VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdeněk Orner: Jsem na sportu zcela závislý

Jak se žije cyklomaratonci - Padesátka je u mnoha lidí věk, kdy začínají bilancovat, pomalu ztrácejí energii a stávají se lenivějšími. Každý, kdo potká Zdeňka Ornera na kole při tréninku či v závodě, by mu však pět křížků nikdy nehádal. Sport je mu stále doslova drogou a každý víkend tráví na závodech.

2.6.2008
SDÍLEJ:

Zdeněk OrnerFoto: Martina Nováková

Je tomu teprve nedávno, kdy začal obsazovat stupně vítězů různých pohárů a maratonů, nejprve coby silniční cyklista. „Na kole jezdím od roku 1996. Osm let jsem se pohyboval výhradně jen na silnicích, pak mě to ale přestalo bavit a přesedlal jsem na horská kola,“ osvětluje civilním povoláním stavební inženýr. Dodává, že přestože se dnes považuje za bikera, silniční cyklistice zůstává věrný nadále při tréninku. Ten je podle něj účinnější než v terénu a navíc se nemusí kolo po každé vyjížďce čistit.

Dělal jsem atletiku a sjezdoval

Sport jej však provází odmalička a projevuje k němu všestranné nadání. „Sportuju od deseti let. Až do konce vysoké školy jsem dělal atletiku, pak zase hodně sjezdoval na lyžích. Když jsem ale nastoupil do práce, můj život se úplně otočil,“ bilancuje.

Jakmile totiž přišla rodina a děti, bylo nutné zajistit bydlení a pozici v práci a na sport se našla maximálně půlhodina denně. Hledal tedy nové alternativy pohybu, protože posilovnu na pár let nahradil dozor na stavbách. „Začal jsem alespoň večer běhat a dostal jsem se až k maratonům na běžkách a triatlonu. Počátkem osmdesátých let jsem stál u začátků závodu Železný muž, při němž se plave 3,8 kilometru, sto osmdesát kilometrů se jede na kole a dvaačtyřicet kilometrů běží. Tehdy jsem si koupil i své první galuskové kolo,“ vzpomíná stále usměvavý cyklista.

Často se dostávám i na bednu

Závody nikdy nebral na lehkou váhu, jde mu vždy o vítězství. „Odmalička jsem strašně soutěživý typ, baví mě vyhrávat. Nepostavím se na start s tím, že se pouze svezu bez ohledu na výsledek. Ve své kategorii od padesáti let mám zatím štěstí, že se často dostávám i na bednu. Ale uvidíme, jak dlouho to vydrží, přicházejí stále mladší,“ poukazuje a jedním dechem dodává, že věk pro něj rozhodně není omezující. Pokud mu zdraví vydrží, bude jezdit klidně i v sedmdesáti.
Vytrvalost se podle něj s věkem na rozdíl od síly úplně nevytrácí. Člověk si hlavně musí umět rozložit síly a přemýšlet. To patří k hlavním přednostem bikerského ježdění, jelikož silnice upřednostňuje sílu a týmovou spolupráci. „Proto jsem přešel k terénu. Zde si od začátku můžu jet svým vlastním tempem. Kupříkladu v prudším kopci se mi stává, že z hlavního pole odpadnu, ale po dvou stech kilometrech se do něj při správném rozložení sil zase vrátím,“ vyzdvihuje výhody i to, že bikeři si na rozdíl od silničních cyklistů vždy pomohou.

V terénu jen síla nepomůže

Na různé délky cyklomaratonů má jinou taktiku. „Závody, které mají pět i více hodin, si jedu první dvě hodiny volněji a chytnu klidně i desetiminutovou ztrátu na soupeře. Když si síly správně rozložím, po dalších třech hodinách se mi ztrátu podaří dohnat. To je podobné i v běžeckých maratonech,“ prozrazuje své zkušenosti.

Přiznává ale, že sám musel zpočátku techniku jízdy pilovat. „Měl jsem sílu a předjížděl jsem do kopce, ale naopak z kopce ztrácel. Tento blok trval až do loňského Drásala, kdy jsem se na zhruba stém kilometru někde před Fryštákem honil s mými největšími soupeři. Jeli na hraně a já se jich chtěl za každou cenu udržet. Tehdy se ve mně něco zlomilo a přestal jsem se z kopce bát,“ popisuje zážitek. Dnes už zase spíše nestačí mladým do kopce, ale naopak je předjíždí z kopce.

Rád startuji z předních pozic

I když na cyklomaratony vyráží i několik stovek závodníků, organizátoři mají tratě promyšlené. V zahraničí je však účast mnohonásobně větší a jelikož Zdeněk Orner rád vyráží z předních pozic, zůstává věrný domácím horám. Na závodech hájí barvy klubů KCK Cykloteam Zlín na silnici, v biku pak Tufo Otrokovice. „Vyhovují mi delší závody, sedmdesát kilometrů a více nebo nad čtyři hodiny v terénu,“ upozorňuje.

Srdečním závodem pro něj zůstává MTB Král Šumavy, který jezdí na biku i na silnici. „Párkrát jsem ho v obou disciplínách ve své kategorii vyhrál, často bývám do pátého místa. Pořadí ale ovlivňuje i účast profesionálů. Například teď na Malevilu byla fantastická konkurence, nechyběla kompletní domácí profesionální biková i silniční špička. Letos jej pojede i běžkař Lukáš Bauer,“ láká cyklomaratonec případné zájemce změřit síly.

Ročně jsem najel 23 000 kilometrů

A jak vlastně vypadá jeho tréninková příprava? Ráno vstává po páté hodině, spát chodí kolem desáté večerní. Dříve najel ročně i třiadvacet tisíc kilometrů, což představuje zhruba osm set hodin v sedle.

„Před deseti lety jsem jezdil jen na silničním kole, zato po celý rok. Cestoval jsem kvůli tomu třeba na Mallorku. Poslední čtyři roky pěstuji více různorodých sportů. Každé ráno půl hodiny plavu, odpoledne chodím na kolo a dvakrát týdně do posilovny, v zimě častěji,“ popisuje a s úsměvem doplňuje, že jeho způsob života není zcela normální. Víkendy prožívá na závodech – v létě na kole a v zimě na běžkách.

Nezahálí však ani na podzim. „Vytahuji kolečkové brusle. Po práci jdu na hodinku do posilovny a poté do Příluků bruslit. Trať je krásně uměle nasvícená a nebývá tam tolik lidí jako na cyklo-stezce do Kostelce,“ pochvaluje si.

Je to drahý koníček

Cyklistika na takovéto úrovni ovšem patří k finančně náročným koníčkům. Každé z šesti kol Zdeňka Ornera má cenu přes sto tisíc korun. A vyžaduje si důkladnou péči.

„Základní věci si dělám sám, zásadní nechávám servisu. Kolo tam putuje i po každém závodě za mokra, jinak tak po každém třetím. U silničního stroje je to jiné, tam se mění za sezonu jen řetěz,“ podotkl cyklomaratonec.

Dobrý je chleba se sádlem

Je obdivuhodné, že za život vzdal Orner jen dva závody. „Před pěti lety to bylo kvůli zdravotním potížím na Králi Šumavy. Na stopadesátém kilometru mě postihla slabost. A nedávno jsem na sedmdesátém kilometru v závodě držel třetí pozici, ale píchl jsem, a když jsem chtěl galusku vyměnit, zjistil jsem, že nemám tu správnou,“ konstatuje vyrovnaně. Přehození mu jinak zabere zhruba pět minut, u duší asi dvě minuty.

Zdravotní potíže provázejí jezdce v několikahodinových závodech často. „Stává se, že mi u maratonů nad pět hodin bývá zle. Pokud nezpomalím a nenajím se něčeho dobrého, zvracím. Vůbec nejlepší proti tomu je chleba se sádlem či rohlík s máslem a paštikou. Před dvěma lety na závodě okolo Tater jsem si musel deset minut sednout, najíst se a půl hodiny zmírnit tempo,“ vysvětluje zkušený závodník.

Jinak konzumuje jen energetické gely a zapíjí je čistou vodou. Mimo soutěže má už jídelníček normální, jen se omezuje v množství, protože i když denně trénuje dvě a půl hodiny, po řádné večeři by přibral.

Váha je podle jeho slov na kole rozhodující a přímo úměrná výkonu a s rostoucím věkem vzniká problém přebytečná kila shodit.

Autor: Martina Nováková

2.6.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Autogramiáda jezdců Barum Czech Rally Zlín 2017 v obchodním centu Zlaté jablko ve Zlíně.

Na Barum Rally dorazilo 135 posádek, 16 se omluvilo

Ilustrační foto

Trať městské erzety Barumky si lidé mohou v pátek večer projet na kole

Vychutnejte si léto s Deníkem a hlasujte o váš nejoblíbenější podnik

Hlasujte pro svou nejoblíbenější restauraci, hospodu, bar, pizzerii nebo bistro na střední Moravě.

První se opět prezentovali Turci. Itinerář zatím převzalo 132 pilotů

Stejně jako loni i v úterý se jako první v sekretariátě Barum Czech Rally Zlín prezentovala organizátorům 47. ročníku turecká posádka Murat Bostanci – Onur Vatansever.

Startovní listina Barum Rally zdarma ve čtvrtečním Deníku

Deník vám ve svém zítřejším TIŠTENÉM vydání přinese zdarma startovní listinu nadcházejícího víkendového 47. ročníku Barum Czech Rally Zlín. Kromě seznamu pilotů soudobých vozů zde najdete i účastníků 10. ročníku Star Rally. (spo)

ON-LINE: O bolestech zad i cvičení v práci

Co dělat, aby vás nebolela záda? Funguje Vojtova metoda i pro dospělé? A jak si třeba krátce zacvičit během pracovní doby? Nejen na to se můžete ptát vedoucí fyzioterapeutky Kroměřížské nemocnice Pavly Zemanové. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení