Zlín a Otrokovice se za 20 let změnily k nepoznání

Obě města se podstatně změnila. Novou výstavbou, ale také svobodou, která z nich nyní na rozdíl od doby socialismu dýchá. Zlín je dnes městem studentů, a to především díky rozvoji univerzity. Pro lepší orientaci je dobré, podívat se do mapy. Řada ulic totiž změnila svá jména. Nesrovnatelné jsou v dnešní době také možnosti nakupování nebo zdravotní péče.

Městům dominuje řada moderních budov

Nejdříve si návštěvník všimne změn optických, kterých je ve Zlíně poměrně hodně. „Nelze přehlédnout upravené a dostavěné náměstí Míru, elegantní kostel na Jižních Svazích i polyfunkční a bytové domy ve městě. Významný podíl na nové výstavbě má Univerzita Tomáše Bati. Řadu nových objektů postavila a zrekonstruovala, z nichž nejvýraznější je Univerzitní centrum od architektky Evy Jiřičné, které dnes stojí bohužel na místě zbořených Masarykových škol. Důstojný vzhled dostala nejvyšší budova Zlína mrakodrap, dnešní sídlo krajského úřadu, která se pyšní pojízdním Baťovým výtahem,“ vyjmenoval zlínský architekt Ivan Bergmann.

V centru už vyrůstá další velký objekt, a to Kongresové centrum, kam se mají přestěhovat filharmonici sídlící nyní v Domě umění. Z centra města už naopak zmizelo bývalé Baťovo koupaliště v areálu Svitu i svitovská zeď.

Kdo se přijede podívat po dvaceti letech do Otrokovic, nemůže přehlédnout nové náměstí. Tvoří jej domy měšťanského typu s obchody a servisními službami v přízemí, nové objekty Městského úřadu Otrokovice i vydlážděná centrální část s fontánou. „V roce 1995 byl vysvěcen kostel svatého Vojtěcha, nedaleko nějž je nová budova fary. O dva roky později se otevřela Otrokovická beseda, která je dnes spojena se supermarketem Billa. V části Bahňák vyrostl Senior, nové zařízení pro důchodce. Nelze opomenout nové bytové domy a individuální vilovou výstavbu ve městě. Kdysi monotónní šedivá sídliště zazářila pastelovými barvami a prostory mezi nimi jsou oživeny zrekonstruovanými dětskými hřišti. V současné době se dotváří západní část náměstí – staví se hotel Atrium,“ přiblížila kronikářka Otrokovic Věra Kramářová. Dodala, že podstatně se rozrostla ve městě i firma Barum Continental.

Důležitým mezníkem pro město je za posledních dvacet let podle kronikářky rok 1997, kdy bylo kvůli povodním evakuováno šest tisíc občanů. „Zasaženo bylo velkou vodou dvě stě firem. Škody byly vyčísleny na tři miliardy korun,“ podotkla Kramářová.

K Priorům přibyly další supermarkety

Ve výčtu nových budov, které vyrostly ve městech, nelze opomenout řadu nových supermarketů. Možnosti nakupování ve Zlíně a Otrokovicích před dvaceti lety a dnes jsou takřka nesrovnatelné. Dříve bylo více kupujících než zboží, dnes je tomu přesně naopak. „Ve Zlíně hrál roli velkého nákupního centra jediný Prior, kde mohl člověk koupit potraviny, boty, textil a řadu dalších věcí. Na zboží se však stávaly dlouhé fronty, obzvlášť před svátky nebo v soboty. Potom existovala řada drobných obchůdků se smíšeným zbožím. Zdaleka však nelze srovnávat tehdejší sortiment s dnešním. Na výběr byl například jeden prášek na praní,“ zavzpomínal předseda Sdružení podnikatelů Zlínského kraje Rudolf Chmelař.

Komunisté měli v plánu ve Zlíně postavit další dvě nákupní centra – na Čepkově a Jižních Svazích. Převratem však jejich snahy skončily, na což doplatilo zejména třicetitisícové sídliště, které od té doby hyzdí nevzhledná rozestavěná ruina naproti druhého segmentu.

Prior, avšak v menším provedení, byl hlavním nákupním centrem také v Otrokovicích u Společenské­ho domu.

Trendem posledních let je budování supermarketů a hypermarketů a zanikání menších obchodů. Konkrétně ve Zlíně vyrostlo za posledních dvacet let velké nákupní centrum Centro v Malenovicích, Makro pro podnikatele v jeho blízkosti, supermarkety Terno, Interspar, Kaufland v ulici Sokolská, nakonec i nákupní centrum Čepkov či Zlaté jablko. „Rekonstrukcí Domu ovoce a zeleniny vznikl obchodní dům Baťa,“ přiblížil předseda podnikatelů Chmelař.

Otrokovice se rozrostly podobně jako krajské město také například o markety Albert, Lidl, Billa, Enapo, ale i řadu malých obchodů – pekařství, butiků, papírnictví, kancelářských potřeb atd. „Na druhé straně některé obchody se zejména po zpustošení záplavou v Otrokovicích zcela nevzpamatovaly,“ podotkla kronikářka Kramářová.

Řada ulic změnila názvy

V případě lepší orientace ve městech je však nutné vybavit se novými mapami. Nejenže se z Gottwaldova stal od 1. ledna 1990 znovu Zlín, ale poměrně dost ulic i čtvrtí nese od převratu nová označení. Většinou získaly své původní, kterým se jich dostalo ať už před rokem 1945 nebo později. Na konkrétní příklady pojmenování některých ulic, čtvrtí nebo náměstí ve Zlíně zavzpomínal zlínský historik Zdeněk Pokluda. „Náměstí pod Domem umění, které dnes nese název T. G. Masaryka, se až do roku 1990 jmenovalo náměstí Rudé armády. Dnešní ulice Dlouhá se jmenovala šestačtyřicet let po ruském partyzánovi Murzinova. Ulice Okružní na Jižních Svazích nesla deset let označení Sboru národní bezpečnosti,“ vyjmenoval historik.

Z dalších známějších zlínských tříd připomněl dřívější pojmenování ulice Rašínova, jež se nazývala ulicí 25. února, nebo ulici Lidových milicí, což je dnešní Sokolská. „Štefánikova byla až do devadesátého roku minulého století Leninova. Třída Tomáše Bati byla směrem od Vizovic do centra až po mrakodrap za socialismu Revoluční a směrem do Prštného Třídou úderníků. Ke svému původnímu jménu se vrátila ulice Mostní, která se jmenovala Marxova,“ sdělil dále Pokluda. Doplnil také, že dnešní zlínská část Obeciny nesla kdysi pojmenování čtvrť Julia Fučíka.

Nových názvů se dočkaly podle městské kronikářky Kramářové taky ulice a části v Otrokovicích. „Ulice Dr. Edvarda Beneše byla kdysi Partyzánská a Dr. Stojana Fučíkova. Ulice Bařinky se dříve nazývala Sboru národní bezpečnosti, nynější třída Osvobození byla Malinovského, třída Spojenců se jmenovala Rudé armády a třída Tomáše Bati Nikose Belojanise,“ vyjmenovala kronikářka.

Podobně jako ve Zlíně byly v Otrokovicích některé ulice prodlouženy, podstatně upraveny a vznikly nové.

Členy pléna nahradili zastupitelé

Zlínské náměstí Míru svůj název nezměnilo. A stále je hlavním centrem rozhodování o věcech veřejných v krajském městě. Jiný je však systém a označení úřadu. Před rokem 1989 to byl Městský národní výbor. V jeho čele stál předseda, což je dnešní primátor, rada a místo zastupitelstva plénum. „Zástupci měst a obcí byli voleni občany ve volbách do místních nebo okresních národních výborů. Největší zastoupení měli přitom komunisté, ale členy pléna bývali také socialisté a lidovci. Kromě nich dále představitelé společenských složek,“ připomněl historik Pokluda.

Společenské složky, které byly před revolucí činné, byly například svazy žen, mládeže, tělovýchovy nebo protifašistických bojovníků.

V únoru roku 1990 obsadili pozice předchozích zástupců měst kooptovaní lidé, kteří stáli v čele společnosti od listopadu 1989. V červnu vyhrálo v obou městech volby Občanské fórum.

Do roku 2000 existovaly také okresní úřady, které nahradily krajské. „Příští rok tomu bude deset let, co byly zrušeny a stejné výročí oslaví krajské úřady,“ doplnil mluvčí Zlínského kraje Milan Plesar.

Svit padl, začalo se podnikat

Slavit však rozhodně nebude Svit, kdysi největší zaměstnavatel lidí z celého kraje. Svou činnost po revoluci prakticky skončil, což se odrazilo i na nezaměstnanosti.

Zatímco dnes je ve Zlíně 8,23 a na Otrokovicku 9,66 procentní míra nezaměstnanosti, před revolucí nebyla prakticky žádná. Kdo chtěl, práci sehnal. Podle mluvčí zlínského Úřadu práce Miriam Majdyšové tedy žádná evidence zaměstnanosti před rokem 1989 ani neexistovala. „Učni, kteří dokončili studium, dostávali umístěnky do konkrétních firem. Školství bylo přesně plánované pro potřeby trhu práce. Velké zastoupení měly tehdy obory obuvnické, strojírenské i gumárenské. Dnes není o řemesla zájem,“ vystihla Majdyšová největší změny v oblasti práce.

Jak upřesnil předseda podnikatelů Chmelař, nejvíce lidí zaměstnávaly před převratem firmy Svit, ZPS a Barum. „Během dvaceti let Svit jako takový skončil. Kdysi přitom zaměstnával i pětadvacet tisíc osob. U Závodů přesného strojírenství i Barumu došlo k přetransfor­mování, ale stále fungují. Například otrokovický Moravan býval i dříve spíše menší firmou, ale ve výrobě letadel výjimečnou,“ okomentoval Chmelař podnik, který se již několik let potýká s finančními problémy.

Největší změnou za dvacet let je však podle něj bezesporu možnost podnikání. To zaznamenalo stoprocentní nárůst. „Spoustu příležitostí k podnikání nabídl rozpad Svitu. Například řemeslníci dříve nabízeli své služby, ale pod komunálními družstvy, ne pod svým jménem a živnostenským oprávněním,“ vysvětlil předseda.

Zlín zaplnili vysokoškoláci

V dnešní době však mezi mladými lidmi o řemesla valný zájem není. Vrhají se raději na studium gymnázií nebo středních škol s maturitou. Základní vzdělání už nemají možnost získat na osmnácti, ale patnácti zlínských školách.

„Počet základních škol je menší, protože se rodí podstatně méně dětí. Zlín zrušil však fakticky jenom jednu, a to třináctku na Jižních Svazích, kde dnes stojí budova univerzity. Šestá a desátá na Bartošově čtvrti se sloučily, stejně tak sedmnáctá a osmnáctá. V současné době je přebytek volných míst ve školách,“ sdělil náměstek primátorky pro školství Hynek Steska.

Podstatně se však od revoluce změnil obsah výuky. Jinou náplň má dějepis, občanská nauka, neboli základy společenských věd, a povinným cizím jazykem již není ruština. Děti mají na výběr. Některé základní školy se začaly také profilovat. „Kromě sportovní máme ve Zlíně také školu s výtvarným či hudebním zaměřením,“ poznamenal Steska.

Velkým převratem ve školství za posledních dvacet let obecně byl nástup výpočetní techniky v devadesátých letech, který se stal dětem zdrojem informací.

Co se týče středoškolského vzdělání, dá se podle mluvčího krajského úřadu Plesara konstatovat, že všechny školy, které dnes ve Zlíně a Otrokovicích fungují, navštěvovali studenti i před dvacíti lety. „Celkově však v roce 1989 existovalo na území celého Zlínského kraje po vzoru dnešního systému celkem 155 školských příspěvkových organizací, dnes je jich 113. Tento úbytek byl dán sloučením místně blízkých škol. Například v Otrokovicích se v minulosti sloučila elektrotechnická průmyslovka se Střední odbornou školou Otrokovice,“ přiblížil Plesar. Zdůraznil také, že kraje jsou zřizovateli středních škol od roku 2001. Dříve jím bylo ministerstvo školství.

Podstatné změny v obou typech škol jsou navíc podle kronikářky Kramářové patrné na první pohled. „Trvale probíhají rekonstrukce objektů a kvalitativní skok zaznamenaly školy ve vybavení odborných pracoven, zejména v souvislosti se zavedením počítačů. Podstatně se proměnil také obsah výuky zvláště ve společenskovědních předmětech – oblíbené je například projektové vyučování,“ sdělila.

Získat vysokoškolské vzdělání bylo možné ve Zlíně už od roku 1969 na fakultě technologické, která vychovávala odborníky v oborech technologie kůže, plastů a pryže. Až do roku 1. ledna 2001, kdy byla zřízena Univerzita Tomáše Bati, byla součástí Vysokého učení technického v Brně. Ještě v devadesátých letech byla však založena fakulta managementu a ekonomiky a Institut reklamní tvorby a marketingových komunikací, což je od roku 2002 fakulta multimediálních komunikací. O čtyři roky později vznikla fakulta aplikované informatiky, v roce 2007 fakulta humanitních studií a letos fakulta logistiky a krizového řízení se sídlem v Uherském Hradišti. Na zlínské univerzitě nyní studuje přibližně třináct tisíc posluchačů.

Péče o zdraví: kvalitnější a svobodná

Stejně jako obyvatelé Zlína, i oni mohou využít na rozdíl od socialismu služeb doktorů dle vlastního výběru. Řada lékařských ambulancí, ať už praktických nebo odborných, je v současné době zprivatizovaných. Během dvaceti let se rozšířily vyšetřovací metody, které urychlují nemoci nebo zachraňují lidské životy. „Podstatný rozdíl je v tom, že dnes si může člověk vybrat, u kterého lékaře se nechá vyšetřit a léčit. A k dispozici jsou všechny léky a péče, kterou měli před revolucí jen někteří,“ zdůraznil primář Baťovy nemocnice Jiří Bakala.

Vzpomněl, že Krajská nemocnice Tomáše Bati ve Zlíně, která je po fakultních zařízeních a krajské nemocnici v Českých Budějovicích druhou největší v republice, nesla do roku 1990 název Okresní ústav národního zdraví. Počet jejích zaměstnanců se od té doby výrazně nezměnil, stejně tak lůžek, kterých je stále kolem tisícovky. „Areál, v němž dodnes sídlí, se však rozrostl o budovy porodnice a onkologie. Přibylo dále oddělení intervenční kardiologie, v němž je možné pomoci člověku, který prodělal infarkt, tou nejmodernější léčbou, takže může v několika dalších dnech nemocnici opustit. Baťova nemocnice se může pochlubit řadou nových přístrojů, například CT nebo na onkologii lineárním urychlovačem k léčbě rakoviny. Umožňuje tak provádět veškeré zákroky jako fakultní nemocnice na evropské úrovni,“ přiblížil Bakala, který historii podrobně popisuje v knize 80 let Baťovy nemocnice, jež vyšla před dvěmi lety.

Dnešní nemocnice Atlas i zlínská poliklinika fungovaly také už za socialismu. Atlas, jenž vznikl z původní Závodní nemocnice Svitu Zlín a nesl do revoluce pojmenování Závodní ústav národního zdraví, nabízí dnes ošetření v osmi odděleních. Zlínská poliklinika potom v šestadvaceti.

Po revoluci vznikla ve Zlíně řada dalších specializovaných pracovišť – například oční klinika Gemini, v níž provádí operace známý specialista Pavel Stodůlka, nebo Klinika reprodukční medicíny, jež mimo jiné nabízí neplodným ženám možnost oplodnění.

Otrokovická poliklinika byla vybudována v roce 1988.