Bubník byl posledním z takzvaných obojživelníků, sportovců, kteří dokázali na vrcholové úrovni zvládat více odvětví. „Oba sporty jsem miloval stejně," řekl hráč, který v létě nastupoval v útoku brněnské Zbrojovky a v zimě střílel gól za gólem v barvách sousední Rudé hvězdy a později ZKL.

Bubník se podílel na zisku všech 11 brněnských hokejových titulů, v nejvyšší soutěži zaznamenal 300 branek. Dalších 121 jich přidal v reprezentaci a v Klubu hokejových střelců deníku Sport mu patří desáté místo. „Je to pro všechny hluboká ztráta. Odešla největší legenda klubu. Rodině a všem blízkým vyjadřujeme upřímnou soustrast," uvedl majitel Komety Libor Zábranský.

Technicky skvěle vybavený útočník si zahrál na čtyřech olympijských turnajích, v roce 1956 byl v Cortině d'Ampezzo vlajkonošem československé výpravy, až na OH 1964 v Innsbrucku ale získal medaili. Jeho rekord v počtu 36 kanadských bodů na olympijských hrách překonal až v roce 2010 Fin Teemu Selänne. Z MS má Bubník na kontě stříbro a dva bronzy, v roce 1961 ho vyhlásili nejlepším útočníkem turnaje.

„Vlastimil Bubník byl ve své době jedním z nejlepších světových hokejistů. Vzpomínám si, s jakým uznáním o něm mluvili například na olympijských hrách ve Vancouveru, kde ho v počtu kanadských bodů z olympijských turnajů překonal až Teemu Selänne. Český lední hokej přišel o výraznou osobnost," uvedl prezident Českého svazu ledního hokeje Tomáš Král.

Fotbalový reprezentační dres oblékl Bubník jedenáctkrát a dal čtyři góly, jedním z nich přispěl v roce 1960 k bronzu z Poháru národů. Nedlouho poté se však s vrcholovým fotbalem rozloučil a soustředil se výhradně na hokej. „Postupem času to šlo čím dál tím hůř skloubit," vysvětloval nelehké rozhodnutí člen hokejové Síně slávy IIHF.

Po sezoně 1965/1966, kdy získal s Kometou Brno svůj poslední jedenáctý ligový titul, si chtěl prodloužit hokejovou kariéru v jednom ze slabších týmů nejvyšší soutěže. „Když půjdu z Brna, tak jedině do Gottwaldova. K jednání se vrátíme po návratu z rekreace," poznamenal tehdy Bubník.

Jenže navzdory slibu vedení brněnského hokeje mu odejít nedovolilo. „Bubníkovi přestup do Gottwaldova zásadně nepovolíme. Dostane jízdenku a odjede za týmem," vzkázalo tehdejší vedení Komety navzdory tomu, že v závěru předchozí sezony 1965/66 se Brnu zranil brankář Nadrchal a klub bojující o titul požádal v nouzi vedení TJG o Přecechtěla. „Jedině ten nás může zachránit. Nikdy vám to nezapomeneme," tvrdilo tehdejší vedení dnešní Komety.

Jenže Bubník se příkazu vzepřel. „To je poděkování za všechno, co jsem pro brněnský hokej udělal. To jsem si nezasloužil," vykládal Bubník. Ostrá výměna názorů pak vyústila v prohlášení, že skončí s hokejem a bude se věnovat fotbalu.

Nakonec ale přece jen u hokeje setrval a odešel do Vítkovic. Ani on ale ostravskému týmu nepomohl k záchraně. Po druhé sezoně ve druhé nejvyšší soutěži nakonec dostal povolení odejít jako vysloužilý hráč do rakouského VEU Feldkirch, kde strávil poslední tři roky své aktivní hokejové kariéry. ⋌(čtk, dan)