Kdo vám tu radostnou zprávu oznámil?

O čtvrt na osm mi volal vnuk Donald, celý šťastný, a říkal: Babi, tak už máme toho kluka! (…smích) Tak jsem mu gratulovala a on mi říká: Je ještě větší než Kai! Takže jsou moc šťastni. Já jsem ráda, že má páreček. A novorozenec je Donald Trump třetí. Starý Don (bývalý manžel Ivany Trumpové) bude asi velice šťastný.

Vypadáte velmi dobře. Jak se udržujete?

No, tak já hodně chodím a snažím se spát aspoň osm hodin denně. Pracuji, všechno kolem sebe si udělám, a hrozně ráda čtu, hlavně historické romány. No a krémy. Já si dám krémy, když přijedu do New Yorku, vnučka Ivanka mi vždycky nějaký donese, protože jí je firmy posílají. A ona říká, toto já nemůžu mít, to je na starší pleť, a tak mi většinu dá. Ale já mám odjakživa dobrou pleť. To je spíš rodové, ani moje maminka neměla žádné vrásky, pořád černé vlasy, a zemřela v 81 letech. Ivana má také hezkou pleť a Ivanka mladá – to je jak samet.

Navštěvujete třeba kosmetické salony nebo masáže?

Ne, nikdy. Masáže nemám ráda a make-up si udělám sama. Jedině když jsme v New Yorku nebo na Floridě a je tam nějaká party, tak mě upraví dceřin holič a taky mě tam namalují.

Tím, že jsem říkala, že vypadáte dobře, jsem myslela také vaše zdraví. Sportovala jste hodně dříve, že jste tak čiperná?

Ani ne, museli jsme hodně pracovat, když jsem byla mladá. S manželem jsme postavili dvě chaty, jednu máme na Portáši, kterou ještě držím. Tam právě Ivana trénovala lyžování ve třech letech, když začínala. Potom už od šesti let jezdila na závody, ve dvanácti letech už byla v československém týmu. Jezdila trénovat do Itálie i do Rakouska. Právě tím, že reprezentovala ČR, se dostala na Univerzitu Karlovu, kde vystudovala tělocvik. To manžel byl dobrý lyžař, ten ji naučil, a já jsem musela pro ně vařit. Ale byli jsme mladí a bylo to hezké. Ivana s námi vyrůstala jako kamarád. Proto jsme celý život nejlepší přítelkyně – jak také ona vždycky píše – moje nejlepší přítelkyně je moje maminka. Manžel bohužel zemřel před dvacíti lety, ale my jsme stále spolu.

Když se ještě vrátíme do historie, jak v 70. letech Ivana uprchla „na lyžích“ do Rakouska…

Ne, to tak nebylo, přestože to tak napsala ve své knize. Ono to bylo jinak. A teď už vám to říct můžu. Ivana tu měla známost, Jirku Syrovátku. On jezdil také za český tým. No, a jak jezdili na tréninky do Rakouska, měli tam kamaráda, jednoho rakouského reprezentanta v lyžování. Když on viděl, jaká je bezvýchodná situace v Česku, že se nedá vyjet za hranice, tak se jich zeptal, co pro ně může udělat. Tak si Ivanu vzal, ale jenom jako. Pamatuji, jak kdysi přijel, Ivana tehdy ještě studovala a učila na Karlově univerzitě. Převlékla se, šli sami dva na radnici a dali se oddat. On hned odjel pryč, nikdy spolu nežili, ale Ivana dostala rakouský pas. Mohla tedy vyjet do Kanady. Takže ona nikdy neemigrovala. Pak chodila s Jirkou Šteidlovým asi rok a půl a ten se pak zabil. V pondělí byl pohřeb a ve středu už letěla do Kanady. Tam byla čtyři roky, dělala modelku v nejlepší modelingové společnosti a získala kanadský pas. My jsme za ní jezdili do Montrealu. Já na měsíc, manžel na měsíc. Každý zvlášť, aby si nás užila. A Ivana jezdila každého půl roku do Zlína.

A já byla v domnění, že vy jste se doma strachovala, co je s dcerou…

Ne, ta knížka, co napsala, je fikce, to není její život. Nemusela utíkat. No, a když ještě zavzpomínám, jednou v Montrealu, zrovna byla letní olympiáda, box, a byl tam s ní můj manžel. Chtěla jej vzít do New Yorku, kam jela předvádět. Ale on nedostal víza, takže musel zůstat v Montrealu. Když šla Ivana s modelkami na večeři, objevil se tam Donald (Ivanin první manžel, pozn. red.) a požádal ji, zda by si mohl přisednout. A tak známost mezi nimi začala. To bylo v září. Když přijela v listopadu domů, ptala se mě, co má dělat, že si ji chce vzít. Tak já jsem říkala, když je z dobré rodiny, co jsem slyšela…ale je to tvoje věc. Tak váhala, zvykla si totiž v Montrealu a také v Torontu, kde má tetu, moji švagrovou. Ale na Silvestra jeli spolu do Aspenu a tam se zasnoubili. V dubnu byla svatba (v roce 1977, pozn. red.).

Nebyla jste perzekvována, když byla Ivana za hranicemi?

Spíš manžel. On byl vedoucím v Pozemních stavbách, a někdy, když se vrátil z Ameriky, tak si jej zavolali nadřízení. Ptali se ho, kde byl a jak to tam vypadalo. On říkal, že neví, že byl ve společnosti bohatých lidí, mezi pracující se ani nedostal.

Takže nadřízení se ho ptali, jak si tam žije pracující lid a zda se s ním dostal do kontaktu?

Ano, ale on to nevěděl, protože opravdu mezi nimi nebyl. Také mě si jednou zavolali policajti, to už jsme měli drahá auta, která tady nebyla. A oni začali právě s tím, že máme taková auta a chodíme dobře oblékaní. Říkala jsem jim, že to je všechno přes Tuzex a oni o tom věděli. Ale jak tvrdili, museli nás prošetřit, protože dostali takových patnáct anonymů. Taky se mě vyptávali, jak to, že tak bohatý chlap si vzal chudou holku. A já říkám ne, oni neměli s Donaldem nic, starý pan Trump byl velice bohatý, ale měl pět dětí a nedal za života nikomu nic. Až zemřel, zdědili velké peníze, ale začínali sami od nuly. Samozřejmě pomohlo Trumpovo jméno, banky jim půjčily peníze. Takže začali první stavět hotel, potom Trump Tower, ale to bylo všechno na půjčky. Spláceli, jak se prodávaly byty. Pak byli jedni z nejbohatších. To si pamatuji, že když jsem tam byla, přistávali jsme na střeše dvacetiposchoďového hotelu Plaza, ona sjela dolů a tam měla úřad. Takže stále s Donaldem pracovala. Když koupili historický Plaza hotel, vedla ho čtyři roky sama a pak se rozešli. Stíhala všechno, i když měla tři děti. No, a ten policajt, potom když mě potkával, se styděl. Ale říkal, že je to lidem na očích.

A kde vy jste pracovala v té době?

U Pozemních staveb v telefonní ústředně v Malenovicích. Manžel byl na ředitelství ve Zlíně, já na pobočce. I teď, vždycky když jedu kolem, říkám si, jednadvacet let jsem tu strávila, škoda života. Ale byli jsme mladí, tak se to lépe snášelo.

Jak je možné, že jste i za bývalého režimu mohli za dcerou do Ameriky bez potíží jezdit?

Donaldova sekretářka, kterou tam Ivana přijala, byla soudce. Tak ona vždycky poslala pozvání a orazila jej svým štemplem Soudce státu New York. A já sem si potom vyřídila zelenou kartu, takže jsem už devatenáct let americký rezident. Můžu jezdit, kdy chci a jak chci. Když zemřel starý pan Trump a zavolal mi ráno v pět vnuk Doník: Babi, rychle do Prahy na letiště… Já už jsem byla v šest hodin newyorského času v Americe. A druhý den byl pohřeb.

Dcera Ivana je úspěšná podnikatelka…

…po rozvodu, který se táhl, neměla žádné peníze. Manžel jí říkal, ukládej si peníze. A ona, že mají dost, že není potřeba. Pak jí nezbylo ani na advokáty, začala psát knížky a později podnikat v kosmetice i vůních.

Nesetkáváte se doma se závistí okolí?

Já si toho nevšímám. Chovám se jako Zlíňačka, i když chodím dobře oblečená. Ale lidi mě vidí, že zametám sníh, tak vědí, že nedělám ze sebe dámu. Žiju zlínský život a oni mě tak berou. Ale zase, když jsem v New Yorku, musím žít jiný život. Musím chodit na party a mít drahé šaty.

Jak často jezdíte do Ameriky?

Teď tam jedu zrovna po neděli. Jezdívám tam vždycky ke konci listopadu. Ivana má na Floridě dům, tak jedu tam. Přijedou děcka a i Donald má nedaleko zámek, takže my se stále vídáme. Chodíme k němu i na jídlo s Ivanou. Loni před Vánocemi jsme jeli do Colorada do Aspenu s Ivanou lyžovat. Já jsem ale chtěla být s děckama na Vánoce, tak ona tam zůstala a já jela za nimi. A měli jsme krásné Vánoce. Žena od vnuka Doníka už byla těhotná, měli jsme stromeček i kachnu. A já jsem 28. prosince letěla do Prahy a na Silvestra už jsem byla doma. Teď v lednu Ivana přijela do Prahy, tak jsme byly zase spolu, a znovu přijede ve čtvrtek a pojedeme do Liberce (na světový šampionát v lyžování, pozn. red.). Budeme tam do pátku, vrátíme se do Prahy a v neděli poletíme do New Yorku. Budu s děckama, půjdu se podívat na malé a pak odletím na Floridu. Tam je krásný dům. Strávíme tam s Ivanou asi tři týdny, pak se vrátím do New Yorku a na jaro bych byla zpátky ve Zlíně.

Oslavíte v Česku i Ivaniny šedesátiny?

Ne, ona to bude slavit v pátek (dnes, pozn. red.), dělá party na svém domě na Floridě pro přátele. Odbyde oslavu tam.

Jaký dárek máte pro Ivanu připravený?

Nic, my si nedáváme. Ona je ráda, že jsme spolu. Ivana mi pořád něco dává, teď naposledy kabelku. A sama vždycky chce jenom jitrnici, jelito, tlačenku. Ať to převezu do Ameriky. To mi tak jednou řekla: Babi, dovez jitrnice. Zabalila jsem je do třech sáčků, ale psi to vyčuchali. Když jsem musela otevírat celníkům kufr, tak ještě tak zavoněly. (Smích). Celník vzal jitrnici, čichl si k ní, ukázal druhému, zabalil a nechali mi je.

Kolik z roku strávíte ve Zlíně a kolik v Americe?

Tam jsem asi pět měsíců v roce. Létám tam totiž ještě v létě, to jsem v New Yorku a hlídám pejska. Bydlíme na rohu 5. Avenue, hned vedle je Centrální park. New York je zajímavý. Jsou tam studenti z hudebních škol, hned zpívají, hrají na trubku, pod mostem zas gymnasti cvičí, pořád se tam něco děje. A potom jezdívám na panství Bedford, hodinu cesty za městem.

A tady ve Zlíně když jste, nebývá vám tu samotné smutno?

Pořád mám nějaké práce a vyřizování. Navíc mám ráda českou televizi, sem tam si zajdu s kamarádkou na oběd a čtu. Sama si uvařím tak na dva dny, pak si jdu nakoupit. Tak nějak ten čas plyne.

Kde se víc cítíte doma? Trávíte v Americe přece jen spoustu času.

Ve Zlíně jsem doma, absolutně. Jsem tady celý život. Myslím, že ve Zlíně se dobře žije. Není to velké anonymní město, známe se tady mezi sebou. Je čisté, mám ho ráda. New York je anonymní, když půjdu v papučích ven, nikdo si mě nevšimne. Jsou tam bílí, černí, žlutí, všichni spěchají. Když vyjdu ven, spěchám taky. Život tam takový zkrátka je. Já velice neznám ani ty sousedy tam. Naproti Versaci, tak já jsem ji, jak ona se jmenuje, má dlouhé vlasy…(přemýšlí…)

Myslíte sestru zesnulého módního návrháře Gianni Versace Donatellu?

…tak já jsem ji viděla všehovšudy třikrát. Přijedou limuzínou, stojí u nich bodyguardi, ale my se nevidíme. Z druhé strany je ambasáda. Všude v okolí jsou honosnější byty. Je tam hodně bank, ale obchody, kde nakoupíte, jsou na třídě Madison. Tam jsou zlatnictví i Diory. Ivanka si otevřela na Medison tři bloky od domu obchod na šperky.

Už vám něco hezkého darovala?

Dala mi krásný prsten s šedou perlou, ale nechávám jej tam. Když je party, pokaždé řekne, dojdi si, babi. Vždycky mi pár kousků nechá.

Lidé vědí, že je Ivana bohatá. Neoslovují i vás, aby na něco přispěla? Myslím třeba na operaci a podobně..

Chodí mi pořád dopisy, ale vyhazuji je. Ivana pomáhá dost, děcka taky. Já na to nebudu brát Ivaniny peníze. Nějaký doktor z Čech mi poslal zprávu – pošlete mi dvě stě tisíc, a připsal tam číslo svého konta. Já bych se neodvážila jít do banky a vzít je. Nebo: mám šestnáct dětí, nejstarší je pětadvacet, potřebujeme peníze. Roztrhala jsem to zrovna. Víte, to jsou vám takové nesmyslné žádosti. Nebo další takový. Naši mladí přijdou o byt, mají hypotéku, vystěhují je…já si toho nevšímám. To mi chodí z celé republiky. Kdybych si to brala do hlavy, zblázním se z toho. A říkám si taky, my jsme s manželem museli dělat dvě směny, aby mohla Ivana studovat, a nikdo nám nic nedal. Ale ve Zlíně to není tak zlé, protože mě tu znají. Možná, že si toho nevšímám a kdoví, co o mně říkají. Ale sousedi, ti mě chválí. Tady závist nepociťuji. A že se lidé ohlížejí nebo do sebe drcají v trolejbuse, to už jsem si zvykla.

Neuvažovala jste někdy, že byste se do Ameriky přestěhovala?

Ne, nikdy, ale oni všichni by chtěli. Ivana má pětiposchoďový dům, já mám pro sebe celou etáž. Bydleli tam totiž děcka (vnuci, pozn. red.) – Doník, Eric a Ivanka. Ale všichni už mají svoje byty. Ivanka na Park Avenue, je jí už 27. Má teď vážnou známost, tak říkala, že jak se vdá, bude mít velký byt, ten svůj ale neprodá a bude mi k dispozici. Eric má ve svém bytě tři ložnice, jednu budoval speciálně pro mě. Babi, jakou chceš tapetu? Bledě modrou. Jaký chceš koberec? No, tak přizpůsobit tomu. I povlečení taky vybíral podle mě. U Doníka na Bedfordě mám taky zázemí. Ale já jsem stejně u Ivany.

Kde se cítíte nejlíp – v New Yorku, na Bedfordě nebo na Floridě?

To je těžké říct. V New Yorku bývá strašná zima. Mezi těmi obrovskými činžáky profukuje, tam byste v klobouku nemohla. Tak když můžu odjet na Floridu, je to lepší, tam je až třicet stupňů, moře u baráku. I když osobně do moře nejdu, jsou tam žraloci a je studené. Ale procházím se po pláži. Myslím, že i to mi hodně pomáhá, když jsme tam dvakrát do roka ten měsíc. Sluníčko mi dělá dobře, i ten vzduch slaný. I když jsem v New Yorku, tak si pěkně odpočinu. Ale jakmile jsem na Bedfordu, tak vařím pořád kuře na paprice.

To mají rádi?

Vařím je v sobotu, v neděli a ještě mi dovezou hrnce, aby si vzali domů. Nebo kyselici. To jsou hrnce kyselice. Řízky, ty mají taky rádi. A Eric ještě jahodové knedlíky. On už ví, který tvaroh je na to, tak už mi ho nakoupí. No, a jinak taky do Aspenu lítáme každý rok, už přes třicet let.

A vy co tam děláte, když nelyžujete?

To město je zajímavé, chodím po procházkách. A na oběd vyjedu nahoru, potom zase zpátky. Ivana po třetí skončí a stavíme se na čaj a jedeme na hotel. A večer jezdíme do hor do restaurace. Je to jakoby farma, asi sto husky psů. Nabízejí tam medvědí maso, jelení, ryby. Je to tam hrozně krásné. Pak jezdíme do restaurace, kde jedou všichni na lyžích a já na sáních s koňmi. Jednou se mi stala taková sranda. Oni mě tam zapomněli, já si říkám jak to, že jsem tu sama? A tak hoteliéři zavolali a přijela pro mě motorka. Ivana už se po mně sháněla. Ale pak jsme se tomu zasmáli. Nebo kovbojská restaurace, kde se učí country tance. To je hrozná sranda.

Teď mě napadlo, jak dobře umíte anglicky?

Mluvím anglicky dobře, ale nikdo se nenaučí perfektně, přízvuk tam je. Ivana je v Americe pětatřicet let a akcent má také. Někdy se mi ani nepodaří všechno přeložit, protože to nejde. Chodila jsem několik let do kurzů. Tam mluví všichni anglicky, takže musím umět. Ivanka ani Eric neumí česky, jenom Doník. Ten má druhý jazyk češtinu. Takže když se vidíme, mluvíme česky, aby nezapomněl. Ivance ale vždycky nadávám, protože mluví anglicky moc rychle.

Doník je ženatý, už má dvě děti. Co další vnuci Ivanka s Ericem, u nich svatba nebude?

Ivanka má vážnou známost, myslím budou brzy zasnoubení. Je to chlapec vysoký, štíhlý, pohledný a úspěšný. Má nějaké svoje noviny. On je z bohaté rodiny, ale samostatný. Ivanka je zamilovaná. Viděla jsem ho na Vánoce, chodili mě navštěvovat. Vypadá to, že bude letos svatba. Eric měl čtyři roky známost a teď má novou partnerku.

Když jsme u těch partnerů, jak jste si rozuměla či rozumíte s manžely vaší dcery?

S Donaldem výborně. Nikdy jsme nebyli znepřátelení. Donald mě má rád. Říká, že jsem nejlepší tchyně. Vždycky si dělá srandu: Babi mám nejradši, protože po mně nic nechce. On má letadlo, tak s ním létávám pokaždé na Floridu.

Vypadá to, že otce svých vnoučat máte ze všech čtyř Ivaniných manželů nejraději…

Ano, to je pravda. Ale však ona neměla čtyři chlapy…, vlastně ano, ještě toho Rakušana, ale toho nepočítám. To byla čistě obchodní záležitost.