Zatímco pár pokračuje v chůzi, já zůstávám. Právě na besedu s expremiérem a bývalým lídrem ČSSD Milošem Zemanem jsem totiž do Luhačovic přijel. Když jsem se o akci dozvěděl, zajímalo mě, kdo dnes je zvědavý na názory bývalého politika, a na co se ho budou vlastně lidé ptát.

Protože do termínu začátku je ještě chvilka času, využívám možnosti občerstvení u nedalekého bufetu. Z povzdálí přitom pozoruji, jak se lidé scházejí. Přibývají jich další desítky a i nadále jde až na výjimky na první pohled o penzisty či lidi na samé hranici důchodového věku. „Čekal jsem, že mladí nepřijdou,“ přemítám podvědomě.

Někteří z přítomných už začínají být trochu nedočkaví, jiní pro zkrácení čekání tančí na plácku před kinem, protože hudba stále hraje. Už je jen pár minut před avizovaným začátkem přednášky a před asi stovku lidí konečně přichází i všemi očekávaný řečník. Dorazil i se svým bývalým poradcem Miroslavem Šloufem z dob Zemanova vedení vlády. Právě Šlouf, který později přednášku v kině odmoderuje, také nedávno založil sdružení Přátelé Miloše Zemana, které setkání uspořádalo.

Zeman zdraví přítomné a vítá se s muzikanty. Ti mu hrají písničku. Ještě než se expremiér vydá do budovy přednášky, dostává se už posluchačům některých jeho typických bonmotů i narážek na politickou situaci.

Jako předznamenání určité kritiky současných politiků uvádí Zeman po doznění hudby právě s muzikou související případ. Starosta v Kolíně dal podle něj dláždit náměstí v době, kdy na něm býval hudební festival. Doplňuje také, že ten se pak proto nekonal. „Nebudu ale kárat,“ dodává v zápětí v mírném rozporu se svými předchozími slovy. „Nejsem zlý, jsem jen penzista z Vysočiny, co si s vámi přišel popovídat. Vajíčka na mě házet netřeba,“ poznamenal dále.

Plni očekávání se všichni proplétají dveřmi, aby už obsadili sál a mohlo se začít. Kino je plné tak ze třetiny. Nejprve posloucháme asi čtvrthodinový Zemanův monolog na úvod. „Politici dnes nemají žádný program a

chtějí se jen udržet u koryt,“ předkládá některé své kritické názory. Hovoří také o možnostech zlepšení ekonomické krize. „Myslím že než se situace zlepší, bude to trvat alespoň pět let,“ upozorňuje ještě. Poté navrhuje, jak by měly být posíleny pravomoci voličů při volbách tak, aby si mohli více prosadit konkrétní kandidáty.

Pak už se konečně začínají klást otázky. „Volím komunisty a nerozumím dnešní demokracii. Proč když mají komunisté patnáct procent voličů, není to na nijak znát, když všichni dnešní komunisté na kandidátcde se narodili až po únoru 1948,“ dotazuje se například jedna z přítomných. „Je to demokracie, protože komunisté se o hlasy ve volbách mohou ucházet,“ poznamenává Zeman a navrhuje, že by se komunisté měli oficiálně zříci zločinů za Stalinovy éry.

„Proč jste lidem na besedách kdysi lhal, že školství v republice bylo před devětaosmdesátým nejhorší z mnoha zemí,“ dotazuje se zase jeden z mužů a Zeman se hájí tím, že data, která před lety uváděl byla opřená o studie Organizace spojených národů.

„Jak je možné, že se lidé nezajímají o evropské volby a o evropské dotace ano,“ táže se další z mužů v sále. Expremiér mu vysvětluje, že lidé si podle něj prostě neuvědomují souvislost mezi volbou a možností ovlivnit výši peněz, které se z Evropy k nám takto mohou dostat.

„Může být dnes spravedlivé soudnictví,“ následuje jeden z dalších dotazů. Zeman svůj postoj vysvětluje na s humorem podávaném příkladu. Problém je podle něj totiž v tom, že se dosud neprosadili u policistů, státních zástupců a soudců majetková přiznání, která by podle něj dokázala zabránit korupci. Proto prý zůstává řada majetkových zločinů nepotrestána.

„Představte si, že byste ukradli miliardu. Dvě procenta, to je dvacet milionů, dáte policii. Třicet milionů státním zástupcům, a když to nevyjde tak padesát soudci,“ popisuje Zeman. Jednoho z těchto lidí se tak podle něj určitě snaha potrestat pachatele zastaví. „Pokud byste ale ukradli deset tisíc a dáte z nich dvě procenta policistovi, tři státnímu zástupci a pět soudci, zavřou vás, protože o pár stokorun nikdo z nich nestojí,“ nastiňuje s úsměvem Zeman.

Lidé jej poslouchají zaníceně, někteří tleskají, jiní se smějí, někdo mlčí. Beseda se po asi hodině a půl chýlí ke konci. Expremiér se loučí vtipem o sobě a svém odvěkém politickém rivalovi, dnešním prezidentu Václavu Klausovi.

„Klaus a Zeman přijdou do pekla. No pěkně to začíná,“ uvádí anekdotu. „První tam přivedou před ďábla Klause. Vedle pekelníkova trůnu se objeví příšerná bradavičnatá tlustá ženská se třemi až čtyřmi bradami,“ pokračuje Zeman. Právě onu ošklivou osobu ve vyprávění ďábel Klausovi na věky přiřkne za partnerku na důkaz jeho mnoha hříchů. „Druhý předstupuji před ďábla já a vedle jeho trůnu se zjeví modelka Claudia Schifferová,“ vypráví Zeman. „A ďábel říká: Claudie, máš mnoho, mnoho hříchů…,“ loučí se s úsměvem Zeman.

Zdá se, že byl s besedou spokojený, stejně jako mnozí lidé z publika. Někteří z nich si jdou nechat v předsálí podepsat fotky s Expremiéra, které tam dávají pořadatelé k dispozici. Přestože je pravda, že jsem se v sále nenudil, tuto výsadu nechávám těm, kdo nepřišli na přednášku, aby o ní napsali reportáž. „I když, možná tak získají autogram budoucího prezidenta,“ napadá mě. Zeman totiž ve svém hovoru také uvedl, že by se nebránil kandidatuře na tuto funkci, pokud by o zvolení rozhodovali přímo občané.