VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ředitel DSZO Josef Kocháň: Ekologickou dopravu máme už od ledna 1944

Zlín - /ROZHOVOR/ Již v pondělí oslaví Dopravní společnost Zlín-Otrokovice sedmdesát let od svého založení. S jejím současným ředitelem Josefem Kocháněm jsme mluvili nejen o minulosti podniku, ale i o jeho současnosti a budoucnosti.

26.1.2014 1
SDÍLEJ:

Trolejbusy ve Zlíně a Otrokovicích v pondělí oslaví 70 let provozuFoto: DENÍK/Jana Zavadilová

Jak vnímáte sedmdesátileté výročí dopravního podniku?

Sedmdesát let určitě je významné výročí ve vztahu ke službám, které tato společnost veřejnosti poskytuje. Je důležité připomenout, že společnost vznikla v době války a byla založena na popud firmy Baťa. Samotná firma se zasloužila o výstavbu trolejového vedení v době války, kdy bylo všeho nedostatek. Proto první stavby sloupů a vedení prováděla švýcarská firma, která dodala i dva první vozy, zbytek byl smontován zde. Proto se dá říci, že začátek pro dopravní společnost nebyl vůbec snadný.

Za zmínku také stojí vzpomínka na Viléma Pecinu, prvního ředitele, který tady byl. Byl to zaměstnanec Baťových závodů, který si v průběhu války změnil občanství na říšské. Po přechodu fronty byl v rámci odsunu donucen odejít do Německa.

Jeden z dalších ředitelů byl i pan Macháček. Vyprávěl mi kdysi, jak pan Pecina jednou přijel ve stařičkém opelu, zaklepal na dveře, představil se a řekl, že je první ředitel a zajímal se o podnik.

Každý podnik má dobré i špatné časy. Kdy se dopravní společnosti dařilo a kdy ne?

Od poválečného období, kdy v celé republice trolejbusová doprava vzkvétala a kdy města měla vznešené plány s trolejbusovou dopravou. Až po období, kdy trolejbusy byly zatracovány a v některých městech skončily úplně. Dá se říci, že tyto skoky se dají datovat tak, jak probíhala energetická krize. Když byla laciná nafta a benzin, tak trolejbusy byly zatracovány, v době, kdy se tyto vstupy zdražily, tak přicházela doba renesance trolejbusové dopravy.

My se v této době již neřídíme cenou nafty, i když co se týká rozpočtu, tak se jedná o významný aspekt hospodaření podniku. Zvlášť když jednu třetinu podniku máme v autobusové dopravě. Nicméně v posledních letech do toho stále více zasahuje ekologie. Co se však týká ekologie, vždy se usměji a říkám: My máme ekologickou dopravu již od ledna 1944. Nám to dal do vínku ten, kdo založil naši společnost a řekl, že budeme jezdit na elektřinu.

Dá se tedy říct, že Zlín předběhl svou dobu tím, že v roce 1944 zavedl a začal provozovat trolejbusovou dopravu. Trolejbusy nám tu nekouří a nepouští do ovzduší škodlivé látky, které spalovací motory mají.

Jak se tedy staví dopravní podnik k ekologii provozu?

Byla nám do vínku dána ekologická doprava, kterou my rozvíjíme. Můžu říct, že jsem rád, že s podporou evropských fondů kupujeme 25 nových trolejbusů, což je jedna třetina našeho vozového parku. Tím určujeme další etapu z hlediska životnosti vozů. Snažíme se tak ve Zlíně v rámci možnosti pokračovat v ekologické dopravě a tím přinášíme městu Zlín ten trend, který právě frčí. A to už od roku 1944.

Šedesátá léta a období ropné krize přinesly útlum trolejbusové dopravy ve městech. Skončily trolejbusy v Děčíně i například v Praze. Trolejbusy ve Zlíně však přežily. Z dnešního pohledu to bylo díky pracovníkům na různé úrovni dopravního podniku, kteří v té době nepreferovali autobusovou dopravu.

Jaké trolejbusy zde jezdily?

Za doby Bati zde jezdily švýcarské vozy Brown-Boweri, které v roce 1944 začínaly a jejich provoz byl ukončen počátkem šedesátých let. Další vozy byly licenčně vyráběny a měly označení Vétra, pak přišly na řadu nápravové tatry až se začaly vyrábět řady TR 7, TR 8 a TR 9. Poslední TR 9 byla vyřazena někdy v roce 1994.

V současné době končí éra projektu, který jsme rozjeli TR 14 a TR 15. Tímto krokem se město Zlín stane prakticky městem, které zavedlo nízkopodlažní městskou dopravu. Co se týká autobusů, už neprovozujeme žádný vůz, který by nebyl nízkopodlažní. U trolejbusů tím, že vyřadíme TR 14 a TR 15, se dostaneme na nízkopodlažní provoz.

Tím bych chtěl vyzdvihnout skutečnost, že jak město Zlín, tak i město Otrokovice budují nízkopodlažní zastávky. Tím se odstraňují bariéry, které působí nepříjemnosti hlavně těm skupinám, které jsou pohybově handicapované, jako jsou například malé děti, maminky s kočárky, invalidé, důchodci i my, kterým se nechce chodit do schodů. (Úsměv.)

Jak je na tom Zlín v zavedení nízkopodlažní dopravy v porovnání s ostatními městy?

Je rozdíl, jestli se snaží o nízkopodlažnost Praha, která má 800 kusů vozidel. A je rozdíl, jestli se snaží dosáhnout nízkopodlažnosti Zlín, který má celkově trolejbusů a autobusů 92 kusů. Musí se porovnávat podniky, které jsou stejné velikosti. Obecně se dá říci, že trend nízkopodlažnosti se snaží zavádět všechny dopravní podniky, které na to slyší díky dotacím z evropských fondů. Dnes je to základní standard, který patří do městské dopravy. Patřili jsme mezi první v republice, kteří měli zavedeny linky pro postižené občany, jako jsou slabozrací, slepí a handicapovaní, coby standard.

Jak plánujete výročí oslavit?

Již při šedesátém výročí jsme se namočili do projektu, kdy jsme po dlouhých letech udělali den otevřených dveří. Hned při prvním ročníku jsme byli mile překvapeni zájmem cestujících o dopravní podnik, o jeho zázemí, o to, jak se dělá městská doprava a jak vznikají jednotlivá pracoviště a kdo se na tom podílí. Na základě tohoto zájmu veřejnosti otevíráme každým rokem a budeme otevírat i letos.

Při příležitosti toho letošního dne otevřených dveří chystáme věci, které by měly připomenout právě sedmdesátileté výročí našeho podniku.

Co můžete ve Zlíně a v Otrokovicích zlepšit?

Ve Zlíně jsou lidé, kteří nemají možnost srovnávat dopravu s jinými městy. Zlepšovat je vždycky co, protože MHD má kopírovat rozvoj města a potřeby občanů. Kdybychom si řekli, že není co zlepšovat, tak bychom museli prohlásit, že se asi město nebude rozvíjet.

Kdy se dočkáme zavedení dopravy do Prštného?

Celkově se dá říct, že každá čtvrť, která je pod městem Zlín, by měla mít veřejnou dopravu. Buď tam budeme zajíždět my, nebo v rámci nějakých pravidel IDS nabídneme stejné tarifní podmínky. Je to všechno záležitost domluv, dohod a financování.

Přizpůsobujete se vývoji města?

Stále se musí sledovat přepravní toky a populační křivky. Jiné požadavky na dopravu má lokalita, kde většinou bydlí starší lidé a důchodci, a jiné požadavky má lokalita, kde žijí aktivní pracující, kteří částečně jezdí auty. Většinou se v takové lokalitě objeví časem populační boom pro nás to znamená zvýšení počtu kočárků. Stará vozidla byla konstruována tak, že měla více prostoru pro kočárky, v nových vozech je prostor pro ně různě rozčleněn a cestující mají pocit, že je tento prostor menší. Tak to ale je dáno platnými normami a bezpečnostními předpisy. Snažíme se různé skupiny pojmenovat a vytvářet jízdní řády podle jejich potřeb.

Děláte si vlastní průzkumy?

Poslední průzkumy se konaly v roce 2012, kdy byla kompletně monitorována celá síť MHD. Předtím byl podobný velký průzkum proveden v roce 2008. Mimo to děláme i doplňkové průzkumy, které proběhnou každoročně na začátku školního roku speciálně u školních spojů, abychom věděli, co se kde změnilo. Pak během roku děláme průzkumy tam, kde cítíme, že lidé jezdí málo, nebo tam, kde dochází k přeplněnosti vozů. A samozřejmě i na základě námětů občanů.

Jinak v rámci každé velké změny jízdního řádu děláme velké připomínkové řízení, kde oslovujeme komise místních částí a významné zaměstnavatele, kterým zasíláme dotazníky. Také jednáme se školami, kde spoje přizpůsobujeme délce vyučování.

Veškeré připomínky a náměty si pak zakládáme a zabýváme se jimi v připomínkovém řízení.

Jak myslíte, že budou v budoucnosti trolejbusy vypadat? Co nabídne MHD cestujícím v příštích letech?

Já už nyní říkám novým trolejbusům pojízdné laboratoře. Jestli se nepletu, v současné době má trolejbus asi dvacet řídicích jednotek, což jsou jakési miniaturní počítače.

Už jsme cestujícím dali obrazovky, kterým vlastně říkáme vnitřní a vnější komunikační systém. Dříve to byly jakési ledkové zobrazovače, dnes to jsou LCD monitory. Je to vlastně už jen na nás, co na ty obrazovky pustíme. jestli to budou životopisy slavných nebo informace o dopravě či tenis.

Mladí by byli nejraději, kdyby vozy měly WiFi. Ale tyto technické vymoženosti jsou spíše záležitostí dálkových linek. Kam se rozvoj pohne, ukáže až vývoj situace, cestujících a technologie.

Doba si žádá urychlení MHD, lidé mají čím dál méně času. My chceme v budoucnosti konkurovat času osobních aut. Ve Zlíně máme již dvacet sedm křižovatek, které umožňují preferenci vozů MHD.

Pokud cestující zjistí, že MHD dokáže dodržovat časy, může porovnat, zda je pro něj výhodnější cestovat osobním vozidlem, nebo městskou dopravou. Rozhodně právě kvůli zrychlení dopravy je pro nás prioritou zřízení vyhrazených dopravních pruhů.

Jak jsou vozidla vybavena?

Vozidla jsou vybavena zařízením pro nástup znevýhodněných skupin, jako jsou slabozrací nebo slepí. To znamená každé vozidlo, které je ve Zlíně koupeno, je vybaveno jednoduchým přijímačem, který má spojení přímo k řidiči. Osoba, která má problémy se zrakem, si stoupne na zastávku a zmáčkne si svůj vysílač a ten vysílač informuje řidiče, že na zastávce je osoba, která má problémy.

Hlas ze záznamu řekne cestujícímu, že jde o vůz té které linky a že jede tím a tím směrem. Reproduktor je nad předními dveřmi a cestující může podle zvuku nastoupit. Tímto zařízením již dlouhodobě vybavujeme vozidla a patří ke standardům v naší městské hromadné dopravě. Prostřednictvím těchto zvukových zařízení může i dispečer naší dopravní společnosti mluvit s cestujícími.

A jak dispečink vlastně funguje?

Co se týká provozu, máme dispečink, na který je napojeno devět kamer, které zajišťují dohled nad tím, jak vozy jezdí, jak dodržují jízdní řády, jestli mají zpoždění. To vše se pak vyhodnocuje a v případě větších anomálií ve zpoždění se zkoumá, proč a co se na daném místě děje. Každý rok pořádáme setkání s bývalými zaměstnanci řidiči důchodci. Jednou jsme jim na dispečinku vše ukazovali a vysvětlovali. Líbila se mi reakce jednoho z nich, který říkal: „No já už bych teď jezdit nechtěl,vy byste o nás věděli všechno."

Proč se tak často mění jízdní řády?

Kvůli školám a dálkovým dopravcům se dostáváme do situace, že musíme provést změny v jízdním řádu i častěji než jednou za rok. To však konzervativní cestující nemá rád. Ale my se některým věcem nevyhneme.

Vždy k 1. červenci děláme základní osu jízdního řádu. Tam, kde jsou nastaveny školní spoje, ale zhruba do první poloviny devátého měsíce základní a střední školy upravují rozvrhy, které nám mohou ovlivnit toky cestujících. My musíme počkat, na tyto změny a do půlky září udělat jízdní řád tak, abychom vyšli vstříc školním rozvrhům. Nemůžeme to nijak ovlivnit, musíme se tomu přizpůsobit.

Zhruba v říjnu začínají jezdit ještě vysokoškoláci a koncem roku začínají změny jízdních řádů dálkových spojů a železnic. Všemu tomu se musíme přizpůsobit i za cenu ústupků.

Jak je na tom linka 38 se zkušebním provozem?

Co se týká linky číslo 38, tak už v krátké době se ukázalo, že je využívána. Zaplnila jakési prázdné místo v dopravním systému města a tato linka našla velice rychle cestující.

Zaměstnáváte hodně žen řidiček?

Určitě ano, snažíme se zaměstnat ženy. A vítáme to, bouráme tak hranice mezi dřívějším pojetím žen řidiček. Dnes nemusí řidiči řešit defekty nebo umývat vozy. Po ženách nevyžadujeme žádné práce spojené s fyzickou námahou, technika jde dopředu. Provoz je hustý, takže dbáme hlavně na to, aby se řidiči plně věnovali provozu. Některé naše ženy jezdily i s kamionem a tato práce je baví. Dokonce jsme zde měli ženu, která nám několik let jezdila noční směny. Ženy, které mají děti školního a předškolního věku, nenutíme, aby sloužily víkendy. Dělají jen v týdnu denní směny nebo takzvané trhačky. Ženy, které nemají malé děti a slouží i o víkendech, mají stejné ohodnocení jako naši řidiči.

Autor: Jana Zavadilová, Tomáš Hyánek

26.1.2014 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Dělníci v Otrokovicích opravují chodník v části Trávníky, který je ve směru příjezdu od Kauflandu. Stávající dlažbu kompletně odstraňují.
5

Starý chodník byl už celý zničený, konečně ho opravují

Balóny nad Olomoucí.
46

FOTO, VIDEO: Balonová show ozdobila nebe nad Olomoucí. Podívejte se

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Co dělat, aby vás nebolela záda? Funguje Vojtova metoda i pro dospělé? A jak si třeba krátce zacvičit během pracovní doby? Nejen na to se můžete ptát vedoucí fyzioterapeutky Kroměřížské nemocnice Pavly Zemanové. Odpovídat vám bude středu 23. srpna v čase od 10 do 11 hodin.

AKTUALIZUJEME

Déšť krajské dožínky nepokazil, v průvodu se sešlo osm stovek lidí

Osm stovek krojovaných účastníků průvodu, dožínkové věnce pro hlavního hospodáře v kraji a samozřejmě bohatý doprovodný program: i letošní oslava sklizně se v Kroměříži o uplynulém víkendu vydařila.

Zoo se raduje z dalších mláďat

Chovatelé ve zlínské zoo mají další důvod k radosti. Početná šedesátičlenná kolonie plameňáků růžových se rozrostla o čtyři mláďata. Malí plameňáci se vylíhli na začátku července a díky skvělé péči rodičů zdárně prospívají. Stejně úspěšně se daří i dvěma malým samečkům u lemurů kata.

Pamětník Jiskry Otrokovice v první lize. Byl to malý zázrak, vzpomíná Gajdůšek

Už jsou v zapomnění. Většina z nich ani nežije. Byli to přitom oni, kdo před 53 lety do Otrokovic přinesli slávu. Na malém stadionku se na škváře kopala první liga. V sezoně 1964/1965 jezdily do míst současného moderního sportovního areálu na Baťově hvězdy tehdejší doby Tomáš Pospíchal, Andrej Kvašňák, Josef Masopust nebo Ivo Viktor.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení