U modelařiny nepočítám, žena by mě zabila

Modelařině se věnuje od čtrnácti let, kdy postavil první letadlo. Je pro něj srdeční záležitostí a byl u toho, když se zakládal Modelářský klub Otrokovice v roce 1994. Čtyřiaše­desátiletý Karel Galatík se celý život řídí heslem: Dnes modelář, zítra letec, pozítří zase modelář.

Z letecké rodiny

„Měl jsem tu smůlu, že jsem se narodil do letecké rodiny. Oba dva mí bratři létali a táta patřil k vynikajícím stolařům, kteří stavěli aeroplányv místním Moravanu. Bylo to už zkrátka v rodině,“ vypráví Galatík. Sám začal létat ve čtrnácti letech na větroni.

Řada modelářů si dnes kupuje stavebnice, které pak dají snadno dohromady. On jim ale příliš neholduje.

„Záleží na modeláři. Některý si koupí stavebnici, poskládá ji a potom létá. My staří blázni si letadlo navrhneme, spočítáme vlastnosti, postavíme a pak s ním s dobrým pocitem létáme. Já jsem ze stavebnic postavil za život asi jen tři modely,“ vysvětluje.

Jeden model piluje vlastníma rukama i několik let.

„Teď si hraji s polomaketou sovětského bombardéru ze třicátých let. Dělám ho druhý rok. Při modelování mi jde hlavně o to, aby letadlo bylo schopné dobře létat. Také se mi musí líbit a nechci, aby bylo příliš časté mezi ostatními modelářskými exempláři. Chci se odlišit,“ vysvětluje Galatík.

Maket letadel prý při létání rozbil už tolik, že se to nedá spočítat. Svůj milovaný koníček se i přesto, anebo možná právě proto snaží předávat dál.

„Vedu už osm let dva modelářské kroužky. Mám devět začátečníků a dvanáct pokročilých. S dětmi pracuji rád, ale člověk se jim musí pořádně věnovat,“ podotýká.

Kolik má Karel Galatík přesně modelů, říct nedokáže.

„Má sbírka je tak velká, že mi všichni nadávají, že se jí nevzdám, dokud neumřu,“ vypráví se smíchem modelář. Všechny své kousky má v klubovně v otrokovické firmě Barum. Tam také pod jeho rukama modely letadel vznikají.

„Doma mám od manželky zakázáno dělat. Tam můžu jen malovat či konstruovat. Jinak musím v dílně,“ dodává.

Žádný z jeho exemplářů se prý nedá finančně ocenit.

„Je to má srdeční záležitost. Nikdo by mě nedonutil dělat něco, co se mi nelíbí. Je to ale finančně velice náročný koníček. Když už to dělám, tak nesmím počítat, protože to by mě manželka zabila a já sebe taky,“ směje se Galatík.

Model klub v Otrokovicích je podle Karla Galatíka spolek kamarádů, které baví létání.

„Žijeme společenský život. Budu modelovat, dokud budu,“ řekl Galatík a vyřkl i své přání: „Chtěl bych zase létat. Ale doktoři mi to už nedovolí,“ konstatoval na závěr.