„Trend energetických úspor je dán tím, že se stále zvyšují požadavky norem na snížení energetické náročnosti, ale je rovněž i snahou stavebníků snížit provozní náklady v návaznosti na rostoucí ceny energií," vysvětlil projektový architekt.

V čem spočívá práce projektového stavebního architekta?

Projekt se skládá ze tří hlavních fází. Nejprve si musíte zmapovat stávající objekt a zjistit jeho využitelnost. Snažit se celou rekonstrukci navrhnout efektivně a ekonomicky. U starých objektů je potřeba řešit rekonstrukce víc citlivě, není to novostavba, kde si člověk může vymyslet, co chce. Na základě této analýzy se navrhne nějaké vhodné nové využití.Většinou připravujeme více variant návrhů tak, aby se dal vybrat jeden, který nejvíc odpovídá požadavkům stavebníka.

Druhá fáze je legislativní. Musí se zpracovat dokumentace a vyřídit případná povolení.

Třetí je realizační. Řeší se podrobné stavebně technické detaily. Slouží jako podklad k výběru dodavatele a k realizaci. Stavba se má řešit vždy komplexně. Není důležitá jen samotná stavba objektu, ale také třeba řešení zahrady a ostatních prvků. Architekt by měl vždy vnímat vazbu na interiér a zahradu a vytvářet celkovou atmosféru stavby.

Na co by se měli stavebníci v projektu zaměřit, aby stavby byly úsporné?

Navrhnout optimální způsob vytápění. Osadit tepelné prvky z takzvané zelené energetiky, jako jsou tepelné kolektory, využití čerpadel a podobně. Snažit se hledat optimální řešení mezi investičním nákladem a provozní úsporou. Energetické stavby jsou dnes nejen trendem, ale i požadavkem vyvolaným normovými požadavky a také snahou o snížení provozních nákladů. Nejčastěji se jedná o stavby podporované známým projektem „Zelená úsporám". Ale i u domů, které nežádají tuto dotaci, je důležitá snaha optimalizovat provozní náklady.

Na co by si měli lidé dávat při stavbách pozor?

Nedostatkem je to, že se lidé snaží šetřit nebo omezit projektovou přípravu na minimum. To znamená, že dělají projekty v co nejomezenějším rozsahu. Nepozvou si odborníka, řeší to na základě doporučení známých nebo porady stavebních firem. Potom, ačkoli ušetří peníze za projektovou přípravu, se mnohdy dopustí chyb z hlediska například tepelných věcí, kdy dochází k vlhnutí nebo zvýšeným tepelným ztrátám. Při větším zásahu do objektu by měl být pozván odpovědný projektant, který vše posoudí a odborně navrhne. Myslím, že úspory ubírající se tímto směrem, které snižují počáteční finanční vklad, se z dlouhodobého hlediska nevyplatí.

Druhá věc je realizace stavby. Dnes se naštěstí velká většina stavebníků odklání od staveb svépomocí a staví většinou dodavatelsky.

Další věc je samozřejmě výběr kvalitní firmy a hlavně počáteční dohoda o ceně a rozsahu jednotlivých prací. Předejde se tím rozporům při závěrečném vyúčtování.

V čem se nejčastěji chybuje?

Často se jedná o nesprávné provedení detailů tepelných izolací. Většinou není problém s hlavní fasádou, kterou dnes většina firem provádí kvalitně a celkem bez nedostatků, ale chyby jsou v detailech. To znamená spáry kolem oken, dveří a detaily v podkrovích.

Jak vybrat správná energeticky vhodná okna?

U volby oken jde v prvá řadě o jejich materiál. Dnes jsou nejrozšířenější tři typy. Plastová, dřevěná a okna hliníková. Nebo jejich kombinace. V prvé řadě je potřeba výběr přizpůsobit místním podmínkám. Jsou oblasti jako památkové zóny, kde použití plastových oken není přípustné z hlediska vzájemné památkové ochrany. Stavebník by si měl nejprve zjistit, zda vůbec může využít všechny tři varianty oken, nebo jestli je omezen kupříkladu v těchto památkových zónách, kde je předepsáno použití tradičních materiálů.

Dále se jedná o nastavení standardu tepelných vlastností. Dnes jsou okna standardně zasklena dvojsklem. Investor může použít i energeticky přijatelnější okna s rozšířeným rámem a zasklené trojsklem, které mají tepelné vlastnosti ještě lepší, ale jejich cena je přiměřeně vyšší. Takže hlavní při výběru oken je materiál a typ zasklení.

Co se týká osazení oken, hodně záleží na tom, zda je dům pojatý standardně nebo řešen jako energeticky pasivní dům. Pasivní domy mají předepsanou nucenou výměnu vzduchu a provádí se tam zkouška vzduchotěsnosti. Zde jsou principy jiné. Obecně se okna usazují na hloubku špalety asi patnáct centimetrů. Zase je hlavně důležité dořešení detailů, jako je přechod mezi zateplením a oknem.

Mluvil jste o nuceném větrání 
v pasivních domech, o co se přesně jedná?

Je to podmínka v rámci programu „Zelená úsporám", abyste dostali podporu na pasivní dům, tak musíte kromě splnění těch energetických požadavků na energetické vlastnosti pláště objektu splnit i podmínku nucené výměny vzduchu. To znamená, že vytápíte objekt teplovzdušně. Znečištěný vzduch z místností neodchází přímo ven, ale přes rekuperační jednotku ohřívá čerstvý vzduch nasátý z venkovního prostředí. V podstatě dochází k výměně vzduchu, kdy teplý vnitřní vzduch předává teplo čistému studenému venkovnímu vzduchu.

Je to tedy jediný způsob, jak se v takových typech domů topí?

Ne, ale vždycky je tam ta nucená výměna vzduchu s předáváním tepla mezi čistým a znečištěným vzduchem. U pasivního domu se často využívá tepelných čerpadel, topení může být i podlahové. Nepoužívá se klasického článkového systému radiátorů.

Jak a čím správně zateplit fasádu?

Jsou dva základní typy zateplování. Kontaktní systémy, to znamená, že izolant je nalepený přímo na stěně lepidlem a je mechanicky přikotvený. Izolantem může být buď polystyren, nebo vata a na takto zateplenou plochu se nanese další souvrství s omítkou. Druhé systémy jsou provětrávané, kdy je vytvořený na objektu rošt, do kterého se vloží izolace, před níž je provětrávaná spára, která řeší odvod kondenzace. Následuje povrchová vrstva ve formě různých obkladových materiálů.

Volba zateplení je závislá na tom, kolik financí do toho stavebník chce vložit. Nejrozšířenější a nejběžnější je zateplení polystyrenem. U běžné zástavby je vyhovující. Někdy bývá toto řešení problematické u starších domů se zvýšenou vlhkostí. Zateplením může dojít k uzavření takzvané obálky domu a zvětšení projevů vlhkosti uvnitř domu. Obecně lepší jsou prodyšné systémy s vatou a provětrávané, ale jejich širší využití naráží na jejich vyšší cenu.

Jaké jsou teď největší trendy ve stavebnictví?

Většinou se stavebnictví odehrává v určitých systémech. Každý z výrobců rozšiřuje systém o novodobé prvky, jako je osazovaní rolet a různé detaily, které vedou ke zjednodušení stavby. Jedním z trendů je určitá komplexnost stavebního systému. Dřív býval jeden typ cihel a všechno ostatní si stavebník musel řešit sám. Dneska pokud se rozhodne, že bude stavět u nějakého známějšího výrobce, tak se systém hrubé stavby dá koupit v podstatě jako celek, tedy jako taková stavebnice domu.

Jaké jsou vaše vize do budoucna? Jakým směrem se bude stavebnictví vyvíjet?

Jsem v tomto směru realista. Ze své projekční praxe vím, že větší část projektů je podporována z veřejných zdrojů. Když mluvím o větších soukromých stavbách, tak jsou to projekty spolufinancované z veřejných zdrojů, hlavně fondů Evropské unie. Trochu se obávám, že až přestaneme být zemí finančně EU podporovanou a staneme se zemí přispěvatelskou, jakým způsobem u nás stavebnictví dopadne. Teď se vymanilo z krize, ale je otázkou, nakolik se jedná o stav dlouhodobý. Určitě oživení v této fázi je, ale reálná situace se ukáže, až nebude stavebnictví podporováno z veřejných zdrojů.

Pokud se člověk poohlédne po městech a obcích, velká většina staveb je zatím realizována pomocí fondů a dotací. Proto nedokážu předvídat, jakým způsobem to ekonomika vstřebá. Dalším významným faktorem, který k rozvoji stavebnictví přispívá, 
jsou nízkoúrokové sazby hypoték.

Jaké nejzajímavější projekty jste dělal?

Z těch výraznějších věcí, které jsem dokončil v letošním roce, je to sportovní hala ve Spytihněvi a ve městě Napajedla realizujeme třetí etapu muzea v objektu napajedelského kláštera, která zakončuje předchozí etapy, které jsem rovněž projekčně připravoval.

Kdo je Michal Hladil?

Specialista na rekonstrukci a stavbu budov podle nejmodernějších energetických požadavků. Po gymnáziu vystudoval brněnskou fakultu architektury. Praxi získal ve zlínském ateliéru AMA architekta Pavla Martínka. Následně začal samostatně projektovat na svou autorizaci. Je člen České komory architektů. Samostatně projektuje ve své firmě v Napajedlích už patnáct let.

IRENA JURČÍKOVÁ