Zatímco ve stejném období v roce 2004 prodělalo neštovice v kraji necelých devět set dětí, letos je jich téměř o dvě stovky více. „Je to dáno tím, že dorostla generace vnímavých dětí. To znamená, že se zejména v kolektivech nahromadilo hodně těch, kteří nemoc neprodělali,“ zdůvodnila epidemioložka Krajské hygienické stanice ve Zlíně Hana Tkadlecová.

Upřesnila, že zvýšený výskyt tohoto onemocnění se opakuje ve tří až čtyřletých cyklech. „Naposledy to bylo před třemi lety, kdy jsme evidovali pacientů 1016. Letos už jich máme 1077,“ přiblížila Tkadlecová. Dodala, že více než polovinu z nich tvoří děti od tří do šesti let.

Nejvíce postihly letos neštovice Vsetínsko a Zlínsko, nejméně potom Kroměřížsko. „Každým rokem se to ale liší,“ objasnila epidemioložka. Během minulého týdne na Zlínsku onemocněla další stovka dětí. „Když si uvědomím, že běžný stav je maximálně deset týdně, nárůst je to obrovský,“ poznamenala zlínská pediatrička Miluše Bačová.

V MŠ Napajedla doslova lehla v březnu celá třída. „Zasáhlo nás to hodně. Myslím, že nejhorší kalamitu máme za sebou, ale nemoc pořád neutichla. Děcka se střídají, chytá to postupně jeden od druhého,“ sdělila zástupkyně ředitelky Jarmila Šubíková.

S neštovicemi se stále potýká i MŠ Santražiny ve Zlíně. „Momentálně je má sedm dětí, a každý týden se další dvě až tři nakazí,“ potvrdila také ředitelka Eva Ledvinová.

V MŠ na třídě Tomáše Bati ve Zlíně má nemoc za sebou čtyřicítka ratolestí. „Čekáme, že to druhá půlka ještě dostane,“ podotkla učitelka Zdena Rokytová.

Jednorázová nemoc se nevyhýbá ani základním školám. Například ve zlínské ZŠ Okružní chybí kvůli neštovicím v každé třetí třídě pět žáků, několik případů se objevilo i v nižším ročníku. „Nejvíce se děti nakazí ve družině,“ objasnila učitelka 3. B Lenka Prokůpková.

Neštovice už má za sebou i dvaapůlletý Lukáš Dvořák ze Zlína. „Nakazil se od svého čtyřletého strýce. Puchýřky jej svědily, tak se pořád škrábal, ale jsem ráda, že to máme za sebou,“ oddechla si třiadvacetiletá Michaela Dolanská.

Epidemioložka Tkadlecová s ní souhlasila. „V pozdějším věku to může mít jednak horší průběh a také negativněji vnímáno pacientem,“ zdůraznila.