Vesnice na Zlínsku Komárov, do desáté hodiny dopolední zbývá ještě několik minut, když se tam začínají scházet dámy ve slavnostnějším oblečení s upravenými účesy. Je jich zhruba pětatřicet a jsou převážně důchodového věku. Nechybí ale ani mladší.

Ty všechny přišly oslavit svůj svátek – Mezinárodní den žen. Tuto parádu se pro ně rozhodl připravit obecní úřad. Hned u vchodu do sálu dámy shazují kabáty a bundy, z předloženého seznamu si vybírají dle chutě zákusek, poté si objednávají kávu či čaj.

Úderem desáté je už většina připravených židliček obsazená. Akce začíná. Mezi dámami sedí tu a tam i jeden mladší chlapec, které ženy vzaly s sebou.

Všechny přítomné vítá nově zvolená starostka Maria Zapletalová.

„Užijte si dnešní oslavu," přeje jim a vlastně také i sobě. Vysvětluje, že je to taková trošku retro oslava MDŽ.

„Napadla nás proto, že početnou základnou našeho obyvatelstva jste právě vy, ženy vyššího věku," říká starostka.

Na pódium přicházejí děti z místní mateřské školy s připraveným pásmem zimních básniček, pohádek a písniček. Mladší ženy vystoupení natáčejí, blesky z foťáku osvětlují malé účinkující. Na pódium v jednom okamžiku vybíhá i jejich paní učitelka, bere děti za ruku a pomáhá jim mimo jiné i se zpěvem. Ten totiž stále slábne, některým vypadl text nebo nacvičené pohyby. Ale jsou to děti, proč jim to neodpustit. Učitelka situaci zachraňuje, malí účinkující opět nabírají na síle v hlase, ale i na kuráži.

Sálem se v jednu chvíli nese také pobavený smích. To když se zhruba tříletá holčička ztvárňující býka neohroženě snaží vyhnat lišku z lesního domečku. Ten patřil zajíčkovi, ale ona ho z něj vyhnala. Ani jí se to nepodařilo, to až kohoutkovi s kosou v ruce. Prostě milé.

„Přeji vám jménem všech našich dětí i celé mateřské školy krásný Mezinárodní den žen," přidává se ke gratulantům učitelka a sklízí od všech potlesk, stejně tak i děti.

Nastává čas na sladkou tečku: objednané zákusky už přivezli, talířky jsou připravené, a tak starostka obce společně s kolegyní obchází jednotlivé dámy a servírují každé její vybraný.

„Já si objednala špičku, já zase větrník či šlehačkový řez," nese se od jednotlivých stolů, na nichž samozřejmě nechybí ani květina ve váze. Přichází vhodný čas na vzpomínání.

„Také jsem jako dítě vystupovala, hráli jsme divadlo," povídá nad šálkem kávy a zákuskem seniorka Marie Švejčarová.

Oslava MDŽ v její obci ji potěšila. „Dělala jsem ve špitále, tam se to ani neslavilo. Tehdy mě to nemrzelo. Obyčejně jsem ale od někoho něco dostala, nějakou maličkost. Ta potěší nejvíce," dodává Marie Švejčarová.

Janě Malé se zase vybavuje MDŽ ve Svitu, kde pracovala.

„Mívaly jsme podnikové večírky, které byly fajn. Dostávaly jsme ručníky a dárkové kazety," usmívá se. Po sladké pauze se chopí harmoniky Petr Zapletal, hraje všem přítomným na přání. „Jestli za mnou přijde a zeptá se mě, nechám si zahrát Já, myslivečku. Mám totiž doma myslivce," směje se Jana Malá.

Jako první ponouká starostka harmonikáře, aby zahrál Pivovarské koně, protože tu písničku má jedna z obyvatelek nejraději. A pak už přání stíhá přání. Zní mimo jiné Když jsem šel z Hradišťa, Ej, od Buchlova, Ta naše písnička česká či Černý cikán.

„Byla to pěkná akce. Pobavily jsme se, podívaly se, jak jsou naše děti šikovné. Jsem moc spokojená a také ráda za možnost připomenout si MDŽ. Slavily jsme jej i v práci, ale jak, to si už nevzpomínám. To je už hodně dávno," hodnotí Jana Mlýnková.

Blíží se dvanáctá, čas oběda, dámy i děti pomalu odcházejí. Jsou chvíle, na které se bude v Komárově minimálně celý rok vzpomínat.