Jan Potměšil odstartoval svou hereckou kariéru už v osmi letech. Společně s Lucií Zedníčkovou si zahrál v seriálu O zvířatech a lidech, kde ztvárnili postavy veterinářů. S jeho jménem se také pojí postava mladého ševcovského tovaryše Jíry v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci.

„Na tu pohádku vzpomínám velice rád a s úžasnou vzpomínkou v srdci. Myslím, že se nám podařila poctivá pohádka, kde zelená barva je opravdu zelená. Příběh mě baví i teď a doufám, že i děti a další diváky. Mám na to krásné vzpomínky a děkuji za to," řekl na chodníku slávy Jan Potměšil.

První účinkování ve filmu si Lucie Zedníčková vyzkoušela ve snímku Lásky mezi kapkami deště, který zrežíroval Karel Kachyňa. Jak na své dětské role vzpomíná, co pro ni znamená hvězda na chodníku slávy před Velkým kinem a zda už točila ve Zlíně prozradila v rozhovoru pro Deník.

Co vám dalo nebo vzalo hraní v dětství?

Něco dalo, něco vzalo. Já bych to neměnila. Nemůžu dát nějakej obecnej návod, každej je jinej, každý to jinak prožívá. Na svém životě bych ale nic neměnila.

Točila jste někdy ve Zlíně?

Točila, ale nevzpomenu si co to přesně bylo. Je to ostuda, ale byla jsem malá. Točila jsem tady v ateliérech a byla to nějaká pohádka.

Jezdíte na filmový festival pravidelně a ráda?

Nejezdím na něj pravidelně, ale jezdím na něj ráda. Byla jsem tady s dcerou. Ta už taky hrála u Františka Brabce v pohádce V peřině. Před třema, čtyřma rokama touto pohádkou otevírali festival. Byla jsem tehdy jako doprovod a jako pyšná máma jsem ji mávala na pódium.

Máte nějakou konkrétní vzpomínku na film Jen tak si trochu písknout?

To jsem byla v šestý, sedmý třídě. Točili jsme zrovna mejdan a pan režisér chtěl, abych přesně na povel udělala bublinu ze žvejkačky a mě to nešlo. Je to blbost, ale strávili jsme tím asi hodinu času. Bylo to dobrodružství a zábava.

Co pro vás znamená hvězda na chodníku slávy?

Dojímá mě to. Osobně si myslím, že si ji ani nezasloužím, protože jsem toho tolik pro děti zase nenatočila, ale mám z toho velkou radost. Je to dojemný. Ta naše práce není pochytatelná, odehrajete představení a už to není, natočíte film, je na nějaké pásce nebo nosiči, ale už se na něm nedá nic změnit. Jsou věci, který jsou strašně pomíjivý. Když máte někde hvězdu, je to něco, co je hmatatelný. Až budou děti velký a přijedou sem, ta hvězda tady bude. To bude fajn.