Během tří dnů, kdy budou spát pod širákem a živit se ze skromných zásob jídla, je totiž může ohrozit opoziční tým složený z policistů. V tuto chvíli neví kdy, kde a v jakém počtu.

Takzvaní záložáci, kteří jsou v civilním životě elektrikáři, letečtí konstruktéři i úředníci, si podle rotmistra Jana Kostelného sáhnou při dobrovolném výcviku na samé dno.

„Budeme spát ve spacáku pod přístřešky s celtou a kdykoliv během více než třicetikilometrové trasy můžeme očekávat útok takzvaných značkařů. Jsou to policisté, kteří si zase cvičí zneškodnění nebezpečné skupiny ozbrojených pachatelů,“ vysvětlil Kostelný, jenž je velitelem těchto akcí již několik let.

Takové cvičení má tato skupina nadšenců jednou za rok, jinak trénuje ve vojenských prostorách. Vzpomněl, že vloni měla skupina cvičení při dvacíti stupních pod nulou a metru sněhu.

„Policisté nás tehdy dostali. Měl jsem totiž obavu, aby nedošlo ke škodám na zdraví, tak jsem členům povolil udělat oheň, aby nepromrzli,“ poznamenal rotmistr.

Na to ještě dnes vzpomíná čtyřiatřicetiletý Jaroslav Mlčúch z Bojkovic „Někteří raději nešli ani spát, taková byla zima. Slyšel jsem však, že na tento víkend hlásí meteorologové déšť. Záleží tedy i na počasí, jak bude letošní cvičení dobrodružné. Ale asi jednodušší než to loňské,“ pousmál se člen, který je u aktivní zálohy od roku 2004, a cvičení se účastní potřetí.

Šestadvacetiletý Jan Polášek ze Zlína dokonce už počtvrté nebo popáté. Tentokrát si s sebou nabalil celtu, plachtu, spacák, jeden svetr a něco na jídlo. „Mám s sebou šest rohlíků, půlku chleba, sekanou a cibuli,“ vyjmenoval účastník cvičení, který stráví s daklšími záložáky tři dny prakticky bez spojení s okolním světem.

Jak prozradil osmadvacetiletý Jiří Jelínek ze Zlína, přímo při cvičení pokaždé nadává, že už příště nepůjde, ale objeví se na něm pokaždé. „Stojí to za to. Jsme skvělá parta a navzájem si pomáháme,“ sdělil člen zlínských aktivních záloh.

I záložák totiž musí něco vydržet, upozornil jeho třiatřicetiletý kolega Radim Eliáš. „Člověk se musí udržovat ve fyzické kondici jakýmkoliv sportem. Kromě cvičení jezdíme po závodech. Střílíme například, a to jak v České republice, tak v Polsku. Víkendy máme nabité, věnujeme tomu spoustu času. Ale známe vzájemně i své manželky, se kterými pořádáme různé akce. Utužujeme tak kolektiv. Moje žena mě v tomto podporuje,“ podotkl Eliáš.

Členové aktivních záloh se v případě potřeby zapojují do akcí, jakými jsou živelné pohromy nebo ostraha objektů pro obranu státu. Akce Ploština 2010 připomíná vojákům památku vypálené osady v roce 1945, kdy v plamenech zemřelo čtyřiadvacet lidí. Právě ty před zahájením výcviku společně s hosty uctili záložáci položením věnce.

Kateřina Košutová, Marie Šidlová

Dnešní výcvik je tvrdší, říká veterán

Drnovice – Dnes pětasedmdesátiletý člen zlínského Klubu výsadkových veteránů František Pospíšek strávil v armádě bezmála čtyřicet let. Kolik cvičení za tu dobu absolvoval, už jen těžko spočítá. Ve Vizovických a Hostýnských vrších ale prý několik.

„Vojákem jsem byl od roku 1951. Nejprve jsem absolvoval vojenské školy a o tři roky později odešel k výsadkářům do slovenského Prešova, kde jsem sloužil skoro dvacet let. Pokaždé nás někde vysadili a měsíc jsme trajdali. Cvičilo se přežití, bojové činnosti, výcvik družstva i střelby. Velká byla třeba akce Vltava, kde nás bylo vysazeno 11 tisíc,“ zavzpomínal na mládí Pospíšek, který byl členem armády až do roku 1990.

Výcviky jsou dnes však podle něj tvrdší než dříve. „Je ale pravda, že to není možné srovnávat. My jsme odpovídali za vojáky základní služby, která je už zrušena. Voják je dnes povoláním,“ podotkl veterán, jenž nejdříve velel jednotkám a potom dělal šifranta.

„Zprávy jsme museli kódovat, aby nepřítel nezjistil, co se bude dít. Takže i když ji vyslechli, nerozuměli jí,“ vysvětlil Pospíšek. Život vojáka byl podle něj velice zajímavý. Když jej prý ale člověk nezažije, nedá se dost dobře popsat.

Nyní je František Pospíšek jedním ze sedmapadesáti členů zlínského klubu, který pořádá výstavy o bývalých významných členech, navštěvuje pietní akty a pořádá sportovní dny či společenské večery.

Marie Šidlová

Drnovičtí: Vojenské cvičení nás zaskočilo

Drnovice – Pěší jednotka, tvořená členy aktivních vojenských záloh a členové Policie ČR si od pátku 26. února do neděle 28. února cvičí své schopnosti ve vizovických kopcích.

Akce začala pietním aktem u památníku na Ploštině blízko obce Drnovice. Ten připomíná vypálení této osady nacisty v dubnu roku 1945. Během těchto tří dnů se nejen procvičí v bojové taktice, ale také prověří svou odolnost. Vojáci sami se na akci těší a vidí v ní pozitivní přínos.

Méně potěšeni jsou celou akcí občané Drnovic. Pozastavují se zejména nad tím, že nebyli o ničem dopředu informováni. Podobně hovoří další obyvatelka vesnice.

„Nadšená z toho příliš nejsem, v okolí památníku jsou pastviny a v horách běžecké trasy. Snad se nestane nic vojákům ani turistům a vše dobře dopadne. Měli jsme však o této akci být předem informováni,“ míní Věra Tománková. Ani další drnovický obyvatel o cvičení nic nevěděl. „Skutečně o tom nic nevím. Jde to mimo mne,“ konstatoval Radek Bodlák.

Celou věc objasnil starosta Drnovic Tomáš Zicha. „Na Ploštině a v okolí Drnovic se konal pouze vzpomínkový akt vojáků s položením věnců. Cvičení tam bylo jen zahájeno, vojáci se posunují dále do kopců směrem ke Zlínu. Na Ploštině se tedy dle dostupných informací cvičení konat nemá,“ uvedl starosta Zicha.

Kateřina Košutová

NA OKRAJ: Ach, ti chlapi…

Jak vypadají záložáci, jsme byly s kolegyní zvědavé už cestou na Ploštinu. Nedočkavé, zaujaté vidinou následujících zážitků jsme se pozvolna blížily k cíli, když vtom se naproti nám vyřítilo auto. Pirát silnic nás na zledovatělé vozovce téměř smetl ze silnice do blízké rokle. Štěstěna však stála na naší straně. Skončily jsme s autem „jenom“ napříč cesty z Vizovic do Loučky. Za námi tři netrpěliví řidiči neochotní pomoci, před námi ale díkybohu ochotná motoristka. Pánové zpod kopce celou akci pouze sledovali. Naše snaha byla naštěstí korunována úspěchem. Jedeme dál, všechno v pořádku, ale jen dokud nevystoupíme z auta. V botách obalených bahnem jsme byly během pěti minut promrzlé na kost. Nicméně i s prokřehlými prsty jsme celou akci zdokumentovaly. Oči jsme však potěšily. Muži v uniformách jsou sexy v každém věku. A také jsme pochopily, proč pohled na důstojnické distinkce může oslabit ženskou vůli. Těšíme se na příští cvičení záloh!

Marie Šidlová, Kateřina Košutová