Dvacetiletému Filipovi pomohlo Dluhové poradenství Samaritán v Otrokovicích

Po nějaký čas nastřádané druhy neřešil. Když se dostal do takzvaného domu na půli cesty, který poskytuje azyl pro mladé lidi v problémech, začaly mu na tuto adresu přicházet exekuční upomínky.

Dvacetiletý Filip byl ovšem bez práce a pobíral pouze životní minimum ve výši asi 3400 korun. K tomu mu ještě příslušný sociální odbor hradil poplatek za pobyt ve zmíněném azylovém domě.

Mladík si nevěděl rady, jak z problémů ven, a obrátil se proto na Dluhové poradenství Samaritán v Otrokovicích.

Že se do dluhů dostanou i čerstvě plnoletí, není v ČR nijak výjimečné.

„Zadlužení je problém napříč celým společenským spektrem. Nevyhýbá se ani osmnáctiletým ani seniorům. Problémy taktéž řeší jak lidé se základním vzděláním, tak i vysokoškoláci," přiblížil pracovník Samaritánu Ondřej Prchlík.

Jak mu pomohli?

„Filipovu situaci jsme vyřešili tak, že jsme požádali o odklad exekucí na půl roku. Věřitelům, kteří k ní ještě nesáhli, jsme zaslali informační dopis. Žádali jsme v něm o oddálení vymáhání peněz do té doby, než si najde zaměstnání," líčí postup terénní pracovník Samaritánu Ondřej Prchlík.

U některých věřitelů podle něj získali odklad vymáhání exekuce alespoň na půl roku, u jiných ovšem ne. „Pomáhali jsme Filipovi hledat zaměstnání. Do té doby, než si jej našel, jsme zvažovali alternativu vyhlášení jeho osobního bankrotu," popisuje Prchlík. K tomu ale nakonec na přání Filipa nesáhli.

„Přemýšlel jsem také nad zastavením exekuce z důvodu nemajetnosti. Ovšem to by exekutor ani věřitel neschválil, protože exekuce má trvání až deset let a u tak mladého člověka je perspektiva zlepšení finanční situace," vysvětluje Prchlík.

Případ Filipa ale nakonec skončil dobře. Našel si práci a s věřiteli se domluvil na srážkách z příjmu.

Filipův příběh završil seriál Deníku Jak na dluhy. Všechny předchozí díly najdete zde