Petr Michálek je ředitel Městského divadla ve Zlíně

Kolik jen rafinovanosti je už jen v té doplňující otázce! Ale to jsem ještě netušil, že jde o špičku ledovce. Chvíli jsme se s paní dohadovali, jak je možné, že jsem něco vyhrál, když jsem žádnou hru ani nezačal hrát, ale když mi řekla, že kupon dostanu na prezentaci, kde dostanu i večeři, rozsvítilo se mi a vzpomněl jsem si, jak jsem byl na něčem podobném před lety s mámou, ten tok slov o super vysavači nad rozředěnou svíčkovou těžko zapomenout.

Nakonec jsme s přítelkyní do jednoho salonku ve zlínské restauraci vyrazili. Paní mi totiž slíbila, že si opravdu, ale opravdu nic koupit nemusím. Bylo nás tam celkem šest párů, takže žádné davy. Ty páry jsou mimochodem zcela zásadní. Přicházíte tím totiž o možnost výmluvy ve stylu: „Já se musím ještě zeptat doma, co na to ta moje.“ Kdepak. Vše je od začátku připraveno tak, abyste odcházeli s nákupem a pocitem štěstí.

Nutno podotknout, že jako milovník kuchyně jsem naštěstí nesledoval prezentaci nějakého neprodejného šuntu. Naopak. Nůž z japonské oceli byl skutečně ostrý jako meč, mixér se dvěma noži nasekal cibuli během vteřiny a hlavně to nádobí s kosmickou nanotechnologií! Úspora energie, pohodlná údržba a kuřecí stehno na pánvi bez kapky oleje během patnácti minut, to jsem ještě neviděl.

S radostí jsem proto ochutnával jednotlivé vzorky a nechal se unášet kouzlem sehrané dvojice, která všechny hosty oslovovala jménem, což vždycky působí. Pak ovšem došlo na lámání chleba. Kolik to stojí. Chvilka napětí. Vše dohromady šedesát tisíc! „Ale pozor. Dnes, protože jste tu vy, mohu darovat dva slevové kupony, takže vás to přijde na dvacet devět tisíc.“

No nekupte to. Teď hned, protože vyhrává ten první, kdo se přihlásí. A na splátky. Bezúročně. Chcete?

Je mi jasné, že by krásná pointa tohoto vyprávění byla, že vás zvu na večeři připravenou s nádobím nové generace, ale je mi líto. Pod tlakem se nerad rozhoduji, tím to u mne prohráli. Pokud nemohu zvážit nabídku konkurence, podívat se na skutečnou hodnotu nabízeného produktu, prostudovat formulář k podpisu v klidu, raději říkám ne. To se raději vrátím ke své teflonové a značně poškrábané pánvičce s uvolněnou rukojetí. Je mi líto.

Snědli jsme proto večeři, kterou jsme pochopitelně dostali až po dvouhodinové prezentaci, a abychom neodcházeli úplně s prázdnou (všimněte si té manipulace „přece si to tu nesníte a jen tak neodejdete“), koupili jsme si speciální mikrotenové sáčky, ve kterých zelenina vydrží déle. Mimochodem, kupon na pobyt ve slovenském hotelu jsme skutečně dostali. Jídlo, poměrně drahé, si tam však musíme zaplatit sami. Tak co už, no. Darovanému koni…

Jsem rád, že naše nabídka předplatného stojí na jiném principu. Na vašem svobodném rozhodnutí. Nabízíme vám komedie a muzikály za bezkonkurenční slevu. Výběr je už ale jenom na vás. A zdá se, že to funguje. Už teď je vás více než loni.

Petr Michálek, ředitel MDZ