„Porod byl opravdu porod,“ směje se Irena Amchová ze Zlína, která před jednadvaceti lety porodila nejen své první dítě, ale současně také prvního občánka ve Zlínském kraji v roce 1996.

Kryštof Amcha se narodil ve 2:20 hod, vážil 3700g a měřil 51 cm. Tatínek porod nestihl – byl na vojně v Uherském Hradišti.

„Tenkrát jsme zdaleka neměli takový komfort, jaký nabízejí současné nemocnice,“ zavzpomínala maminka Irena, které se Kryštof narodil v Krajské nemocnici Tomáše Bati.

„Všude bylo plno lidí, žádné soukromí, žádná intimita, prakticky jsme se v porodnici vůbec nevyspali a šíleně jsem se těšila domů,“ vzpomíná na své dojmy tehdy dvacetiletá maminka.

Ve čtvrtek 2. února 2017 slavnostně otevřeli nový pokoj pro nedonošené děti a jejich rodiče, a to v 7. patře tamního novorozeneckého oddělení.
Rekonstruované pokoje z projektu Malé mimi jsou plně vytížené

„Kvalita se asi nedá ani srovnávat, všechno bylo horší, od vybavení porodnice až po jídlo. Teď je to o několik tříd lepší,“ doplnila.

Od zlínské radnice tehdy dostala velkého plyšového slona s nápisem Nevhodné pro děti do tří let.

V porodnici Irena strávila celý týden. Vzhledem k tomu, že většina běžných lidí nevlastnila mobil, počítač a auto, musela se na všem složitě domlouvat.

„Z nemocnice nás s malým odvezla sanita, ale na tu jsme oblečení dlouho čekali. Cesta byla náročná, opravdu jsem si velmi oddychla, když jsem byla doma. I když tam zase pro změnu byla zima a musela jsem si sama zatopit v kamnech, protože manžel ten den nedostal v práci volno,“ popsala nesnadné okamžiky.

Malý Kryštof krásně prospíval i bez moderních vymožeností.

„Tenkrát se neřešilo, že se má dlouho kojit a co jíst a jak děti správně nosit, že je lepší dávat bavlněné pleny, nebo v jaké pozici by mělo dítě spát, prostě se tak nějak předpokládalo, že to maminky a děti zvládnou, že je to snad naučily babičky nebo příroda,“ zmínila Irena, která si přivydělávala už v době, kdy měl malý Kryštof sotva jeden rok. Nyní je mu 21 a studuje vysokou školu.

V letošním roce byl prvním občánkem narozeným ve Zlínském kraji Aleš Jurek

Na svět přišel 1. ledna 2017 v 00.15 hodin.

Zdravého synka porodila devětadvacetiletá Lenka Jurková z Újezdu u Valašských Klobouk. V porodnici si mohli rodiče zvolit způsob porodu, měli dostatek soukromí i možností, jak si vše ulehčit a zpříjemnit.

Ihned po narození dal lékař děťátko mamince ihned na prsa, oba rodiče ho měli okamžitě u sebe. Chlapec vážil 3640 gramů a měřil 51 centimetrů.

„Teď už je z něj cvalík, váží osm kilo a krásně roste,“ pochválila synka maminka Lenka Jurková, která malého Aleška zatím plně kojí.

Aleš z Újezdu je prvním miminkem 2017 ve Zlínském kraji
Prvním miminkem roku 2017 je Aleš z Újezdu

„Myslím, že mu mateřské mléko dává vše, co potřebuje. Kupodivu se na krmení nebudí ani v noci a spí od osmi večer až do půl čtvrté ráno,“ svěřila se spokojeně.

Porod si živě vybavuje.

„Malý se narodil po necelých čtyřech hodinách, takže to probíhalo dobře,“ zavzpomínala s tím, že si ve zlínské nemocnici připlatila za samostatný pokoj.

„Určitě bych to všem doporučila, měli jsme pokoj sami pro sebe, takže jsme si užili soukromí a nikdo nás nerušil ani nebudil,“ pousmála se. Za tři dny strávené v porodnici si tak připlatila přibližně 1500 korun.

U porodu svého druhého syna byla také osmadvacetiletý Lukáš Jurek.

„Určitě to všem doporučuji, je to úžasný zážitek,“ svěřil se s tím, že hezčí pocit, než držet narozeného syna, nezná. Od hejtmana dostali šťastní rodiče dárek 10 tisíc korun, květinu a hračky krtečka a medvídka.

Dvojice nyní vychovává nejen pětiměsíčního Aleše, ale také Lukáše, který má 29 měsíců.

„Starší se jmenuje po tatínkovi, aby mohli slavit svátek spolu. Malý Alešek má svátek ve stejný den, kdy jeho táta slaví narozeniny, tak budou také slavit spolu,“ vysvětlila osmadvacetiletá Lenka.

Jurkovi přitom nyní mají další důvod k oslavám.

Nová budova Prediko
Vyšetření miminek bude ještě přesnější - vady plodu odhalí na začátku těhotenství

„Dodělávala jsem si dálkově maturitu, tedy mi končí opravdu hektické období, kdy jsem se v každou volnou chvíli musela učit,“ vylíčila své starosti vyučená kadeřnice.

„Mezi kojením a vařením jsem zvládla také obor podnikání na slavičínské střední škole, chybí mi jen zkouška ze slohu, kterou budu mít v září, ale hlavní část maturity už mám za sebou,“ dodala radostně Lenka, která nyní s manželem i oběma syny plánuje pravidelné plavání.

Autor: Marcela Kaniová