Kromě těchto produktů ale také speciální antibakteriální či vypínací gely, materiály likvidující nádorové buňky a inseminační sady sloužící k oplodnění prasat.

Univerzitní institut, který poskytuje zázemí pro výzkum v krajském městě už dva roky, by v budoucnu rád prodal své technologie i rozvojovým zemím. Tamní vědci by si tak mohli vyrábět často nezbytné produkty sami.

Výzkumné centrum sídlí ve Zlíně v jednom z bývalých Baťových internátů. Součástí institutu je také projektový a patentový tým. Celkově se na vývoji nejrůznějších druhů materiálů a výrobků podílí v centru asi čtyřicítka lidí.

To, co vymyslí, je buď úplnou novinkou na trhu, nebo alespoň účinnější a levnější produkt, než jaký je k dispozici doposud.

„Vynalezli jsme například hydrogel, který zajistí takzvané mokré hojení při popáleninách a dalších poraněních. Nejprve do sebe vtáhne hnis a poté na místo uvolňuje hojivé látky. Ten je nyní před prodejem do Švédska. Vyvíjíme také antibakteriální gely na ruce, ultrazvukové gely včetně kosmetických pro ženy ve vyšším věku. Ty jim vypínají pokožku,“ vyjmenoval některé z výrobků garant vědeckotechnického parku Petr Sáha.

„Dále připravujeme ve spolupráci s komerční firmou umělé hrtany, které budou aplikovat lékaři pacientům do těla po úrazech nebo nádorových onemocněních. Je to jakási hadička, která se v těle za určitou dobu rozpustí, což ohromně zvýší komfort člověka při léčbě. Samovstřebávací hrtan dosud ještě nikdo nemá,“ doplnil Sáhu vedoucí jednoho z výzkumných týmů Marián Lehocký.

Vědci prý dlouhodobě pracují také na materiálech, které likvidují nádorové buňky, i na výrobě nejrůznějších druhů hadiček. Katetry nacházejí uplatnění jak v reprodukční medicíně, tak u veterinářů.

„Nyní jsme podali s kolegyní Berenikou Hausnerovou projekt na přípravu unikátních umělých srdečních chlopní. Při něm chceme zapojit do výzkumu ty nejlepší technologie, které jsme dosud nepoužili,“ prozradil dále Lehocký.

Sáha však upozornil, že cesta od samotné myšlenky až ke komerčnímu využití výrobku trvá mnohdy i několik let.

„Nejprve přijde nápad, u nějž musíme ověřit, zda už daný materiál či produkt není patentovaný. Potom zjistíme, zda na výzkum máme peníze a přístroje. Až novinku vyvineme, snažíme se ji patentovat a prodat, abychom měli na další vývoj,“ popsal princip práce v centru Sáha.

Zmínil, že na některém výzkumu pracují studenti a pracovníci univerzity sami v rámci získaných projektů, jiné dělají na objednávku nebo ve spolupráci s jinou firmou. Těch sídlí v současné době v parku sedm a osmá se má brzy nastěhovat.

Zajímavostí je, že má Univerzitní institut připravený i projekt pro výzkum v rozvojových zemích. Kdyby si od nich odkoupili zahraniční vědci technologie, naučili by je zdejší pracovníci například vyrábět zdravotnické hadičky.

„Zájem je z Gambie, Vietnamu, Mongolska a například i Gruzie, kde už mají pro novou fabriku vyčleněny pozemky. Záměr se ale nyní pozastavil kvůli rozvojovým fondům, z nichž momentálně nelze čerpat tolik peněz co dříve. Uvidíme tedy, co ukáže čas,“ poznamenal Sáha.

Mongolka přivezla do Zlína koňské kosti i pryskyřici

Zlín – Potkáváte ve Zlíně Thajce, Kolumbijce, Rusa, Inda či Mongolku? Vězte, že může jít o šikovné vědce, kteří pracují ve vědeckotechnickém parku zlínské univerzity. Celkově se jich tam věnuje nejrůznějším druhům výzkumu asi dvacítka. A mnohdy bývají pro české výzkumníky přínosem.

Například Onon Otgonzul z Mongolska, která nyní končí doktorské studium, přivezla onehdy z dovolené ze své rodné země do Zlína koňské kosti. V Mongolsku prý totiž pomáhají léčit problémy s klouby. Tamní lidé kosti vyvaří a do odvaru si pak namáčejí třeba nohy.

„Vyzkoušeli jsme přidat vývar do gelu a opravdu eliminuje bolest a zlepšuje pohyblivost. Kvůli evropské legislativě je ale pro nás tato metoda prakticky nemožná. Chov takových koní musí být přísně chráněný,“ vysvětlil garant parku Petr Sáha.

Onon Otgonzul tedy dovezla vzácný druh pryskyřice, který získala v Mongolsku. Na regeneraci pokožky se používá údajně už po celá staletí. „Ukazuje se, že má opravdu výrazné účinky, takže se ji snažíme přidat do gelu. Zatím je jen v některých mastičkách, které vypínají pleť,“ objasnil Sáha.

Mongolská pracovnice nyní ale sama pracuje například na polyaktátech, tedy materiálech vyrobených ze syrovátky, které se využívají na výrobu umělého hrtanu. Za měsíc už ale Zlín opustí. „Líbí se mi tady, ale chci se vrátit do své země a pokračovat ve výzkumu tam,“ sdělila Otgonzul.

Ještě minimálně rok si v centru pobude Andres Bernal Ballen z Kolumbie. V současné době navrhuje výrobní linku na fotovoltaické články a polymerní materiály, které by donutily sluneční světlo převádět na elektřinu. Rýsuje se totiž možnost, že by mohla transformace probíhat ještě lépe. „Práce ve Zlíně je pro mě zatím největší zkušeností v životě,“ uvedl Ballen.