Deník vybral absolventy škol ve Zlínském kraji, kteří se proslavili po celé republice. A nezřídka je jejich jméno známé také všude ve světě

DESETIBOJAŘ TOMÁŠ DVOŘÁK

Trojnásobný mistr světa, atlet a desetibojař Tomáš Dvořák navštěvoval ZŠ Emila Zátopka ve Zlíně mezi lety 1982 1986.

„Tomáš byl pohybově nadaný a tvrdě dřel. Atletika mu šla výborně, lyžoval perfektně, ale měl problémy s gymnastikou. Vždycky se věnoval pečlivě tréninku a nic nevynechával. Kluci ve třídě k tomu přistupovali soupeřivě a i díky tomu se už na základce dostal v rámci mezinárodní soutěže na Kubu, kam jsem ho doprovázela. Dneska se spolužáky vychází velmi dobře a třídní srazy se domlouvají tak, aby to Tomášovi vyšlo," vzpomíná učitelka tělocviku Sylvia Karasová.

STŘELKYNĚ ADÉLA SÝKOROVÁ

Sportovní střelkyně a držitelka bronzové medaile z letních olympijských her v roce 2012 Adéla Sýkorová navštěvovala Gymnázium a Jazykovou školu s právem státní jazykové zkoušky Zlín od roku 2002 do roku 2006.

„Adéla byla velice hodná a skromná, svými úspěchy se rozhodně nechlubila. Museli jsme ji vždy přemlouvat, aby nám ukázala medaile. Nikdy se nesnažila ze sportu něco vytěžit, dokonce ani individuální studijní plán neměla," těší její třídní učitelku Oldřišku Burešovou.

PLAVEC FILIP COUFAL

Trojnásobný účastník paralymipád, držitel zlata z mezinárodních plaveckých mistrovství ve Velké Británii, Slovensku či Německu. V roce 2005 vyšel z deváté třídy ZŠ Videčská v Rožnově pod Radhoštěm.

„Filip byl vynikající žák, velmi dobře se učil a měl výborné známky. V podstatě se dá říci, že neměl žádná negativa. Dodnes na něj rádi vzpomínáme a sledujeme také jeho sportovní kariéru. Víme, že byl už na třech olympiádách," říká ředitelka základní školy Videčská Hana Bosová.

PODNIKATEL LEOŠ NOVOTNÝ

Majitel dopravní společnosti Leo Express Leoš Novotný studoval na uherskohradišťském gymnáziu mezi lety 2003 a 2005.

„Byl velmi hodný, vzdělaný, šly mu výtečně cizí jazyky. A hlavně opravdu hodně četl knihy. Měl přehled ve světové literatuře jako málokdo jiný. Doma jej vedli k tomu, že mu nic nespadne do klína zadarmo," vzpomíná na současného provozovatele černo-zlatých vlaků jeho profesorka z gymnázia Miroslava Poláková.

POLITIK PETR NEČAS

Současný předseda vlády České republiky Petr Nečas studoval na gymnáziu v Uherském Hradišti v letech 19791983.

„Seděl v poslední lavici u okna. Byl především velmi slušný a šikovný jedničkář. Patřil k premiantům třídy," vzpomíná profesorka Marie Vítková, která Petra Nečase učila v prvním ročníku gymnázia geologii.

MODERNÍ PĚTIBOJAŘKA NATÁLIE DIANOVÁ

V moderním pětiboji reprezentovala Českou republiku na olympijských hrách v Londýně v roce 2012. Do roku 2005 navštěvovala základní školu Videčská v Rožnově pod Radhoštěm.

„Chodila do sportovní třídy. Byli jsme ve velmi dobrém kontaktu. Natálka byla výborná žákyně. Dobře se učila, byla oblíbená a kamarádská. Všichni ji měli rádi, žáci i učitelé. Nedávno dělala u nás ve škole krásnou besedu pro studenty. Mohu ji vřele doporučit, s dětmi to umí skvěle," nešetřila chválou ředitelka základní školy Videčská Hana Bosová.

PODNIKATEL MILAN VYHNÁLEK

Někdejší student Zemské mlékařské a sýrařské školy v Kroměříži, kam nastoupil v roce 1944. „Absolvoval ji s vyznamenáním," zavzpomínal pro Deník pamětník Rudolf Pavlíček z Kroměříže.

Vyhnálek později emigroval přes Německo do Austrálie, kde vybudoval jednu z největších firem na výrobu sýrů na kontinentu. Stal se přítelem diplomatů, ministrů a prezidentů na celém světě a byl poctěn vyznamenáním anglické královny Alžběty II.

„Na svou školu nedal dopustit, často vzpomínal na skvělé učitele: ředitele inženýra Koutného, inženýra Hajšmana, Jaroslava Havlíčka, Jaroslava Medka, Květoslava Zapletala a mnoho dalších spolužáků," podotkl Pavlíček. Dodal, že právě v minulých dnech bohužel dorazila z Austrálie smutná zpráva oVyhnálkově úmrtí.

ZPĚVÁK STANISLAV HLOŽEK

Jeden z řady známých rodáků z Hulína se proslavil především v pěveckém duu s petrem Kotvaldem, později pak také jako oblíbený moderátor pořadů pro děti.

„Hulínskou základní školu navštěvoval v letech 1960 až 1969. Jsem ve funkci pět let, takže jako žáka jsem ho nezažila a pedagogové, kteří jej učili, jsou už většinou v důchodu. V rámci předmětu pracovní činnost ale máme přípravu žáků na volbu povolání a tam poukazujeme na takové osobnosti, jako je Standa Hložek, které chodily právě do naší školy," řekla tamní ředitelka Hana Fuksová.

Den učitelů 28. března

Abych dodržel slib studentům, někdy nespím, říká M. Mikláš

Když se stanete zlatým Ámosem, studenti od vás čekají více. Alespoň takovou zkušenost má Michal Mikláš z Gymnázia a Jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky ve Zlíně. Nejoblíbenějším učitelem u nás se stal loni. Když studentům něco slíbí, třeba jak se dělá pokročilý retuš, nespí skorou celou noc.

„Obyčejně není moc času, takže to nechám na poslední chvíli. Seženu si osmihodinový videokurz, který nastuduji. Sedím u něj třeba od devíti od večera do pěti do rána. Pak z toho připravím dvouhodinovku," pousmál se Mikláš, jenž učí středoškoláky informatiku, grafiku a multimédia. Současně je školním správcem sítě a má na starosti tiskoviny. Ve volném čase se věnuje fotografii.

Fotí na zakázku svatby, děti, portréty cokoliv si vzpomenete. A do toho se snaží trávit čas s rodinou.

Jak se mu změnil život poté, co se stal zlatým Ámosem? „Soutěž mi dala spoustu úžasných zážitků. Začal jsem ji vnímat seriózněji, protože v ní hrají velkou roli studenti. A ozvalo se mi spousta známých, které jsem neviděl dvacet let," vzpomněl učitel.

Nové pracovní nabídky s oceněním přišly také, Mikláš ale žádnou nevzal. „Jsem spokojený, takže jsem všechny odmítal. Vytížený jsem dost," zhodnotil. Nyní by rád docílil toho, aby byl 28. březen vyhlášen významným dnem. „V příštím týdnu předáme se studenty do Senátu petici," dodal. (šid)

Chci být ještě lepší učitelkou, přiznává Růžena Hlůšková

Kunovice Letošní držitelka ocenění celostátní soutěže o nejoblíbenějšího učitele Zlatý Ámos, Růžena Hlůšková, s několikadenním odstupem přiznává, že ji vítězství nabilo spoustou energie. Třiatřicetiletá učitelka chemie a přírodopisu ze Základní školy U Pálenice v Kunovicích však nyní vnímá svůj úspěch, mimo jiné, jako velký závazek.

„Teď mám pocit, že chci být ještě lepší učitelkou, než jsem byla doposud a mám potřebu snad každého přesvědčit, že si to ocenění zasloužím," přiznává Růžena Hlůšková. Úctyhodný byl nejen její postup jednotlivými koly soutěže, ale zejména její výkon ve finále. V něm posbírala všechna ocenění, která bylo možné získat. Kromě absolutního vítězství převzala rovněž cenu Ámose sympaťáka i cenu Dětský Ámos.

„Všichni blízcí mi obrovsky fandili a říkali mi, že tolik kapesníků ještě nikdy neprobrečeli. K slzám to dojalo i mého manžela, který příliš často nepláče," zmiňuje podporu své rodiny kunovická kantorka, která bydlí v Ostrožské Nové Vsi.

Na co podle svých slov určitě nezapomene, to jsou pocity těsně po závěrečném vyhlášení výsledků. „Neumím je popsat jiným slovem než nádhera. Naráz totiž ze mě spadla ta tréma, to očekávání a dostavilo se nadšení, že jsem to dokázala," vzpomíná Růžena Hlůšková s dojetím. (pb)

Anketa: Jak vypadala škola v dobách vašeho mládí?

Zdeněk Pilát, 70 let, pedagog, Uherské Hradiště: Měl jsem to štěstí, že jsem ještě zažil prvorepublikové učitele, kteří v mé blízkosti uváděli v život mnohem cennější hodnoty. Dokázali nám „naočkovat" přesvědčení o svatosti a nedotknutelnosti našeho vnitřního světa, připravit nás na plnohodnotné ukotvení v životě. Vzpomínám zejména na manžele Kadlčíkovy, Kašíkovy a ředitele Halmu.

Marie Smejkalová, 68 let, důchodkyně, Hovězí: Chodila jsem na základní školu v Hovězí. Patřila jsem mezi poslední, kdo skládali závěrečné zkoušky v osmé třídě. Rok po nás už začaly devítky. Ráda na tu školu vzpomínám. Hlavně kvůli výborným učitelům, kteří sice byli přísní, ale když někdo dostal, věděl, že si to zasloužil.

Jaroslav Zlínský, 80 let, důchodce, Zlín: Chodil jsem do školy ve Zlíně a byl jsem vrcholně spokojený. Bylo nás kolem třiceti a učitelé na nás byli hodní. Jenom jedna taková dobračka uměla profackovat obouruč. Ale většinou jsme byli hodní.

Jaroslav Řihák, 84 let, důchodce, Otrokovice: To byly ještě tradiční školy. Měšťanky a obecné. Od první až do poslední třídy jsme chodili děvčata i chlapci společně. S kantorama jsme byli vždy zadobře. To byla pro nás velká autorita a osobnost.

Jarmila Sadilová, 82 let, důchodkyně, Kroměříž: Základ byl zhruba stejný jako dnes, jen z jazyků jsme se učili ruštinu. Měli jsme také praktické vyučování, třeba vyšívání a vaření.

Jaroslav Jurečka, 64 let, důchodce, Kroměříž: Je to velký rozdíl, chodil jsem do školy v Hulíně. Učili jsme se všechno možné. Žáci byli dříve poslušnější, teď je to mnohem horší. Tehdy jsme měli dílny, chodili na školní zahradu, sazeli a okopávali stromky, učili jsme se práce.

ZPRAVODAJOVÉ DENÍKU