Tématem setkání, které se uskutečnilo v tamním kulturním domě, byl záměr společnosti umístit do areálu muničních skladů v katastru obce zařízení na recyklaci expirovaného, tedy prošlého raketového paliva.

Přibližně sto lidí poslouchalo asi hodinovou prezentaci, v níž se marketingová specialistka firmy na zelené projekty Lenka Minářová snažila vysvětlit, že se nejedná o nic nebezpečného.

„Jen pro představu, u našeho zařízení počítáme ročně s únikem dvaašedesáti gramů čpavku. Jeden králík přitom vyprodukuje za stejnou dobu pětkrát víc,“ řekla Lenka Minářová za všeobecného veselí místních.

Sálem koloval i materiál, který by se do areálu dovážel v průměru dvěma náklaďáky denně. „Můžete se podívat, že to není žádná raketa, která by se tam rozebírala. Je to předpřipravený materiál vypadající jako guma. Převážel by se v kartonových krabicích,“ popisovala Minářová.

Jednoduše se také snažila vysvětlit, jaký je postup prací. „Materiál se semele, potom se namočí do vody a louhuje se, zahřeje se na teplotu šedesát až osmdesát stupňů a pak se jednotlivé části rozdělí na gumu, hliník a chloristan amonný,“ uvedla Minářová.

V ruce přitom třímala sáček s bílým práškem, což byl právě čistý chloristan amonný. „Ten se dá dále použít jako součást do raketového paliva nebo třeba do pyrotechniky. Guma a hliník se také dají použít dále, takže náš záměr je ekologický. Doposud se expirované palivo muselo spalovat a žádný užitek z něj nebyl,“ upozornila.

„Proč právě tady?“

Po jejím podrobném osvětlení celého procesu byl prostor na dotazy. Po několika otázkách se dostal ke slovu také Rostislav Kašša, předseda sdružení Za zdravé Valašsko, které iniciovalo petici proti záměru. „Proč si to zkrátka nenecháte tam u vás? Proč to musí být tady?“ ptal se za bouřlivého potlesku.

Ukázalo se, že jen několik míst v republice přicházelo v úvahu. „Je to vojensky citlivý materiál a musí být umístěn na takovém místě, které bude splňovat určité parametry. Toto místo nám vyšlo jako nejvhodnější,“ reagovala Minářová.

Také se snažila apelovat na to, že by tam vzniklo třicet nových pracovních míst. „To nás nezachrání, stejně tam budete potřebovat odborníky. Za to riziko to nestojí, budeme tu jak pokusní králíci,“ ozývalo se však mnohohlasně z davu. To ale zástupci Bochemie vyvraceli s tím, že by se jednalo o směnové mistry, administrativní pracovníky nebo pracovníky údržby. Na dotaz, jaká je hořlavost chloristanu a zda nehrozí exploze v případě, že by se vybouralo auto převážející materiál, odpovídal technický ředitel firmy Martin Procházka. „K explozi by při nehodě auta nemělo dojít, je to samozřejmě zabezpečené vozidlo uzpůsobené převozu takových materiálů,“ podotkl Procházka.

Padla také otázka, na kolik firmu vyjde úprava objektu kotelny, kde by mělo zařízení sídlit. „Počítáme s částkou necelých sto milionů a třicet procent bychom chtěli získat z EU,“ vyčíslil generální ředitel firmy Ladislav Kraus.

Není vyloučeno referendum

Nálada v sále byla poměrně bojová a často musel situaci uklidňovat starosta obce Zdeněk Hověžák. Ten také reagoval na návrh týkající se referenda o této věci. „Něco takového nás asi čeká,“ poznamenal starosta, který také čelil pichlavé poznámce, že působí spíše jako zaměstnanec Bochemie.
„Se zástupci firmy jsem se sešel třikrát a nikdy jsem neřekl, že to tady chci nebo ne,“ ohradil se Hověžák.

Mluvčí firmy Eva Kijonková po víc než hodinové volné debatě navrhla přesun do areálu muničních skladů. Pro tento účel byly přichystány dva autobusy před kulturním domem. „Co tam uvidíme?“ reptali někteří. Naplnil se tak jen jeden autobus a dovezl zájemce do areálu, kam se bez povolení podívat nelze.

I ve vozidle se diskutovalo se zástupci firmy. Na místě bylo možné vstoupit přímo do objektu kotelny, byl však nutný podpis formuláře s tím, že to je na vlastní nebezpečí.

Setkání s lidmi bylo podle mluvčí Bochemie Kijonkové pro firmu cenné. „Dobře, že jsme tady byli, protože z těch dotazů bylo cítit, že míra zkreslení informací byla značná. Zhruba dvě třetiny dotazů byly v té věcné rovině a jedna třetina nebo čtyřicet procent bylo emocí. To je v těchto případech samozřejmě úplně běžné,“ zhodnotila.

To, zda by nesouhlas místních donutil Bochemii od záměru upustit, nechtěla mluvčí příliš komentovat. „Nechci to v tuto chvíli hodnotit, protože my máme v ruce odborná stanoviska a ta jsou kladná. Je jich tolik kladných, že máme důvod věřit, že ti lidé na to začnou časem slyšet. Až ta emoce přejde aspoň trošku do neutrální roviny, tak bude víc prostoru na argumenty,“ podotkla Kijonková.

Vše bude posouzeno

Momentálně je záměr ve fázi posuzování vlivů na životní prostředí se lhůtou pro vyjádření do 18. března. „Všechna došlá vyjádření budou zaslána zpracovateli posudku. Ten pak bude předložen krajskému úřadu a opět poběží lhůta třicet dní pro vyjádření. Další fází bude veřejné projednání,“ řekl mluvčí krajského úřadu Milan Plesar.

Na tomto veřejném projednání, jehož termín se ještě neví, budou přítomni kromě zástupců firmy také ti, kteří se k dokumentaci firmy vyjadřovali – například zástupci odboru životního prostředí nebo Chráněné krajinné oblasti. Poté bude vydáno závěrečné stanovisko, což mluvčí Plesar odhadl na září tohoto roku.