fungovat, myslí si Hamrlík

V pondělí se představil a v úterý už naskočil Rihards Bukarts vedle svého bratra Robertse v první formaci vedené Antonínem Honejskem v přípravném zápase proti Pardubicím. Spolupráce nově složené lotyšsko-české útočné formace však k výhře nevedla a ševci prohráli 3:5. O tři vstřelené góly Zlína se postarali jiní.

AKTUALIZOVÁNO

Opilý, polonahý výtržník vyhrožoval mačetou na benzínce v Napajedlech

Scénu jako z hororového filmu zažili v pondělí odpoledne zákazníci marketu čerpací stanice v Napajedlích na Zlínsku. Vyřizovat účty si s mačetou v ruce přišel polonahý, čtyřicetiletý muž.

V Tlumačově hořela střecha obecní budovy. Její rekonstrukce se komplikuje

Celkem sedm jednotek profesionálních a dobrovolných hasičů ze Zlínska a Kroměříže, zasahovalo v úterý odpoledne při požáru střechy obecní budovy v Tlumačově na Zlínsku.

Když se prase otočí, klec se uzavře. Hejtman nevylučuje ani trávení divočáků

FOTOGALERIE/ Odchytových klecí se žrádlem, které mají přilákat divočáky, bude na Zlínsku kvůli africkému moru prasat zatím osm. Jedna přijde na 42 tisíc korun, na dalších osm tisíc pak fotopast, která bude umístěna poblíž.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení