Je to naprosto časově vytížený člověk. Přesto je vidět, že jej jeho práce naplňuje a baví ho. I díky městské policii je Zlín nejbezpečnějším krajským městem v naší republice. Připomenul, že vznik týmu zlínských strážníků umožnil zákon o obecní policii z roku 1992, na který reagovalo městské zastupitelstvo a zřídilo svůj bezpečnostní orgán.

Milan Kladníček, ředitel Městské policie Zlín„Byla to doba velkých začátků, kdy podnikatelé chodili ve fialových sakách a do polobotek se nosily bílé ponožky. My strážníci jsme nosili černé kožené bundy a vypadali jako šerifové města. Naštěstí ta pionýrská doba už je pryč," doplnil šéf zlínských strážníků.

Jaký je přístup Zlíňanů ke strážníkům MPZ?

Obecně si myslím, že je dobrý, lidé chápou rozsah našich pravomocí a kompetencí. Vnímají nás jako složku, která je k dispozici, když mají jakýkoliv problém. Volají například, když jim neteče teplá voda, je zlomená dopravní značka v ulici nebo když děti křičí pod okny. Snažíme se vždy tuto informaci zpracovat a řešit, případně předat na kompetentní místa. Osobně to beru jako službu našim obyvatelům.

Zlín se může pochlubit přívlastkem „nejbezpečnější" krajské město, co na to říkáte?

Velmi mě to těší. Důvody, proč město Zlín je nejbezpečnějším krajským městem, vidím v tom, že ve městě je stále taková tradice v duchu batismu. Lidé zde nejsou zvyklí očekávat sociální dávky, ale tvrdě pracovat. Sami chtějí žít ve spořádaném městě a taky k tomu přispívají. Je to hlavně o nich, o lidech. Další důležitým aspektem je minimální přítomnost sociálně nepřizpůsobivých spoluobčanů, dál to asi nemusím komentovat. A další důvod je ten, že bezpečnostní orgány ve městě umí velmi dobře spolupracovat. Rád bych tímto poděkoval kolegům z PČR, jmenovitě pánům Koutnému, Vaňkovi, Karkoškovi a Meislovi.

Jak hodnotíte spolupráci složek IZS ve Zlíně?

Obecní policie je podpůrná složka Integrovaného záchranného systému. Naše vzájemná spolupráce je na velmi vysoké úrovni a hodnotím ji jako příkladnou. Ukázalo se to například i při likvidaci požáru 103. budovy v areálu Svitu ze začátku letošního roku. Určitě je to i tím, že krizový štáb města se nachází v budově MP na Santražinách. A když už jsme u požáru 103. budovy, tak musím smeknout před hasiči.

Kdo měl možnost na vlastní oči vidět profíky i dobrovolné hasiče, mně dá jistě za pravdu!

Vzpomenete si na některé mimořádné zákroky vašich podřízených?

Činnosti, které strážníci vykonávají, dělíme na policejní a nepolicejní. Za uplynulý rok provedli naši strážníci téměř 40 tisíc policejních činností a zákroků. Těch nepolicejních bylo více než 10 tisíc (asistence, administrativní, technické apod.).

Z toho plyne obrovské množství různých typových činností, které strážníci vykonávají a na kterých se podílejí.

Přesto se přihodí každý rok mimořádná událost, která se vryje do paměti, jako například povodně v letech minulých, spadlý strom v parku, bezpečnostní opatření na sportovních utkáních Baník Ostrava, kde bylo 3 tisíce fanoušků Baníku, požár 103. budovy aj.

Nebo jsou to drobné případy se šťastným koncem (nález dítěte, pejska či kočičky). Ty smutné případy se snažím z hlavy vytěsnit, protože životních příběhů s nešťastným koncem jsou kolem nás desítky.

Je podle vás Zlín klidné město?

Podle mě je Zlín klidné město a zároveň bych si přál, aby bylo i prosperující a společenské, protože to je ideální kombinace moderního bydlení a místa pro výchovu našich dětí.

Nosíte si s sebou práci vy nebo strážníci domů?

Tak určitě, nejedná se přece o klasickou kancelářskou práci na osm hodin denně. Některé činnosti si připravuji a probírám s klidnou hlavou doma, kdy mám na myšlenky více času.

A od kolegů vím, že jednotlivé případy, které se týkají hlavně násilí, mají někdy negativní dopad na jejich osobní život.

Práce strážníka není vůbec jednoduchá a málokdo si umí představit, čím musí strážníci během své přípravy a během své služby projít.

Co na vás udělalo při vaší práci největší dojem?

Těch věcí by bylo víc, ale na první místo bych dal nasazení strážníků při záchraně lidských životů a pomoc při těchto situacích. Zde je potřeba si uvědomit, že v oblasti záchrany lidského života nejsou profesionály v pravém slova smyslu.

Jaká byla nejvýznamnější investice městské policie ve Zlíně?

Historicky největší investicí byly přesuny MP do budov, ve kterých dnes pracuje. S tím souvisejí rekonstrukce, vnitřní vybavení a instalace technických prostředků pro činnosti strážníků. Druhou nejvýznamnější investicí je už třináct let budování městského dohlížecího kamerového systému ve Zlíně.

Jaké investice a vylepšení vás čekají v letošním roce a blízké budoucnosti?

Pro letošní rok máme připraveno několik technických projektů, které výrazně ovlivní činnosti strážníků a které samozřejmě budou mít dopad na bezpečnost v celém Zlíně. Realizovat budeme osm kamerových bodů, jeden až dva budeme obměňovat za novou techniku. Z důvodu posílení služby na Jižních Svazích, v místě, kde bydlí cca 25 000 obyvatel, budeme rekonstruovat a zvětšovat služebnu. Vždy se snažím, aby financování náročnějších projektů bylo vícezdrojové a nebyla to pouze přímá investice města Zlína, což je případ rekonstrukce monitorovací stěny na operačním středisku včetně videokonference s krizovým štábem Zlínského kraje a měst ORP ve Zlínském kraji.

To je všechno, co v letošním roce chystáte? Jste považován za velmi technicky zdatného manažera.

Určitě ne, i když kolegové mně říkají, už stačí, ale máme v plánu do konce roku zrealizovat nový policejní informační systém, který se velmi výrazně dotkne administrace veškerých činností strážníka, což znamená dokonalý přehled o všem, co strážník ve výkonu služby provedl.

A to znamená?

Dobře, uvedu vám to na příkladu zákroku hlídky ve Zlíně. „Hlídka, která slouží na ulici, má kompletní on-line systém pro přístupy do registrů u sebe a může velmi rychle reagovat na editaci a založení nového přestupku. Pomocí hardware a GPS se automaticky vkládá čas a místo přestupku. Strážník uvidí případnou recidivu vozidla, případně přestupce. V neposlední řadě velitel směny vidí on-line, na právě připravované a rekonstruované monitorovací stěně, kde se pohybují jednotliví strážníci a jakou činnost dělají.

Vzpomenete si na své začátky u městské policie? Co všechno jste musel umět a znát, než vás přijali?

Přesto, že už je to dávno, tak si dobře pamatuji na vstupní pohovor a fyzické testy, kdy jsem za dvě minuty udělal sto dvacet kliků. Samozřejmě že jsem o policejní práci do té doby moc nevěděl a o práci strážníka jsem neměl potuchy. Musel jsem stejně jako ostatní absolvovat přípravu a zkoušky před komisí ministerstva vnitra. Tyto zkoušky se opakují jednou za tři roky a zúčastňuji se jich i já.

Co vám funkce a práce ředitele dala a co naopak vzala?

Asi bych si vzpomenul na více věcí, ale na tuto otázku odpovím jednoduše. Dala mi možnost seberealizace a naopak mi vzala soukromí.

Jak v časovém vytížení zvládáte mimopracovní aktivity, rodinu a sport?

(Úsměv.) Snažím se kompenzovat pracovní výkon ve sportovní aktivitě různého typu, za předpokladu, že to rodina dovolí.

A dovolí?

Mám tolerantní manželku, která mě za roky našeho společného života zná a ví, že kdybych nepracoval, nesportoval a neorganizoval život druhým, tak bych to asi už nebyl já.

JANA ZAVADILOVÁ