Tip na výlet: Fojtství přibližuje život na vesnici

Do Jasenné se dostanete autobusem ze Zlína za půl hodiny. Po výstupu na horní zastávce budete pokračovat pěšky po silnici směrem na Vsetín. Po chvilce chůze zahlédnete katolický kostel. Právě po cestě do kopce kolem kostela se vydáte, abyste zahlédli velkou lípu, v jejímž stínu se výletní cíl skrývá.

Fojtství v podobě, jakou vidíme v současnosti, nechal vybudovat roku 1748 fojt Jiří Mikuláštík. Dřevěná patrová budova s pavlačí na průčelí je příkladem lidové architektury karpatského typu. V roce 1952 byla vyhlášena kulturní památkou.

Původními dřevěnými dveřmi vstoupíme do malé předsíně. Nalevo od ní vejdeme do jizby, největší místnosti stavení s kachlovými kamny a vystavenými exponáty. Tady měl fojt úřadovnu. „Fojt byl v podstatě něco jako starosta obce. Po farářovi to byl jediný člověk v obci, který uměl číst a psát. Byl také přísedícím u soudu v Holešově či Uherském Brodě. Musel být proto znalý práva,“ popisuje jeho funkci průvodkyně Zdena Turková.

Vedl i knihy o polnostech, domech, narozených či zemřelých. Turková dále vysvětluje, že místnost byla zároveň i hospodou. „Fojt byl povinen vařit vizovickému pánovi pivo a zároveň ho tady prodával,“ vysvětluje průvodkyně. Když byly kruté zimy, dokonce se v této místnosti s kamny místo ve škole učilo. Dozvíme se také, že u nosného sloupu uprostřed místnosti trestal dráb neposlušné nevolníky.

Ve vedlejší místnůstce byla až do poloviny 19. století šatlava. Dnes je tu malá kuchyňka, ve které můžeme vidět předměty, které lidé využívali.

Po návratu do předsíně vyjdeme po schodech do prvního patra. Po výstupu vidíme zachované otevřené ohniště s řetězem a kotlíkem, kde fojtka vařila. Poté pokračujeme do dvou menších místností, kde početná rodina fojta bydlela. Dnes tam najdeme nástěnky, na kterých se dočteme o odboji valašského lidu či informace z historie Jasenné a okolí. Naši pozornost upoutá dřevěná pračka z 19. století, valašský kroj či jiné zajímavé předměty. Prohlídku zakončíme ve spižírně, kde kromě staré truhly na mouku, která je nejstarším exponátem, zhlédneme i další potřeby nutné k tehdejšímu životu na vesnici.

S historií fojtství je těsně spjata i socha portáše od sochaře Stanislava Mikuláštíka z roku 1941. Dostaneme se k ní, pokud neodbočíme nahoru ke kostelu, ale půjdeme ještě kousek dál po cestě. „Má být památkou na fojta Jíru Mikuláštíka, který byl mimo jiné i lajtnantem portášů. Ti chránili lidi před nájezdy Turků či Tatarů, ale i před zbojníky,“ říká Turková. Kromě toho byli také strážci hranic. Vartovali, čili hlídali v horách, a když viděli někoho podezřelého, dávali si mezi sebou znamení kouřovými signály z vrchu Vartovna, Syrákov či z Janovy hory.

Zájemci o prohlídku najdou informace na internetových stránkách obce Jasenná. Na úřad si mohou také zavolat o kontakt na průvodkyni. Brzy však bude telefonní číslo umístěno i na dveře fojtství. Vstupné je dobrovolné.

Radka Šimková