Kliknutím zvětšíte„Všechno si pěstuji ze semínek a roubuji. Naučil jsem se to za ta léta sám, z knih nebo od ostatních včelařů. Můj praděda pocházel z Lednice, kde dělal zahradníka. Takže je možné, že to mám i trochu po něm,“ směje se čtyřiašedesátiletý včelař a ukazuje na okolní šumící stromy. Okolo nich se v trávě ozývá bzučení včel a čmeláků, zpěv ptáků i cvrkot.
Včely mohou na zahradě posbírat pyl nejen z evodie, ale také z rychle rostoucího pajasanu, katalpy, fialových ibiškových květů nebo z běžných ovocných stromů. Kromě toho Kytlica na poli pěstuje borůvky, jahody, maliny i melouny. Rozmanitost porostu svědčí kromě včel i dalšímu hmyzu, ptákům nebo plazům.
„Často vidím, že se lidé o své včely nestarají dobře. Někteří z nich mají úly, okolo nichž není nic než kopřivy. To pro včely není vůbec dobré,“ posteskne si. Přitom podle něj stačí nechat neposečenou louku nebo vysadit pár jabloní, jejichž květy mohou včely opylovat.
Sám se včelami žije celý život, prakticky od dětství. Postupně pro ně vybudoval ideální prostředí plné stromů a květin.
DŘÍVE MÍVAL 50 ÚLŮ, DNES JICH MÁ 20
„Můj děda začal včelařit za éry Bati. Kvůli špatnému zdraví musel opustit svou práci a začal se věnovat včelařství. Já jsem byl samozřejmě pořád s ním, a tak mi to už zůstalo,“ vzpomíná Kytlica. Chtěl by, aby i po něm někdo jeho zálibu převzal a o včely se postaral.
Dříve míval až padesát úlů, dnes jich má na svých zahradách dvacet. Přesto včelaření a pěstování zeleně věnuje většinu svého času a energie.
„Je to opravdu náročné, zvlášť všechno každý den zalévat. Musím ale říct, že mi pomáhá rodina. Za odměnu dostávají rajčata, okurky a další plodiny, které pěstuju,“ vypráví včelař. Nevadí mu ani bodání včel, doporučuje však nosit k úlům kuklu. „Dědečkovi zalezla včela do ucha a nemohl ji odtamtud dostat. Může zalézt i do nosu nebo do pusy, to už je nebezpečné. Žihadla dostávám často, zvlášť do hlavy to bolí,“ přiznává Kytlica, zatímco si prohlíží květ stromu obsypaný včelami. Kromě úrody má i včelí med, který nejen prodává, ale také s ním boduje v soutěžích.
„Nerad bych se chlubil, ale kdysi jsem vyhrál druhé místo v celorepublikové soutěži za můj květový med,“ říká skromně, ukazuje několik diplomů a hned je zase schovává. Jemu samotnému nejvíce chutná med jarní, ale záleží prý na lidech, jaké mají chutě. Pokaždé je med jiný, hlavně podle toho, co zrovna kvete.
„Nejvíce oceňuji, že můžu být v přírodě. Když má člověk jakékoliv problémy, tak ho to hrozně uklidní. Proto v zahradě rád trávím čas, i když je tady hodně práce,“ dodává spokojeně a zaposlouchá se do bzučení včel.
Autor: Michaela Kolková
21
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
