Získat tapíry bylo pro zlínskou zoo nesmírně náročné. „V zahradách Evropy žije pouze kolem padesáti těchto zvířat, trvalo rok a půl, než se nám podařilo vše zajistit. Snažili jsme se proto připravit pro tato jedinečná zvířata co nejlepší chovatelské podmínky," uvádí ředitel zlínské zoo Roman Horský. Expozice tapírů čabrakových a siamangů vznikla v asijské oblasti zoo,
v prostorách původní expozice gibonů lara.

„Pro tapíry jsme vybudovali novou vnitřní ubikaci
s bazénem a dva prostorné venkovní výběhy. Celé expozici dominuje přírodní jezírko. Svou rozlohou 300 metrů čtverečních představuje největší vodní plochu, kterou mohou tapíři v evropské zoo využívat," popisuje Horský.

V zoo se představí dvouletá tapíří slečna, která tam přicestovala v pátek 2. srpna ze skotského Edinburghu. Společnost jí zanedlouho bude dělat samec Kejutan z anglické Zoo Howletts.

„Ze začátku byla Nadira
z nového prostředí trochu nervózní, ale každým dnem je důvěřivější. Už si bere krmení z ruky a několikrát na mě také sáhla svým chobotkem," říká s úsměvem zoolog Pavel Shromáždil. Toho překvapilo, jak je samička tapíra velká – Nadira váží 200 kilogramů.

Zatím si samička zvyká i na venkovní areál. „Nadira neměla ve svém výběhu ve Skotsku větší bazén, proto ji na nové prostředí postupně zvykáme. Máme trochu obavy ji do jezírka hned pustit. Nevíme, jak se bude chovat ve velkém prostoru. Zatím si proto zvyká ve vnitřním bazénu, kde je
70 centimetrová hloubka. Doufám, že ji nebudeme muset učit plavat," říká s nadsázkou Horský, který pevně věří, že to samička zvládne.

Zoolog Shromáždil mu dává za pravdu. „Tapír čabrakový miluje vodu. Velmi rád se poblíž ní zdržuje, a když se cítí ohrožený, ponoří se do ní i na několik minut. Do vody tapíři také kálí, díky čemuž můžeme snadněji vyčistit výběh. Stačí jen bazén vypustit," říká Shromáždil s úsměvem.

Nadira sama dlouho nezůstane. Koncem září dorazí do zoo její tapíří nápadník. „Dvouletý tapír Kejutan zatím nemá všechna povolení pro převoz do České republiky, proto ho očekáváme až koncem září. Následně ho necháme aklimatizovat, pak ho teprve dáme dohromady se samicí," upřesňuje příchod druhého tapíra Shromáždil.

Expozice HALA BALA představí i největší gibony na světě – siamangy. „Siamangové se do nové expozice přistěhují z pavilonu primátů. K dispozici budou mít vnitřní ubikaci a rozlehlý venkovní výběh, který je součástí zmiňovaného jezírka. Pletivo a mříže tak nahradily přírodní bariéry, kovové konstrukce a beton živé stromy a tráva," přibližuje expozici Horský.

S novou expozicí jsou spokojení i někteří pravidelní návštěvníci zlínské zoo. „Do zoologické zahrady se ráda vracím a na tapíří expozici HALA BALA se velmi těším. Líbí se mi, že naše zoo vymýšlí stále nové a nové expozice," uvádí Zlíňanka Renata Brázdilová.

Expozice HALA BALA v bodech:

- název je odvozen od rezervace v jižním Thajsku, která je jedním z posledních míst v thajské přírodě, kde lze ještě společně pozorovat tapíry čabrakové a siamangy
- původní expozice byla postižena povodní v roce 2011
- oprava a zařízení současných výběhů stály 2 miliony korun
- v současnosti najdete v zoo tapíří samici Nadiru ze skotského Edinburghu, později by měl přibýt také samec Kejutan z anglického Howletts
- Zoo Zlín-Lešná tapíry nekoupila, nýbrž dostala zadarmo. Odborníky odhadovaná cena se pohybuje v řádech stovek tisíc korun

Nadira je každým dnem důvěřivější

Zlín – Přes deset let se zoolog Pavel Shromáždil stará o blaho zvířat ve zlínské zoo. Jako ošetřovatel zde začínal
v úseku Asie, kam nyní patří také výběh tapírů čabrakových. A o své práci, nejoblíbenějším zvířeti i o pokousání od krokodýla se rozhovořil šestatřicetiletý zoolog.

Ač je to klišé, Pavel Shromáždil chtěl odmalička pracovat se zvířaty. „Už jako malý jsem tíhl k přírodě a dalekohledem pozoroval ptactvo. Taky jsem přečetl hodně knih o zvířatech. Je to naplnění mého dětského snu," říká zoolog.

Nejvíc se radoval
 z mladých tygrů…

„Náplní práce zoologa je být odborným garantem chovu zvířat. Mám k sobě několik ošetřovatelů, kteří pracují přímo se zvířaty," vysvětluje Shromáždil, jehož práce však není pouze o zvířatech. „Ošetřovatelé mi také hlásí, co v expozicích nefunguje, nehřeje či nesvítí. Řeším i technické věci," říká.

Mezi nejhezčí momenty ze zoo patří podle Shromáždila odchovy mláďat. „Největší radost jsem měl z narození tygřat, protože nikdo netušil, že je samice březí. Také se nám podařilo spojit hyeny skvrnité, dokonce se již o několik hodin po spojení pářily. Mám radost i z tapířice, která je každým dnem vůči nám ošetřovatelům důvěřivější.To mě příjemně překvapilo," popisuje zoolog.„Zvířata péči po
třebují, zvlášť po transportu do zoo. Chvíli trvá, než si zvíře na nové prostředí zvykne. Tapířici Nadiru jsem musel pořád hlídat při pouštění do venkovního výběhu," dodává zoolog, který ve volném čase pro odreagování hraje hokej.

…ale nejraději má mravenečníky

„Při sportu si hodně odpočinu a pročistím hlavu, protože pracuji se zvířaty, která jsou ohrožená a velmi vzácná. Nejsou drahá z finančního pohledu – získáváme je darem nebo výměnou, ale je to obrovská zodpovědnost. Kdybychom o to zvíře přišli, těžko se dá nahradit," popisuje zoolog.

Ze zvířat má nejraději mravenečníka čtyřprstého, protože je to sympaťák. „Mravenečníci jsou strašně milá a zajímavá zvířata. Líbí se mi, že se dají vzít do ruky
a člověk se nemusí obávat, že se zvíře při manipulaci zraní. Je to příjemné živé zvíře," říká s úsměvem zoolog.

Také se mu stalo, že ho pokousal krokodýl. „Nebyl jsem opatrný a malý krokodýlek mě pokousal. Oni mají velmi ostré zuby, takže mám na ruce dva stehy," uzavírá Shromáždil. 

ZUZANA TOMÁŠKOVÁ