VYBRAT REGION
Zavřít mapu

U hašení si musím hlídat rychlost a vítr

Zlín, Kroměříž - Třináct tisíc hodin svého života strávil pilot Otakar Zelenka doslova v nebi. Během té doby viděl nespočetněkrát z výšky nejenom krásu Zlínského kraje, ale i to, co dokáže napáchat jeden z živlů oheň. Společně s hasiči svádí boj s červeným kohoutem. Oni ze země, jeho úkolem je ale hasit z výšky pomocí letadla.

9.8.2012
SDÍLEJ:

Pilot Otakar Zelenka u letadla Zlín 142 na letišti v Kroměříži.Foto: DENÍK/Jan Karásek

Létání je Zelenkovým velkým koníčkem. Za devětatřicet let už má za sebou neuvěřitelných 110 tisíc startů. A jak už to tak bývá, i u Otakara Zelenky vše začalo v dětství. „Jako kluk jsem si lepil doma modýlky. No a později jsem absolvoval výcvik plachtění, a tak šlo to dál a dál, až jsem v sedmdesátých letech skončil v polích a práškoval," vzpomíná devětašedesátiletý pilot.

Přilétá z Kroměříže

U práškování však jenom nezůstal a v devadesátých letech začal pomáhat hasičům. „Postupně jsem si prošel všech šest leteckých základen, které jsou v republice, až jsem před třemi lety zakotvil v Kroměříži," popisuje Zelenka.

Právě odtud vzlétá letadlo typu Zlin 137 v případě, že si jej hasiči povolají jako pomoc k požáru. Celá akce má pak rychlý spád. „Dostaneme hlášení, kam máme letět. Na mapě si pak musím najít nejbližší plochu, abych tam mohl přistát i vzlétnout. Tam pak pošleme i hasiče, kteří přijedou s plnými cisternami, během ani ne dvou minut naplní nádrž letadla vodou, no a pak startuji," vysvětluje pilot.

I přesto, že je Zlin 137 poměrně malý letoun, dokáže pojmout slušné množství vody. Celý jeden kubík, který pak během několika sekund pilot vypustí na určené místo. Trefit se však není až tak úplně jednoduché. „Člověk u toho musí používat hlavu a vědět, jak rychle letím a taky počítat i s bočním větrem. Stačí jedno zafouknutí a voda spadne jinde, než je potřeba," dodává Zelenka. Proto i tito letečtí hasiči mívají pravidelné cvičení a tréninky.

Jeden kubík vody však mnohdy nestačí. Zvlášť když je skutečně pořádný požár. „U jednoho takového jsem zasahoval loni v Bystřici pod Hostýnem. Bylo to hodně velké, protože jsme startovali asi tak osmkrát, než se nám podařilo oheň zvládnout. I tak ale shořelo asi sto hektarů," vzpomíná pilot. Jeho kolegové pomáhali i u letošního požáru lesa v Bzenci na Hodonínsku.

Piloti kontrolují lesy

„No a když nehoří, tak se rozhodně neflákáme. Práce je tu pořád dost. Hlavně kolem letadel. Navíc mimo jiné hlídáme i lesy, jestli v některému nich v období sucha nehoří," vysvětluje Zelenka. Z výšky totiž člověk uvidí i na stovky metrů daleko a rychleji si i všimne stoupajícího kouře třeba uprostřed lesa. „Nedávno jsem dokonce při jednom takovém obhlídkovém letu narazil na požár u Vizovic a dal vědět hasičům," popisuje.

Ovšem jestli si někdo myslí, že oproti hasičům, kteří s ohněm bojují tváří v tvář, to má pilot hasičského letounu jednoduché, je dost na omylu. „Pro nás jsou nebezpečné vysoké stromy a dráty elektrického vedení. Létáme poměrně nízko," podotýká pilot.

Přes to všechno by svou práci rozhodně nevyměnil ani za nic. Je pro něj skutečně jeho životním koníčkem. „Rodina, ta už si zvykla, že pořád někde létám," rozesmál se na závěr Otakar Zelenka.

Autor: Šárka Šarmanová

9.8.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Ve středu ve Zlínském deníku: prvňáčci ze ZŠ Tečovice, Provodova a Halenkovic

Natáčení v Kroměříži. Ilustrační foto

Kraj chce vrátit filmaře do regionu, vytvořil program na podporu filmu

Posnídal termix s rohlíkem. Pak Bartoš nastřílel pět branek

Vyspal se, posnídal termix s rohlíkem a šel na věc. Výsledek? Pět gólů.

Výstava obrazů Františka Chmelaře ve Zlíně: malíř, který psal básně

Galerie Václava Chada na zlínském zámku vystavuje obrazy Františka Chmelaře. Expozice „Malíř, který psal básně“ představuje Chmelařovu krajinnou i figurální tvorbu. Doplňujícím prvkem je pak autorova osobní korespondence.

Nejlepší sociální pracovníci v kraji: sedm žen a jeden muž

Marie Dostálková se dostala k sociální práci přirozeně: její maminka narozená v roce 1920 docela běžně chodila po dědině a pomáhala jakékoliv sousedce, babičce a pak i jejím čtyřem dětem.

Učitelé: Dokud platy nezvýší, nevěříme tomu

„Vidina malého platu nás neodradila. Je to spíše práce o tom, jestli vás to baví, či ne,“ říká pro Deník čtyřiadvacetiletá učitelka Alena Hiršová z Napajedel. Letos v červnu ukončila studium na olomoucké univerzitě, obor učitelství pro první stupeň, a v září nastoupila coby učitelka do 2. základní školy Napajedla, kam sama coby školačka chodila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení