VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Oloupat 250 kg brambor, to člověka musí bavit

Zlín – Je krátce po čtvrté hodině ranní a Jan Plhák přijíždí, stejně jako každý všední den, do zlínské Bartošovy čtvrti. Společně se svou ženou tam už od roku 1997 provozuje Jídelnu Plhák, která se převážně soustředí na rozvoz obědů prakticky na území celého Zlína.

21.7.2012
SDÍLEJ:

Zlínská Jídelna Plhák vyrábí denně stovky obědů. Ve středu 18. července 2012 tam kuchaři připravovali sekanou pečeni s bramborou kaší, jako druhé jídlo vuřtíkový guláš s chlebem.Foto: DENÍK/Jarmila Kuncová

Zatímco v časných ranních hodinách ve středu 18. července 2012 oběda chtiví hladovci ještě spí, začíná Plhákovi více než osmihodinová šichta.

V týdenním jídelníčku je na ten den napsána fazolová polévka následovaná dvojicí hlavních jídel: sekanou pečení s bramborovou kaší a okurkem a vuřtíkovým gulášem s chlebem.

V jídelně je jako první a hned se chopí práce. Navážené a vytvarované dvoukilové válečky sekané už pracovníci jídelny připravili den dopředu.

„Napustím horkou vodu na brambory, které dám vařit, do konvektomatu vložím plechy se sekanou, abychom stihli co nejdříve upéct dvě první várky sekané. Připravím také trouby, ve kterých opečeme párky do vuřtíkového gulášku," popisuje Deníku hektické první okamžiky každého všedního pracovního dne.

Kolem páté se už do jídelny, kde denně naservírují stovky obědů, sjíždí tým zaměstnanců zhotovujících voňavé dobroty.

„Brzké vstávání mi nevadí. Jsem zvyklá," říká nad škrábáním brambor, ze kterých později její spolupracovníci za pomoci přístroje vytvoří lahodnou bramborovou kaši, kuchařka Stanislava. Na nekonečné škrábání a krájení ale není zdaleka sama – je jednou z pěti: k sekané pečeni totiž musejí připravit zhruba 250 kilogramů brambor.

„Střídáme se po týdnu, aby každá z nás nedělala pořád to samé. Příští týden zase budeme vařit polévky," vysvětluje Stanislava a odhazuje do připravené mísy další očištěný brambor.

„Neustálé ochutnávání a ochucování jídel mi vůbec nevadí. Jsem zvyklá z domu po dětech, kde jsem také pořád ochutnávala a navíc po nich dojídala," svěřuje se usměvavá kuchařka.

Hotová sekaná provoní zlínskou jídelnu už kolem šesté hodiny. Její první várka je tak hotová. Kuchtíci ji nakrájejí a plátky vyrovnají na plechy.

V kuchyni má každý své místo, svou práci, nikdo se nikomu nemotá pod ruce. Zatímco skupinka žen stále krájí brambory, další pracuje na vuřtíkovém guláši, vaří polévku, dává do šlehače uvařené brambory či krájí jednu okurku za druhou.

„Máme tu dvojici kuchařů. Jeden z nich se specializuje na maso, druhý na ostatní hlavní jídla," vysvětluje provozovatel jídelny Jan Plhák.

Jakmile je téměř dovařeno, bere majitel do rukou velkou vařečku a v obrovských kotlích míchá fazolovou polévku, aby vyzkoušel hustotu. Poté ji mění za lžíci a ochutnává. „Dodělávám jídla do konce a dochucuji je," líčí postup při přípravě Plhák a poté na jeho pokyn jedna z kuchařek do polévky sype sůl a jiná koření.

Kolem půl osmé už řidiči, kteří mají na starosti rozvoz obědů, plní v přilehlé jídelně stoly jídlonosiči. V kuchyni mezitím přelévají polévku do várnic, stejně tak do nich předělávají bramborovou kaši, sekanou a vuřtíkový guláš. Zkrátka kdo si co objednal. „Část vozíme na záchrannou službu nebo třeba do areálu Svitu," líčí osudy jídel Plhák.

Po várnicích přicházejí po osmé hodině na řadu jídlonosiče.

Jeden za druhým kuchařky plní tím, co si kdo objednal. Naučenými pohyby je pak zavírají, utěsňují a skládají do obrovských tašek či termo beden.

„Oběd v nich tak dovezeme teplý až k zákazníkovi. Horký vydrží opravdu až do doby oběda," vysvětluje mi jeden z mužů, jenž zase skládá jednotlivé jídlonosiče do termotašek. Ty pak s kolegou vrší na vozíky a míří k autu zaparkovanému u jídelny. Sotva náklad přemístí do vozu, vyráží k zákazníkům.

Mezitím v kuchyni stále servírují pokrmy do jídlonosičů. Část z nich si zase před devátou hodinou skládá do auta Bedřich Bělák.

„Denně díky tomu zdolám asi padesát pater. Když v panelácích nejedou výtahy, je jich ještě o něco více. Zhruba pětašedesátkrát nastupuji a vystupuji z auta a najedu přes třicet kilometrů. Za půl sezony prošlapu jedny boty," směje se Bělák. Nejhůře se podle něj pracuje, když prší. „Deštník nemá cenu rozdělávat, proto mi prší za krk. V autě se zase pro změnu vařím, protože vezu horké jídlo," popisuje nejhorší chvíle své práce, přičemž už sedí v autě a míří k prvním klientům.

U jednoho z rodinných domků ve Zlíně Bělák mrštně přeskakuje středně vysoký plot, z okenního parapetu bere prázdný jídlonosič, na kterém je položená i další týdenní objednávka a na místo pokládá druhý, naplněný jídlem. „Jsme tak s paní, která tam žije, domluveni. Vždycky přeskočím plot, nechám tam jídlonosič a přeskočím zase zpátky na ulici," směje se Bělák. Svou práci má rád a dělá ji už sedm let.

V Jídelně Plhák pak kromě rozvozů před polednem vydávají také příchozím klientům vybraný oběd. V kuchyni se mezitím už zase připravují na další den, kdy mají být populární řízky.

„To je top hit pro všechny lidi a porcí bývá opravdu hodně. Den dopředu si proto musíme naklepat maso, pak ho dáme do chladničky," plánuje majitel jídelny, pro něhož pracovní den končí kolem čtvrté hodiny. Pro jeho spolupracovníky krátce po druhé.

„Od roku 1997 jsme tady uvařili už statisíce jídel. Já osobně mám nejraději kuřecí paprikáš," dělá si chutě Plhák a prozrazuje v krátkosti recept.

„Uvaříme kuře, obereme z něj maso, které nakrájíme na kostičky a pak připravíme smetanovou omáčku na paprice. Do ní pak maso vložíme. Natáhne tak chuť omáčky. Opravdu je to velice výborné. Připomíná to kuře na paprice, ale toto je ještě lepší," pochvaluje si Plhák.

Na druhém místě prý u něj jsou bramborové knedlíky se škvarky, uzeným masem a se zelím.

„Sám už ani nevím, proč jsem se na tuto profesi dal. Tou původní jsem totiž ekonom. Když jsme ve Zlíně rozjeli rozvoz jídel, byli jsme tehdy první. Soukromému rozvozu se tu nikdo nevěnoval," uzavírá svůj příběh pracovního dne Plhák.

Autor: Jarmila Kuncová

21.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vedoucí fyzioterapeutka Kroměřížské nemocnice Pavla Zemanová

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Autogramiáda jezdců Barum Czech Rally Zlín 2017 v obchodním centu Zlaté jablko ve Zlíně.
19

Obchodní centrum hostilo autogramiádu k Barumce

Bratři Bukartsové naskočili s Honejskem. Mohlo by to fungovat, myslí si Hamrlík

V pondělí se představil a v úterý už naskočil Rihards Bukarts vedle svého bratra Robertse v první formaci vedené Antonínem Honejskem v přípravném zápase proti Pardubicím. Spolupráce nově složené lotyšsko-české útočné formace však k výhře nevedla a ševci prohráli 3:5. O tři vstřelené góly Zlína se postarali jiní.

AKTUALIZOVÁNO

Opilý, polonahý výtržník vyhrožoval mačetou na benzínce v Napajedlech

Scénu jako z hororového filmu zažili v pondělí odpoledne zákazníci marketu čerpací stanice v Napajedlích na Zlínsku. Vyřizovat účty si s mačetou v ruce přišel polonahý, čtyřicetiletý muž.

V Tlumačově hořela střecha obecní budovy. Její rekonstrukce se komplikuje

Celkem sedm jednotek profesionálních a dobrovolných hasičů ze Zlínska a Kroměříže, zasahovalo v úterý odpoledne při požáru střechy obecní budovy v Tlumačově na Zlínsku.

Když se prase otočí, klec se uzavře. Hejtman nevylučuje ani trávení divočáků

FOTOGALERIE/ Odchytových klecí se žrádlem, které mají přilákat divočáky, bude na Zlínsku kvůli africkému moru prasat zatím osm. Jedna přijde na 42 tisíc korun, na dalších osm tisíc pak fotopast, která bude umístěna poblíž.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení