VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Noční přejezd Javorníků: romantika i bláto mezi zuby

Valašsko/Javorníky /FOTOGALERIE/ - Kola, dřina, radost, bláto, neposkvrněná příroda a západ slunce. Takový byl pátý ročník nočního cyklistického přejezdu Javorníků. Redaktor Valašského deníku byl u toho a přináší vám o akci bezprostřední reportáž.

12.7.2009 8
SDÍLEJ:

Pátý ročník nočního cyklistického přejezdu Javorníků. Většina účastníků startovala u železniční stanice ve Velkých Karlovicích (11.7.09)Foto: Michal Mikulenka

Pokud si někdo myslí, že noční cyklistický přejezd Javorníků je pohodový výlet pro úplné amatéry, je na omylu. Došlo mi to hned, když jsem v Huslenkách nastoupil do speciálního vagonu, upraveného pro převoz kol. Oděný do ošoupaných plátěných kalhot, bavlněného trička a v teniskách, vypadám vedle borců ve speciálních termodresech, jako návštěvník z jiného časoprostoru.

V soutěži o nejlépe oblečeného cyklistu bych byl jistě označen jako odstrašující případ. Se zájmem si prohlížím horská kola připevněná k držákům, cena většiny z nich přesahuje padesát tisíc korun, ale najde se mezi nimi i exponát mnohem dražší.

Vše začíná kalíškem slivovice

Ve Velkých Karlovicích nás přímo na železniční stanici čeká uvítací výbor, pohoštění, a abychom snad nezapomněli, že jsme na Valašsku, i symbolický kalíšek slivovice.

Přidávají se další cyklisté, včetně starosty obce Miroslava Koňaříka. Po společném fotografování začíná první etapa: údolím Podťaté se vydáváme nahoru na Kasárna. Už od začátku se jede svižným tempem. Na chatu Hájenka dorážím se skupinkou cyklistů z Ostravska, pokládám batoh s přilbou na zem a jdu si objednat čaj.

Pomočená přílba

Chyba! Jestli můžu radit, na Hájence si zavazadla na zem nikdy nepokládejte. Může se vám přihodit to, co se stalo mě. K batohu se okamžitě přišoural huňatý pes Matěj, velikostí srovnatelný s medvědem, líně zvedl nohu a … naprosto suverénně se mi vymočil do přílby.

„Kdyby to byl alespoň jezevčík, ale zrovna taková obluda,“ lituji v duchu, zatímco hosté restaurace i kolegové se klátí smíchy. Je mi smutno: batoh je od poloviny promáčený a silně páchne. Ještě, že jsem předtím vyndal fotoaparát. Matěj je se svým výkonem spokojený. Lehá si na zem a s bezelstně dobráckým výrazem pozoruje mé zoufalství. Chápu, že si nějak nudu krátit musí.

Dumám, zda mi osud něco nechce naznačit. Před několika dny mi pro změnu jeden drzý pták pustil na hlavu svůj smradlavý náklad. Zrovna když jsem se na výletě kochal nádhernou valašskou přírodou.

Na zádech s krtečkem

Na Kasárnách se k nám připojuje kamarád Dan Václavek, což mě těší, protože už nejsem jediný, kdo mezi špičkově vybavenými cyklisty vypadá jako exot. Dan si zřejmě myslel, že se jedná o maškarní jízdu. Na záda si totiž připevnil batoh ve tvaru pohádkového krtečka, který si půjčil od svého čtyřletého synka Tobiáše.

Slunce se sklání k obzoru a my vyrážíme. V plánu je pozorování západu slunce u památníku na Ztracenci. Ten opravdu většina cyklistů stíhá. Až na tři, které už po několika stovkách metrů postihl defekt, takže kvůli opravě o působivou scenérii přišli. Stmívá se a přituhuje. Psí moč na zádech už dávno nehřeje, tak vytahuji poslední suché triko. Formujeme se k závěrečné a nejtěžší etapě.

Seznámení s kaluží

Teprve teď chápu, proč pořadatelé doporučují minimálně dvě přední svítilny. Mám jen jednu, a to v lese nestačí. Místy hodně bahnitý terén světlo dokonale pohlcuje, takže si nemůžu dovolit ani chvilkovou nepozornost. Snažím se rozeznávat nejasné obrysy stezky a nenarazit do stromu. Jede se opravdu rychle, bláto stříká až do obličeje a přibývají pády. Slyším hlasité zaklení. Cyklista přede mnou se pokládá do kaluže. Minout ho se mi daří až na poslední chvíli.

Létající Valenta

Hned pod Ztracencem předvádí zase efektní akrobatický přemet Martin Opálka z Bílovce u Ostravy. Rychloupínací pedály mu nevypnuly, takže přes řidítka letěl s kolem v závěsu. V cirkusu by za tento kousek určitě sklidil velké ovace. Tady si vysloužil přezdívku Létající Valenta. Přidávám na tempu a najednou zjišťuji, že jsem sám. Kolem ticho a tma, tak ubírám. Za chvíli mě dojíždí další cyklista a dochází nám, že jsme asi všechny předjeli.

Ztráta dechu u Malého Javorníku

Zvolňujeme tedy a čekáme, až nás ostatní dojedou. Začíná náročné stoupání na Malý Javorník a za chvíli mám pocit, že vypustím duši. Přichází krize. Před vrcholem už nemůžu popadnout dech, a tak jízdu střídá chůze.

Nahoře se shromažďujeme a je čas si oddechnout. Kótu 1021 metrů nad mořem zdolává i pětašedesátiletý vytrvalec Leopold Kalabus a čtyři odvážné ženy. K oficiálnímu cíli, horskému hotelu Portáš, zbývá osm kilometrů.

Kyselicalepší než odmaminky

Tam dorážíme kolem půlnoci a uvítání je opravdu příjemné. Půvabné slečny zvou na vynikající kyselicu s houbami. Musím uznat, že tak dobrou jsem snad ještě neměl a nášup si dávám hned třikrát.

Přejezd absolvovalo pětačtyřicet odvážlivců

„Letos trasu absolvovalo pětačtyřicet lidí, to je o třináct více než loni. A všichni dojeli ve zdraví,“ liboval si Roman Kalabus z pořádajícího sdružení Valašsko-Horní Vsacko.

Po půlnoci si ulevil i člen horské služby Jan Camfrla, který přišel účastníky jízdy na Portáš zkontrolovat.

„Není nic zábavnějšího, než mít v noci na hřebenu padesát cyklistů,“ mrkl spiklenecky okem. Loučíme se a už po asfaltové silnici pokračujeme do svých domovů.

Autor: Michal Mikulenka

Místo události:
12.7.2009 VSTUP DO DISKUSE 8
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Kam za sportem ve Zlínském kraji

Daniel Dlabaja.

Dlabaja se ze zámoří vrátil domů kvůli maturitě. Teď pálí za juniorku

Názor: Vidět nemoc lepšíma očima

V záplavě mezinárodních dnů čehokoliv si v našem oboru připomínáme 21. září jako Mezinárodní den Alzheimerovy nemoci. Lidí s touto vážnou nemocí přibývá a jako společnost se k tomu budeme muset dřív nebo později postavit čelem. Teď to raději moc lidi nezajímá - dokud se nestarají o nemocného, na kterém jim záleží.

Zdravotnictví čeká velký třesk. Síť nemocnic prořídne

Nic podobného se prozatím žádnému z českých ministrů nepodařilo, přestože si to všichni přáli: koncentrovat lékařskou péči do velkých nemocnic. Zrušit část malých špitálů nebo je změnit na léčebny dlouhodobě nemocných je totiž politická sebevražda.

Chytil při debutu za Rangers rozhodl o výhře. Úžasný pocit, zářil

/VIDEO/Ten chlapec snad nemá limity! Hokejový útočník Filip Chytil zažil debut snů. Sedmnáctiletý odchovanec Kroměříže, jehož si v červnu vybrali Jezdci v draftu NHL z 21. místa, v úvodním přípravném zápase za první tým New York Rangers rozhodl o výhře 4:3 v prodloužení proti New Yersey Devils.  

Čerepovec už s Holíkem nepočítá. Zůstane v KHL nebo se vrátí do Zlína?

Skončí už po deseti zápasech? Vedení hokejistů Čerepovce totiž zařadilo Petra Holíka na listinu volných hráčů a se zlínským odchovancem, který vstřelil jeden gól a připsal si dvě asistence, tak zřejmě nepočítá.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení