Kniha „Zlechov – dějiny slovácké obce“, již Zlechovjané při jubilejních oslavách „pokřtili“, je fundovaná přehledně a srozumitelně napsaná, pěkně graficky upravená. Jistě se na dlouhá desetiletí stane vyhledávaným průvodcem místních občanů i zlechovských rodáků, kteří jsou rozeseti u nás a v zahraničí, po dějinách vlastního rodiště.

Dějiny Zlechova jsou ovšem skoupé na dramatické události, osudy a dramatické zvraty, neboť obec byla po větší část své existence poddanskou vsí velehradského kláštera. Neměla tedy ve středověku samosprávu a hlavně – nebylo zde šlechtické sídlo, s jehož obyvateli bývají zpravidla spjaty osudové okamžiky historie.

Autoři proto líčí historii obce na pozadí dějin kláštera, což má i svou výhodu – kniha přesahuje hranice svého lokálního určení – a se zájmem po ní sáhnou nejen Zlechovjané, ale i zájemci o regionální historii z blízkého regionu. Vedle politických dějin čtenáře zaujme také líčení života venkovského lidu, povinností poddaných, jejich strastí i radostí běžného života.

V úvodních kapitolách věnovaných prehistorii a období Velké Moravy neopomněli Čoupkovi upozornit na to, že Zlechovsko bylo jedním z prvních ohnisek západních Slovanů. Významný archeolog prof. Vilém Hrubý na katastru obce v letech 1964–1969 prozkoumal bezmála dvě stě sídlištních objektů s nálezy keramiky tzv. zlechovského typu, jež patřily nejstarším Slovanům osídlivším náš region již v 6. století.

Jiří a Lukáš Čoupkovi mapují ve své knize i nové dějiny, události II. světové války i období totality až do roku 1989. Samostatné kapitoly jsou věnovány církevnímu životu, spolkům a zájmovým organizacím, společenskému a kulturnímu životu, školství a historickým památkám. Až příliš lapidárně a stručně pojednali o lidové kultuře a místních zvycích a lze tedy jen doufat, že se k této tematice v budoucnosti vrátí někdo z etnografů.

Publikaci uzavírají přílohové materiály – statistické údaje o obyvatelích, seznamy obecních funkcionářů (pudmistrů, předsedů, starostů, kněží, ředitelů školy apod.), a v neposlední řadě i seznamy vlastníků polí a vinohradů uvedených v lánovém rejstříku z roku 1669 nebo majitelů zemědělské půdy z roku 1775, v nichž je možné mimo jiné najít zajímavé informace o stáří mnoha zlechovských příjmení.

Jiří a Lukáš Čoupkovi odvedli práci na profesionální úrovni, stejně jako Studio 5, v. o. s. Uh. Hradiště, které dalo knize grafickou a výtvarnou podobu. Do dalšího století své existence tak vstupuje Zlechov s monografií, v níž budou hledat poučení také příští generace.