Jedenadvacetiletá Zlíňanka nyní trénuje své malé následovnice v krajském městě

„Hledala jsem vhodný sport, ve kterém bych mohla pokračovat. Pro aerobik jsem měla dobrou průpravu a taky se mi ihned zalíbil,“ podotkla. Rozhodnutí se jí vyplatilo. V roce 2004 a 2005 se jí podařilo získat titul juniorské mistryně světa v kategorii jedinců a v letech 2006 a 2007 titul mistryně světa v tříčlenném týmu.

Kromě získaných titulů jste byla ve finále Miss Aerobik 2009. Máte ještě nějakou metu, které byste chtěla dosáhnout?
Se závoděním jsem už skončila, protože se mi naskytla možnost trénovat děti. Tak bych chtěla, aby svěřenci pokračovali v mých šlépějích, aby se vypracovali. Trénuji pod Aerobik sport centrem Zlín, ale od září si chci založit vlastní klub. To je asi momentálně můj cíl, osamostatnit se a udělat nábor dětí, který bude probíhat v červnu a červenci.

Jednu dobu vás trénovala Olga Šípková, je váš vzor?
Když jsem byla mladší, samozřejmě můj vzor byla. Ze Zlína jsem do Prahy přestoupila, protože má trenérka odjela do Ameriky a tady mě neměl kdo trénovat. Pod Olgou jsem už necvičila sólo, ale ve tříčlenném týmu.

Proč jste v Praze nezůstala jako trenérka? Určitě je tam více pracovních možností.
Praha mi k srdci nijak zvlášť nepřirostla. Tady jsem doma, jsem spíše domácí typ.

Jaké vlastnosti a schopnosti musí člověk mít, aby se stal mistrem světa v aerobiku?
Je dobré, když už máte propozice z nějakého jiného sportu, například jako já z gymnastiky. Taky je to o flexibilitě a síle. Musíte například zvládnout kliky na jedné ruce nebo si dát nohu k hlavě. Z povahových vlastností je nejdůležitější cílevědomost a schopnost vydržet, protože je to opravdu dřina. Trénujete každý den třeba tři hodiny.

Jak se takový titul mistryně světa oslavuje?
Po závodech je vždycky afterparty, ale jsme tak unavení, že nějaké bujaré oslavy nepřipadají v úvahu. Oslavuji spíš až doma, s kamarády a s rodinou.

Dělalo vám někdy problémy pohybovat se především v ženském kolektivu?
Je pravda, že když jsem byla v tříčlenném týmu v Praze, nedělalo to úplnou dobrotu. Byly jsme spolu pořád v kontaktu, po těch dvou letech jsme musely jít od sebe. Rivalitu jsem ale pocítila hlavně na Miss Aerobik. Ostatní holky byly velmi sebevědomé, pro vítězství by šly přes mrtvoly. Bylo celkem těžké s nimi vyjít.

Jelikož se závody v aerobiku konají v různých zemích, hodně jste cestovala. Která země vás nejvíce zaujala?
Austrálie, tam jsem byla nejdále. Ovšem když jste na závodech, tak toho bohužel moc nevidíte, čas trávíte hlavně v tělocvičně.

Která země je v aerobiku nejlepší?
Česká republika. Dalo by se říci, že je těžší prosadit se doma než v zahraničí. Na mistrovství republiky jsem byla vždy třetí a na světě první. (Smích.) Ne, je to i tím, že mistrovství republiky je brzo, do mistrovství světa se sestava ještě dopiluje. Ale je fakt, že republiku se mi nepodařilo vyhrát nikdy, což je taková rarita.

Stal se vám někdy na závodech nějaký trapas?
Když jsem šla na pódium, tak se mi podařilo zakopnout. Bylo to hned před sestavou, tak mě to rozhodilo, ale jinak nic vážného.

Máte chuť se ve volném čase věnovat ještě nějakému sportu?
Mám ráda sportovní odpočinek, ale to hlavně o prázdninách, kdy mám volno. Když nemusím, během pracovního týdne necvičím. Bohatě mi stačí tréninky s dětmi a večerní lekce pro veřejnost. (Smích.)

Dokážete si představit, že byste měla jiné zaměstnání?
Už když jsem začala, tak jsem věděla, že chci být trenérka a mít svůj vlastní klub. Hodiny pro veřejnost mám například ve Fryštáku a Rackové a hrozně mě těší, když vidím plnou tělocvičnu. Na vesnicích jsou veřejné hodiny zaplněné mnohem více než ve městech.

Přemýšlela jste o studiu na vysoké škole, která se zabývá tělovýchovou nebo trenérstvím?
Přemýšlím nad tím, ale zároveň se do toho příliš neženu. Samozřejmě se můžu mýlit, ale myslím si, že když jste šikovní a umíte si to zařídit, tak to jde i bez studia. Co potřebuji, znám ze zkušeností.

Dodržujete nějak striktně zdravý životní styl? U vašeho povolání se to nejspíš předpokládá.
Před miss jsme měli přesně stanovený jídelníček od Petra Havlíčka, který měl pořad na Primě. I při závodní kariéře jsem se snažila určité věci dodržovat, ale teď vůbec. Dám si normálně čokoládu a jdu si s kamarády sednout na pivo. Nijak se neomezuji.

Je nějaká věc nebo situace, na kterou nerada ve své kariéře vzpomínáte?
Asi ty špatné vztahy, když jsem jezdila do Prahy. Když jsem viděla, že to není mezi námi úplně v pohodě.

Mívala jste na závodech trému?
Ano, bývala jsem velká trémistka. Nikoho jsem nemohla mít kolem sebe, nikdo na mě nemohl mluvit. Musela jsem se soustředit sama na sebe. Ale když jsem nastoupila na plochu, všechno opadlo.

Aerobik je spíše doménou žen, jak na vás působí mužský aerobik?
Já ty kluky dobře znám a jsou v pohodě. Je pravda, někteří jsou homosexuálové, ale já si s nimi rozumím. Je typické, člověk si řekne, ten kluk asi není v pořádku, když dělá aerobik. Ale proč se tomu nevěnovat, když je dobrý?

Je pro vás důležité, aby byl váš partner taky sportovec?
Protože mám ke sportu všeobecně blízko, tak asi ano. Přece jen jsou společné zájmy důležité. Nemusí být přímo profesionální sportovec, ale rozhodně bych nebrala povaleče u televize.

Co byste chtěla v oblasti aerobiku změnit?
Existují dvě organizace, které pořádají závody, Fig a Fisaf. Kvůli tomu, že jsou dvě, aerobik nemůže jít na olympiádu. Kdyby se nějak dohodly a spojily se, byla bych moc ráda. Ovšem i tak by mohl aerobik na olympiádu jen v případě, že by nějaký jiný sport ustoupil a odešel. Je to složité, ale byl by to aspoň první krok.

Prozraďte, co vás v nejbližší době čeká?
24. dubna pořádáme regionální kolo k Miss Aerobik 2010 ve Zlíně. Letos je zde regionální kolo poprvé, další se konají i v Praze nebo v Brně.

Jak bude tento casting vypadat?
Lektorka bude předcvičovat a holky budou cvičit podle ní. Já mám třeba kategorii mini miss od šesti do deseti let.

Mládí jste v podstatě strávila v tělocvičně, nemáte pocit, že jste o něco přišla?
Když jsem jezdívala do Prahy, ve škole jsem skoro vůbec nebyla, měla jsem individuální plán studia. Mládí jsem opravdu prožila hlavně v tělocvičně, večírků jsem si neužila. Tak to doháním teď.

Klára Elšíková