Dvě slečny nedaleko od pódia napodobují kapelu a hrají na dvě růžové gumové kytary, kousek od nich chlapík jako kytaru používá nafukovací pannu… O odpadky se i v dešti starají brigádníci oblečení do nepromokavých pytlů na smetí.

„Pozor, já ještě nemám řidičák,“ míjí mě veselá brýlatá černovláska tlačící před sebou žlutou popelnici. Všichni jsou sice trochu mokří, zimou se ale ani v kraťasích a tričku nikdo nechvěje. Lidé si navíc navzájem na zahřátí nabízí panáky slivovice.

Vlak projíždějící těsně před vstupem do areálu přiváží další návštěvníky. Členové kapely Visací zámek, která je na scéně už 35 let, mezitím festivalu gratulují k narozeninám. Z vlastní zkušenosti ujišťují, že padesátka je ten nejlepší věk.

Ve zlínské zoo se radují s přírůstků plameňáků a lemurů
Zoo se raduje z dalších mláďat

Trnkobraní si užívají všechny věkové skupiny od malých dětí až po babičky. U stánku Červeného kříže nemají doktoři očividně do čeho píchnout, zato u alkoholtestrů se dveře netrhnou.

Atmosféru Trnkobraní dokonale umocňují opravdové švestky na stromech a samotný fakt, že se festival koná přímo v likérce Rudolf Jelínek.

„Líbí se mi tu, protože je tu hodně lidí i kapel, spoustu možností kam jít. Lítám od podia k podiu. Nejvíc se mi zatím líbil Visací zámek a Citróni,“ říká sympatický Jakub v zelené kšiltovce.

Trnkobraní je podle mě nejen festivalem hudby, ale trochu také vůní. A protože ve vyčištěném vzduchu po dešti se lépe nese zvuk i aróma, moje čichové buňky se můžou zbláznit.

Každou cestu i cestičku lemují stánky s různorodým občerstvením. Všudypřítomné, avšak nevtíravé tóny slivovice a písniček se na každém kroku příjemně míchají s něčím dalším.

Cítím pečené klobásy, hned na to sladké trdelníky, míjím stánek s grilovaným tofu a o kousek dál s čerstvě upečeným chlebem se sádlem a pórkem. Nikde nevidím žádnou řadu, jen milé prodavače a spousty dobrot.

„Je tu skvělá atmosféra. Maso moc nemusíme, ale objevily jsme i výborná vegetariánská jídla, jako třeba falafel a česnečku,“ pochvalují si Jitka s Kristýnou v bílých pláštěnkách s červenými puntíky, které si prý pořídily až na festivalu.

„Jinak jsme na deštivé počasí přijely vybavené. Holinky si bereme na každý festival. Spíme sice ve stanu ve VIP kempu, ale déšť nám nevadí. Nemůžeme se dočkat Tří sester, Elánů a Lenny,“ říkají a dodávají, že tu jsou sice poprvé ale rozhodně ne naposledy.

Ilustrační foto
Některé děti na obědy ve školní jídelně peníze nemají

Nikam to není daleko, zároveň se ale navzájem nic nepřeřvává. Najednou se ocitám uprostřed místa připomínajícího pouť, plného kolotočů, střelnic, cukrové vaty a popových písniček a křiku vysoko nad hlavou. Kolem jde holčička v náručí nesoucí spokojené zakrslé prasátko a nad ní letí chlapeček vzhůru nohama. Tři dospělí chlapi netrpělivě čekají na svou jízdu v řetízkáči, blbnou, houpají nohama a oči jim září jak malým dětem u stromečku.

Zatímco hraje Michal Hrůza, vychází sluníčko a nad festivalem se objevuje duha. Podle tmavého nebe tušíme, že nás určitě čeká ještě pořádná sprška, ale trochou deště se přece nenecháme odradit.

„Podobně jako loni přišly na Vizovické Trnkobraní tisíce lidí. Poprvé nám tu zahráli Eláni, déšť průběh nenarušil,“ komentuje mluvčí Klára Mixová, podle které jsou spokojení návštěvníci i organizátoři a považují letošní ročník za důstojně oslavený.

Holubi na ulici Podlesí IV na Jižních svazích ve Zlíně
Pokálené balkony od holubů na Podlesí: Nekrmte je a plašte je, radí ornitolog

 Marta Svačinová