„My jsme ty Barborky z fryštácké kaple,“ s těmito slovy vstupovala děvčata do jednotlivých místností, kde po přednesení básničky rozdávala třešňové větvičky.

Vystoupení se třeťáky secvičila jejich učitelka Lena Mrázková.

„Protože už dnes většina lidí neví, jak se tento den dříve slavil, pokusili jsme se jej touto zjednodušenou formou alespoň trochu připomenout,“ uvedla pedagožka.

Dříve na svatou Barboru ženy a dívky v bílých hábitech obcházely v mnoha vesnicích stavení a podobně jako Mikuláš s jeho družinou děti odměňovaly nebo trestaly.

Jediné, co se do dneška ze svátku svaté Barbory dochovalo, je lámání třešňových větviček. Ty jsou k vidění ve většině domácností. To potvrzuje i školačka Nela Režňáková.

„Každý rok s maminkou na zahradě barborky trháme a dáváme je do vázy a čekáme, jestli vykvetou,“ řekla.

Tyto ratolesti přinášely lidem v minulosti různá znamení. Když rozkvetly, znamenalo to pro dívku podle pověry štěstí, případně lásku a někdy i vdavky.