Organizátoři projektu Žít naplno tam v úterý a ve středu připravili akci zvanou Dny zdraví.

Zájemcům nejenže měřili například krevní tlak nebo podkožní tuk, ale také jim doporučili, co dělat, aby se dostali do lepší formy. Akce přitáhla během dvou dnů pozornost více než tří stovek lidí.

Sama v životním stylu hřeším dost, a proto jsem na své výsledky zvědavá. Všechna měření se mnou absolvuje sympatický koordinátor projektu Žít naplno Juraj Turóci.

„Dnes okolo padesáti až sedmdesáti procent problémů způsobuje špatný životní styl. Lidé málo chodí do přírody, málo sportují,“ vypráví, zatímco míříme k prvnímu infostánku, kde do formuláře pro zdravotní hodnoty vyplním své křestní jméno, věk a jdu na věc. U dalšího stánku mi změří krevní tlak, abych vzápětí vyrazila zkusit takzvaný step test. Je to docela vysoká bedna a příští tři minuty na ni vystupuji a sestupuji z ní.

„Gratuluji, už máte za sebou prvních třicet sekund,“ hlásí mi s úsměvem dobrovolník v infostánku. Nasadím široký úsměv a s vervou našlapuji na bednu a snažím se přitom zhluboka dýchat. Po druhé minutě se mi začíná krátit dech, o to výrazněji se však usmívám. Přece neztratím tvář!

Po tříminutovém stepování mi další pracovník akce změří tep a hodnoty zapíše do karty. Vše jde docela svižně, než se naději, stojíme u dašího z pořadatelů akce, který poskytuje informace o množství vody, které je třeba vypít. Při té příležitosti téměř vzorně vypiji kelímek vody, který mi tam nabídnou. Fakt, že mnohdy ale vypiji kolem půl litru vody, neututlám.

Kromě karty s údaji o mé kondici totiž za pochodu ještě vyplňuji také test životního stylu. Dělí se na pozitivní a negativní výživové faktory. Vydýchnu se a zamířím k dalšímu stanovišti, kde se dozvím mnoho zajímavého o vodě.

Mezitím mi Juraj prakticky radí: „Když se potřebujete hodně soustředit a zrovna nestíháte, zkuste jíst vlašské ořechy. Pomáhá to,“ prozradí mi Turóci. Informace, že půl hodiny před jídlem a dvě hodiny po jídle by se nemělo pít, je pro mě novinka. „Jinak totiž nastává horší trávení,“ přibližuje mi jeden z dobrovolníků.

Jako při sfoukávání svíček z narozeninového dortu si připadám o pár okamžiků později. To když testuji svoje plíce a výdechovou frekvenci. Měla bych na jeden výdech sfouknout několik řad plastových krabiček z umělohmotného tácku. Na první pokus zůstane stát jen jedna. Probudí se ve mně však soutěživý duch a jdu na věc ještě jednou. Naštěstí netrvá dlouho a míříme dál – zadařilo se.

Záhy však přicházíme k zastávce, které se obávám nejvíce. Měření podkožního tuku v těle. S mírnou nevolí se zuji a stoupnu si na měřicí přístroj. Stále si nejsem jistá, zda chci oficiálně vědět, že jsem tlustá. Chopím se madel a čekám na verdikt. Výsledky se dovídám vzápětí. Nakonec to není nejhorší, index BMI mám v pořádku.

Na závěr zamířím do poradenského koutku, kde se mnou moje výsledky probere výživová poradkyně. Zahledí se do formuláře a usměje se. „Máte pěkný step test, máte docela silné srdíčko, je vidět, že sportujete,“ pochválí výsledky step testu. Potěší mě. Že si to mé tělo stále pamatuje, mě těší. „Zkuste cvičit aspoň dvacet minut denně,“ radí mi.

Můj pitný režim ji však nepotěší. „Ke své hmotnosti byste měla vypít alespoň tři litry,“ zdůraznila s tím, že nejlepší je čistá voda. Minerálky, které piji denně, bych měla pít spíše doplňkově. Kondici si mohu vylepšit například celozrnnými výrobky, jáhlami, ovocem či zeleninou. „Snažíme se každého motivovat, aby tyto aktivity začal do života zapojovat postupně,“ dodává s tím, že vše o je o životním postoji a chuti chtít se cítit dobře. Náměstí opouštím s dobrým pocitem. Své know how si odnáším. A 20 minut pohybu denně není žádná hrůza.