Před 70. lety vyrazil Hanzelka se Zikmundem na první velkou výpravu!

„Nikdo už dnes nemůže zopakovat tu cestu, kterou jsme absolvovali přes Afriku my, protože na rozdíl ode dneška tam byl klid a mír, teď je Afrika plná válek,“ říkává.

Přesto jsou cestovatelé, kteří se stále vydávají po stopách Hanzelky a Zikmunda.

„Líbí se nám, když absolvujeme stejnou trasu a můžeme srovnávat, co se změnilo,“ vysvětlil cestovatel Miroslav Náplava.

Stále je doma obklopen neidentifikovatelnými písemnostmi a předměty. Do Zlína přivezl spolu se svým parťákem Jiřím Hanzelkou tisíce unikátních předmětů z celého světa.

Rozsáhlá sbírka je tak nejen přímo ve Zlíně, ale nově také v Otrokovicích. Archiv je obrovský a najdete v něm třeba i čelist divokého prasete z Kilimandžára, polní lůžko s moskytiérou nebo psací stůl Jiřího Hanzelky.

Historická auta, ohromující dokumenty, neuvěřitelné příběhy – to vše jako pocta cestovatelům

Další unikáty má Miroslav Zikmund doma. Známá je třeba mohutná medvědí kůže, kterou cestovatelé dostali darem od lovce na Kamčatce.

„Předmětů je obrovské množství a jsme rádi, že jsou díky novým prostorám stále více přístupné i veřejnosti,“ zmínila Magdalena Preiningerová, která má v Muzeu jihovýchodní Moravy na starosti Archiv Hanzelky a Zikmunda. Líbí se jí, že se snažili nacházet to, co lidi celého světa sbližuje. „Jejich reportáže z první cesty se staly nejposlouchanějším pořadem Československého rozhlasu,“ připomněla.

„Inženýři Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund byli prvními ve světě, kdo projeli automobilem napříč Núbijskou pouští, zachytili na filmový pás zrození sopky a vynesli na nejvyšší horu Afriky československou vlajku,“ vysvětlil důvod velkého obdivu známý etnograf a folklorista Karel Pavlištík.

„Vykonali čin hodný úcty a obdivu. Dokázali uskutečnit své chlapecké sny houževnatou a činorodou prací, odvážným překonáváním nesčetných překážek a strastí, věrným přátelstvím ve chvílích šťastných i ve chvílích ohrožení života,“ vylíčil své dojmy.

V České republice slavíme sedmdesátiny první cesty Hanzelky a Zikmunda, ale samotný Miroslav Zikmund si užil i hodně netradiční oslavy svých vlastních narozenin. Třeba v Nairobi krátce poté, co zdolal Kilimandžáro.

Oslavy Dne Země: zlínské náměstí bylo plné her, soutěží i hudebních vystoupení

Dvaačtyřicátiny prožil v Indii, o rok později slavil na Sumatře a když mu bylo čtyřiačtyřicet, plul na lodi z Indonésie do Japonska. Nejdramatičtější narozeny prožil v Riu de Janeiru na pláži Copacabana v 1949, kdy mu bylo přesně třicet.

„Šli jsme si s Jirkou zaplavat a přiznávám, že jsem netušil, jak silně místní odliv táhne na otevřené moře. Po chvíli plavání jsem rozpoznal, že se mi vzdaluje břeh a hlavně, že se mi k němu nedaří vrátit! Za všech sil jsem musel zabrat, až jsem se naprosto vyčerpaný doslova dohrabal na mělčinu. Jirka myslel, že mne bude muset oživovat. Vidíte to, lidé se nás často ptají na havárie, nebezpečnou zvěř nebo domorodce a člověk může velmi snadno umřít kvůli banální chybě,” vzpomíná varovně Miroslav Zikmund.

Nemocní senioři se těší na pergolu. Přispěl na ni každý, kdo si koupil na veletrhu kabelku

Následující DATA poskytla - Magdalena Preiningerová, která má v Muzeu jihovýchodní Moravy na starosti Archiv Hanzelky a Zikmunda.

Autor: Marcela Kaniová