VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Potřeboval bych ještě několik životů

ZLÍN - Petr Sirný zná v otrokovickém gymnáziu každý kout. Působí tam totiž téměř třicet let jako školník. V práci je prakticky pořád, ve škole totiž i bydlí. Mezitím co se prochází po chodbách a zjišťuje, co je potřeba opravit, zapisuje si verše, které se mu honí hlavou. Kromě toho miluje práci na zahrádce a má sbírku asi třiceti bonsají.

26.11.2007
SDÍLEJ:

Školník Petr SirnýFoto: DENÍK

Školnictví je rozmanitá práce

O své práci říká, že je krásná. „V žádném případě není stereotypní. Opravuji pokažené lavice, sekám trávník nebo třeba sádruji kus upadlé omítky ve třídě,“ popisuje podrobně Sirný. „Jsem zkrátka zodpovědný za to, aby všechno šlapalo tak, jak má,“ dodává. Každý den v pět hodin ráno odemkne školu a celou ji projde a zkontroluje.

„Musím zjistit, zda třeba náhodou neteče někde voda nebo nejsou zastavené hodiny,“ uvádí příklady svých povinností . Přes den potom vyřizuje telefonáty, shání řemeslníky na drobné úpravy nebo nakupuje uklízečkám čisticí prostředky. „Pořád někde pobíhám, takže si ani neuvědomuji, co všechno vlastně dělám,“ zamýšlí se školník.

Nejvíce ale na svém zaměstnání oceňuje to, že si může vybrat práci, na kterou má zrovna chuť. „Pokud není něco akutní, je celkem jedno, kterou si udělám dřív. Má pracovní doba je přitom celkem deset hodin denně. Osm ve škole a dvě zabere domovnictví,“ vysvětluje Sirný.

Domovnictví obnáší zametání listí, sekání trávníku nebo odhazování sněhu v okolí gymnázia. „Občas si mezitím odskočím i na vlastní zahrádku,“ doplňuje. Když je unavený, natáhne se někdy i během dne do obýváku na pohovku. „Jen co si ale lehnu, okamžitě se mi vybaví, co mám udělat a je po odpočinku,“ přiznává Petr Sirný pobaveně.

Ve škole mohla být potopa

Před půl rokem k vytopení podle školníka Sirného moc nescházelo. „Kolem půl desáté večer jsem šel do školy nahodit alarm a zaslechl jsem kapání. Jelikož to nebylo poprvé, už jsem věděl, která bije,“ popisuje. Když přišel do jedné z tříd, zjistil, že tam praskla zrezivělá přípojka k umyvadlu. „Bylo velké štěstí, že jsem na to přišel hned a zavolal opraváře. Kdyby voda tekla až do rána, tak je ve sklepě metr vody a pravděpodobně by přetekla i na chodby,“ míní Sirný.

V pohotovosti musí být také o víkendu. „Občas se stane, že u mých dveří zazvoní student, který si zapomněl něco v šatně nebo ve třídě. Tak mu jdu odemknout klidně i v neděli po obědě,“ prozrazuje.

Za třicet let jsem toho zažil dost

Přestože je Sirný na gymnáziu už desítky let, vlastnoručně na zvonec nikdy zvonit nemusel. Když nastoupil, bylo už zvonění automatizované.
„Dřív ale fungovalo na jiném principu než teď. Bylo na způsobu hracích skříněk,“ podotýká školník. Vysvětluje, že ozubené kolo bylo řízeno kolíčky, které když se dostaly na nastavenou páčku, stiskly elektrický obvod a začalo zvonit. „Podle potřeby se kolíčky přešroubovaly a mohl se změnit čas zvonění. Dnes už je všechno na elektronické bázi,“ objasňuje.

Studenti všech generací jsou ale podle něj pořád stejní. „Občas by potřebovali proplesknout, ale já na to povahu nemám,“ říká shovívavě. Před školou prý ale ráno nikdy čekat nemuseli. „Nevzpomínám si, že bych někdy zaspal. Se vstáváním totiž problémy nemám, klidně se probudím ve tři nebo ve čtyři ráno,“ dodává s úsměvem. Za svou dlouhodobou éru potom zažil asi deset šéfů. „Ředitelé odcházejí, školníci zůstávají,“ připomíná známou školní průpovídku.

Za pár let si bude hledat bydlení

K práci školníka se vlastně Sirný dostal proto, že hledal byt. „Přidělili mi jej automaticky. Příští rok v létě mi ale bude šedesát a zanedlouho půjdu do důchodu. Jakmile skončím s prací, přijdu o něj,“ prozrazuje. Pracovat v penzi už se nechystá. „Psychicky mě už ta zodpovědnost celkem zmáhá. Zůstal bych, jen pokud by mě k tomu donutily finanční důvody,“ přiznává. Člověk jako on už prý musí počítat i s tímto faktem a šetřit si na střechu nad hlavou dopředu. „Nástupce nemám. Dcera by školničinu sice dělat mohla, je manuálně zručná, ale baví ji restaurátorství,“ doplňuje.

Koníčky: bonsaje, verše i zahrádka

Bonsaje Sirnému učarovaly ve stejnou dobu, kdy začal pracovat na gymnáziu. „Když jsem viděl ten stromek v misce, tak mě fascinoval. Říkal jsem si, že jej zkusím vypěstovat taky,“ přibližuje začátky svého hobby. Jeho současnou sbírku tvoří nyní třicet kousků. „Hodně jsem jich zahubil, některé daroval a zbytek mi pokradli. Bonsaje jsem totiž míval dřív i na zahrádce před školou a sběratelů je v Otrokovicích asi víc,“ přemýšlí.

Teď je má raději v bezpečí u rodičů na zahrádce nebo doma za oknem. Nejvíce práce s nimi má na jaře. „Zastříhávám je a tvaruji,“ objasňuje. Velkým odreagováním je pro něj i práce na zahrádce. „Sám jsem si zbudoval dokonce jezírko,“ připojuje s tím, že na jaře si celá rodina užívá skřehotání skokana, který v nádržce sídlí.

Z pana Sirného je však také básník. „Nazval bych to spíše recesí nebo hrou se slovíčky,“ opravuje. Neinspiruje se nikde, básnickou tvorbu totiž v malíčku zrovna nemá. „Znám jenom Seiferta, to je všechno. Ale ke skládání jsem měl sklon už na základní škole, to jsem vymýšlel různé blbosti,“ usmívá se.
Pořád nosí v kapse školnického pláště papírek a tužku. Jakmile jej něco napadne, ihned si to zaznamená.

Za deset let sepsal rýmovaček tolik, že mu je dcera nechala svázat do tří svazků. „Dal jsem jim název Perverze, Verze perverze a Rozličné verze perverze. Je to taková všehochuť,“ říká skromně skrytý talent Sirný. Básně v knihách jsou prý něžné i hrubé, jemné i vulgární, podařené i nepodařené, ale především humorné. „Sám vždycky říkám, že je v nich popsán život pod nezvyklým úhlem pohledu,“ dodává. Nikdy svá díla veřejně publikovat nenechal, ale výrok kritiků by jej zajímal.

Na své koníčky má nejvíc času o dovolené. „Potřeboval bych na ně několik životů. Mohl bych být skladatel i hvězdář. Baví mě geologie nebo astronomie,“ vyjmenovává různé možnosti Sirný. Častěji než z knih se novinky dozvídá z televizních dokumentů, encyklopedii otevře málokdy.

 

ŠKOLNÍKOVY VERŠE

Školník se po škole prochází, ke štěstí nic mu neschází. Se šroubovákem v pravici, pobrukuje si zadnicí.Miloval mne anatom na lavici, byl škaredý a na tom měl bradavici. Tichá noc rozprostřela stín, do kopců, lesů, do rovin. Z oblohy se na jezero dívá, obrovská luna zádumčivá. Hladina rovná jako ze skla, jen v rákosí kdes rybka pleskla. Náhle se zrcadlo hladiny roztříštilo do tisíce střepů. Někdo tam hodil řepu.

Nečekaný nález
Dveře od pitevny vyletěly z pantů, vyráží ven hora praktikantů. V očích se jim hrůzy zračí, šíří kolem jekot dračí. Pádí v hrozné panice, středem dlouhé ulice. Řvou na všechny dokola, v pitevně je mrtvola!

Sexuální inovace
Pojď sem, muži, slyš svou ženu. Chtělo by to zase změnu. Dávno už mne omrzelo, kterak laskáš moje tělo. Konec nudy, já mám nápad. Dnes se na mne budeš sápat. Tak mi ukaž, mužíčku, jak rozsápeš paničku. Co to děláš, hergot, chlape, kdes to viděl, tak se sápe?

 

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY ZE ZLÍNSKÉHO KRAJE:

Zpravodajství Sport Kultura Podnikání Černá kronika

26.11.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Autogramiáda jezdců Barum Czech Rally Zlín 2017 v obchodním centu Zlaté jablko ve Zlíně.

Na Barum Rally dorazilo 135 posádek, 16 se omluvilo

Ilustrační foto

Trať městské erzety Barumky si lidé mohou v pátek večer projet na kole

Vychutnejte si léto s Deníkem a hlasujte o váš nejoblíbenější podnik

Hlasujte pro svou nejoblíbenější restauraci, hospodu, bar, pizzerii nebo bistro na střední Moravě.

První se opět prezentovali Turci. Itinerář zatím převzalo 132 pilotů

Stejně jako loni i v úterý se jako první v sekretariátě Barum Czech Rally Zlín prezentovala organizátorům 47. ročníku turecká posádka Murat Bostanci – Onur Vatansever.

Startovní listina Barum Rally zdarma ve čtvrtečním Deníku

Deník vám ve svém zítřejším TIŠTENÉM vydání přinese zdarma startovní listinu nadcházejícího víkendového 47. ročníku Barum Czech Rally Zlín. Kromě seznamu pilotů soudobých vozů zde najdete i účastníků 10. ročníku Star Rally. (spo)

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Co dělat, aby vás nebolela záda? Funguje Vojtova metoda i pro dospělé? A jak si třeba krátce zacvičit během pracovní doby? Nejen na to se můžete ptát vedoucí fyzioterapeutky Kroměřížské nemocnice Pavly Zemanové. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení