Práce byla rychlá a namáhavá. Museli se mnohému naučit a na spoustu novinek si rychle zvyknout: osvojit si přesný časový plán denních aktivit (včetně těch volnočasových), naučit se automatickým pohybům za pásem, přizpůsobit své tělo rychlosti a přesnosti továrního provozu. V opačném případě jim hrozilo propuštění. I v úspěšných letech se roční fluktuace ve firmě pohybovala v desítkách procent zaměstnaneckého stavu, což ovšem nebylo nic neobvyklého ani v jiných závodech lehkého průmyslu.

Mezi propuštěnými převládali nedávno přijatí. Někteří z nich sem přispěchali jen proto, aby překlenuli dočasné hluché období zemědělského cyklu. Mnozí zaměstnanci ovšem odcházeli pro nezvládnutí pracovního tempa, úmornou práci nebo nenaplnění vlastních představ o životě u Bati. S výpověďmi se setkávali i kvůli momentálnímu nedostatku práce v odvětví postiženém krizí, kvůli onemocnění překračujícímu jeden měsíc pracovní neschopnosti, ale nezřídka i pro sebenepatrnější přestupky. Důvodem se mohla stát kritika koncernu ze strany příbuzných zaměstnance, účast na schůzi politických protivníků firmy, nevinná poznámka ve vlaku.

I sebenepatrnější prohřešky se pečlivě evidovaly, střádaly a posuzovaly. „Neumí se řádně oholit", nalezneme na kartě zaměstnance, který do práce přispěchal zarostlý několikadenním vousem. „Žena nemocná, hašteřivá. Hádá se sousedy … Nesoulad v rodině," dočteme se v záznamech jiného.

Každý z přestupků nebo jejich úhrn se mohly stát podnětem k pozbytí výhod, k pozastavení kariérního postupu, k vyslání na neplacenou „trestnou dovolenou", k odvolání do pracovního tábora při budované železniční trati v Lutonině nebo k propuštění ze zaměstnání. Svým chováním a to i mimo prostory továrny zaměstnanec riskoval nejen ztrátu obživy, ale i pozbytí podnikového bydlení, měl-li k němu přístup, a odsun do místa příslušnosti, pakliže se nalézal mimo Zlín.

Práce u Bati představovala pro mnohé osoby pouhou epizodu, událost bez hlubšího významu pro jejich další život. Po krátkém čase od firmy odešly. Bez ohledu na to, jestli tak učinily z vlastního rozhodnutí nebo obdržely výpověď, jejich osudy zůstávají bez povšimnutí. Mezi propuštěnými přitom nechybí ani ti, kteří s nástupem u Bati spojili velké životní cíle. Toužili se vypracovat, dosáhnout postavení a s ním spojeného blahobytu. Snili o bydlení v krásném cihlovém dvojdomku, které firma budovala po okolních stráních, koupí automobilu, pilotním průkazu na letadlo. O všech těch lákavých pozitivech zevrubně líčených propagačním oddělením firmy, na které ve skutečnosti dosáhla jen malá část dělníků.

Seriál připravili: Martin Marek Vít Strobach.