O nejdražší cestě motorákem z Otrokovic do Zlína

Cesta z Prahy utíkala rychle. Horší to už bylo v Olomouci, kde jsem přestupovala na vlak do Otrokovic. Kvůli nějaké události na železnici totiž vyjel spoj o půl hodiny později, než měl. Tak to je bezva, pomyslela jsem si. Trolejbus už nestihnu, tak snad ten vlak dožene alespoň spoj, který jede přímo do Zlína. No co, však jízdenku si koupím ve vlaku.

Rychlík skutečně dohnal nějakých deset minut, takže místo o tři čtvrtě jsme byli v Otrokovicích „jenom“ pět minut po desáté. Akorát tak na přestup na motorák. Vesele jsem se uvelebila na sedadle a už se viděla ve své posteli. V tu chvíli ale ke mně přistoupil průvodčí.

A když jsem mu řekla, že chci jízdenku do Zlína, tak se mě zeptal: A proč jste si ji nekoupila? Nechápavě jsem se na něj podívala a vysvětlovala mu, že jsem to jaksi neměla kdy stihnout, když jsme přijeli se zpožděním a na přestup jsem měla ani ne dvě minuty. Ještě jsem před ním vytáhla i jízdenku, aby mi uvěřil.

„Je vám jasné, že to máte se čtyřicetikorunovou přirážkou?“ zeptal se mě znovu. To už jsem si pomyslela, jestli je to vtip nebo co. Proč mám platit o čtyřicet korun víc za to, že měl vlak zpoždění? Vzhledem k tomu, že jsem skutečně samou únavou nebyla schopna s ním o tom diskutovat a nechtělo se mi jít do Zlína pěšky, jsem tedy svolila, že holt nic jiného mi nezbývá než to zaplatit.

Takže má cesta do Zlína, která trvala ani ne dvacet minut, mě stála úctyhodných 62 korun. Tedy skoro stejně, jako bych jela vlakem například do Olomouce. Tomu říkám tedy skutečně luxusní jízda. A za co? Za to, že vlak měl půl hodiny zpoždění.

Když jsem se o tom bavila s jinými známými, tak mi řekli, že mají podobnou zkušenost. Jeden pán dokonce zaplatil do Zlína-Malenovic padesát korun. Tak nevím, jestli se nás České dráhy snaží přinutit jezdit více trolejbusy nebo co tady tou přirážkou vlastně sledují. Chápu, že lidé, co měli čas koupit si jízdenku a neudělali to, tak dejme tomu, ať si to platí. Ale proč na to mají doplácet ti, kteří to skutečně nestihli?